Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (868)

plakát

Konkurenti (1992) 

Jak už bývá zvykem, Al Pacino udělal svým výkonem ze všech ostatních herců s výjimkou Jacka Lemmona ochotnické šmíráky a vykecal skrze svou postavu ostatním komparsistům do hlavy díru o velikosti prdelního otvoru pornohereček z různých análních šíleností. Aniž bych se nějak namáhal objasnit význam tohoto slova, je to vážně saďór, když někde vystoupí, nikdo se na něj nechytá. (Alec Baldwin se zlatýma varlatama na těch pět minut taky zaujal.)

plakát

Sibir, Monamur (2011) 

Tetička Sibiř, nepředstavitelný zdroj biodiverzity a nerostného bohatství euroasijského chladného a mírného pásma. Depresivně velká prdel světa - co jen se tam vešlo gulagů a nuclear bombing territories. Žít bych tam nechtěl ani za boha a vidět znova tuhle upranou lyrickou šílenost taky ne.

plakát

Hledám přítele pro konec světa (2012) 

Kterak nesympatický suchopytelník (ten herec má fakt šarm dva roky nemytého zcvrklého falusu!) přišel k trhlé, průměrně zajímavé buchtě. Ještě, že jsem si v Kauflandu pořídil pytlík čerimojí a měl tedy co požírat, protože než tohle, to už se budu raději v robotě osm hodin koukat, jak z lisu padají polystyrenové nárazníky asijských vozů.

plakát

Bumchoiwaui junjaeng : nabbeunnomdeul jeonsungshidae (2012) 

Husarský kousek Jong-bin Yuna: natočil 134minutový film o gangsterech jak pojď na mě z boku, který je zároveň koukatelný. Relevantnější by byl název NAMELESS HOCHŠTAPLER, přesně to hlavní hrdina je, a i ti, kteří mu (správně) vyčítají, že je hovno gangster, spíše než hadojedy s bouchačkama připomínají zmatený kontingent studentů na rozlučáku, kteří se právě rozhodli, že zrobí něco crazy. Film je samozřejmě prošpikován spoustou (doufejme) věrohodných korejských kulturních specifik, která jsou sice i zábavná, ale přesto mě to jako Středoevropana donutilo spíš ocenit vynikající kvality CASINA, ve kterém se motají postavy, ze kterých jde SKUTEČNĚ strach, kdežto zde přítomný lidský matrošek jsou spíše takoví kašpárci. Jeden z hrdinů je sice značně kreativní co do rozbíjení netradičních předmětů o cizí hlavu, ale jedna vlaštovka jaro nedělá.

plakát

Přátelé (1994) (seriál) 

ČENDLERE, VÍŠ TY VŮBEC NĚCO O KUŘATECH? --- O DRŮBEŽI? NE. O ŽENÁCH?! ...NE. _____ Spousta srandiček, dobroty a přátelství, mrdlá camea a Chandler Bing, jenže taky trapnost a vlezlost, podbízivost, ostrý feminismus, amerikanismus, primitivita a všudypřítomná korektnost a suchopytelnictví. Dohromady to dává pravý pejsko-kočičkovský dort, ze kterého by se jeden posral. ALE první série byly na *****, mimochodem stejně jako moje prvotní hodnocení této humogenózní seriálové mršiny hollywoodského průmyslu. _____ Takový malý postřeh, 2012. V jednom díle CALIFORNICATIONU kritizuje v Hankově semináři studentka dílo nějakého svého spolužáka s tím, že se tam "v jednom kuse mluví o šukání, ale na skutečný sex nedojde". To je přesně případ Přátel. Šukat je sice neuvidíte (asi protože by to zkurvilo rating, čímž by přišli o lví podíl tintil-mantil), zato ale oplzle plkají ostošest (patrně aby to bylo lechtivý a in, nebo co). Joey a ty holky tam jsou přitom, alespoň z náznaků a v prvních sériích, celkem obstojní vobšourníci a roztáhninožky. Výrazné mantinely všeho druhu existovaly v PŘÁTELÍCH napříč všema sezónama, a když v pozdějším období začali vinou scénáristů spíše hloupnout než rozumnět, a úspěšnost řad se hodnitila dle počtu a lesku hvězd zde hostujících, poněkud se to zvrtlo z původní myšlenky osudů šesti mladých lidí ve dvou (třech) bytech, s čímž se mohl kde kdo identifikovat, v něco... neidentifikovatelného. Ve starou dobrou americkou továrnu na prachy - ale celkem koukatelnou:)

plakát

Geunom moksori (2007) 

Film plný neschopných poldů (springfieldský šerif Wiggum je vedle nich trojnásobný laureát Nobelovy ceny) a nesympatických uňarčených obětí, kterých "má" být člověku líto, ale není. Když se do jejich filmů připletou bengáči, tak to má prozatím vždycky náběh na slušnou sračku. Nevěděl jsem, že i Korejci můžou být takhle obludně vypasený. Doufám, že tímto nestřízlivím z korejského filmového snu!

plakát

La cara oculta (2011) 

Jelikož jsem divák skromný jako myš z koncentráku, chci po hororech jediné, racionalitu a vysvětlitelnost. Snímek je spíše sociální drama, nešokuje lekačkama, šokuje lidskou malicherností, hloupostí a krutostí (chronologicky zhruba v tomto pořadí). Řada filmů uvedených s nálepkou "horor" nebo "thriller" vypadá vedle tohodle macínka jako vyblité hranolky s kečupem vedle obědu pro habešského krále o čtyřiceti osmi chodech. Nemluvě o tom, že se ta hnědooká kolumbijská verze Sophie Marceau šmrdolí před kamerou skoro pořád naostro, a rozhodně si nechala připlatit za svůj full frontal. Což je mimochodem to jediné, co zde na ženách uvidíte hezkého. VYNIKAJÍCÍ LÁTKA, KTERÁ DOKONCE MŮŽE DOSTAT KVALITNÍ POKRAČOVÁNÍ A FUNGOVAT JAKO VYMAKANÝ DVOJFILM. "Konverzační" scéna v koupelně je geniální.

plakát

Poslední dny Sophie Schollové (2005) 

Kdyby byla Sophie Schollová uživatelkou ČSFD, bez váhání bych si ji strknul do svých oblíbených uživatelů - a pod gilotinu místo ní poslal toho cypa Verbala:-)

plakát

Tajemný muž (2012) 

Množí se tu takové dřisty, že Paskal Logié vodí diváka za nos - já bych řek, že vodí diváka přímo za čuráka. Tento film obsahuje nejen klasický zvrat, ale i zvrat zvratu, a dokonce i zvrat zvratu zvratu! Člověk ani vklidu nepřepočítá svoje vlastní maminky, zato chtě nechtě nabyde dojmu, že ten scénář studio schválilo až v momentě, kdy ho autor zašmodrchal jak rumunské kable vysokého napětí. Čímž samozřejmě ztrácí na realitě, ale furt lepší, než když se z toho vyklube zombie gore movie, nebo těžce transcendentní okultní kokotina s biblema, satanama a ohnivou vodou. Nebudu paskudný, na metacritics bych tomu dal plusko, lokalita sychravých americko-sedliackých studenočumákovů je už vlastně taková klasika. Kamera, výprava a brunetky přesně podle mého gusta, okatý tak akorát !

plakát

Vzpomínky na lásku (2004) 

... A POSLEDNÍ PŮLHODINA, VHODILA MI DEPRESI DO KLÍNA... Exemplární příklad filmu, který se kecům a hvězdám zcela vymyká, nemá hloubku příběhu, má hloubku pocitu. Ještě v půlce filmu, když si na stavební ploše vzájemně skákali do klína a řešili, kde bude obývák a kde hajzl, jsem to chtěl vypnout. Ale pak se TO stalo a najednou bylo jasné, že ani obývák ani hajzl rozhodně nebude. Je to vždycky pěknej průser, když jde takhle mladej život do kopru. O tom ten film právě je. O skutečným průseru. A že to umí Korejci pěkně rozmáznout. Je to opravdu dobrej film. Dokonce tak dobrej, že už ho nikdy nechci vidět.