Ještěřák

Jeden z nejzajímavějších Oscar bullshit 2016 nominees, od kterého jsem na základě obsazení, obrázků a recenzí mylně celkem prd očekával. Nicméně Villeneuve, a teď nemluvim o Jacquesovi, ba dokonce ani o Gillesovi, skvělým způsobem drží závodní tempo. Už předposledně ve Zmizení z nějakého důvodu předstíral, že je Coppola nebo Scorsese, a kroutil velmi prvoligově. Přičemž nyní stvrzuje, že to nebyla náhoda, že tam ty rejžovský buňky budou vrozený. Nejpříjemnější je na filmu Emily Blunt coby osvědčená ale naivní agentka. Existuje myriáda filmů, sledujících počínání novýho zajíce v revíru, který si rychle udělá voko, zaznamená několik rokenrolových výkonů a zcela si získá partu (poctivá naivní emotivní sračička, tak jak to všichni máme rádi). SICARIO není ten případ. Je o holce, která stáhla gatě kurva daleko před brodem. Už za tu zajímavou změnu si film nějakého plešouna zaslouží.

Nudné a mnou už teď zapomenuté CGI motoporno jak od Uweho Bolla. Gibsoní Mad Maxy možná nebyly žádná shakesparovská dramata, ale byl cool způsobem syrový a příběh a postavy atd. vedle tohodle štymovaly jako dobře vyladěný kontrabas. Nečekám samozřejmě od takového filmu, že divákovi vysvětlí, proč všichni v době myslím celkem zjevné světové krize mají nohu až na podlaze, kde berou všechnu tu šťávu pro ty svý zďorba. "Příběh" kolem těch holek s naditýma ceckama je vyloženě směšný, postavy jsou ploché a jednoduché jako list papíru, Tom Hardy je ještě o něco horší, než posledně, a přehrává ho i písek v poušti. Z dialogů i monologů se až výplachovým způsobem opakovaně dovídáme jak je Šílený Max šílený, což kamera za 5 sec. ostentativně potvrdí např. slupnutou nohatou ještěrkou, ve skutečnosti je ale přesně opačný, nudný, nicneříkající a ve filmu, sic plném cvoků, ale zcela čítankově plochých, nudně usilujíce jen o to jedno, tedy epicky divnou smrt, se Max chová zdaleka nejracionálněji. I Kevin Costner coby Námořník ve Vodním světě (btw i přes nešvary nesrovnatelně lepší film v hezčím a živějším univerzu, což vlastně platí taky pro Fallout, Stalkera, 8 opic a vlastně skoro cokoli postapokalyptického) byl mnohem autentičtější, když recykloval moč, souložil i se žábry, pěstoval zakrslé citrony, ve filmu se povahově nějak vyvíjel a hlavně nikdo furt necintal, jak je jiný a šílený. Tady prostě ani ta smrt nebere, krom hezkých barviček a jednoho fixního kamikaze rokenroláka mě film vůbec ničím nezaujal. Výsledkem je zcela nezajímavý, obsahově velmi nezvládnutý reboot poplatný době, který ostentativně vystavuje své koule, ale má je bohužel obě ušmiknuté.

VAN HELSING pwned, pwned hard! Nikdo už podruhé tak kvalitně nezprzní tuhle story.

Tenhle biják jsem docela haluzně objevil díky recenzi Franty Fuky, která ačkoli se mi líbila, tak musim zkonstatovat, že mě to z jeho dojmů přišlo, jako bych se díval na úplně jinej film. Cotillardka je jistě špičková herečka, a určitě na mě nepůsobila jako dočasně odlíčená hi-classka, nýbrž jako každodenní normální lidová hysterka (s čímž se charakterově samozřejmě neztotožňuju, ale zároveň oceňuju věrohodný a civilní zahrání tý polohy). Nemyslím si, že by byl film nějak přehnaně levověrnej, ani že by se v něm objevovalo vyšší než průměrný množství citovýho vydírání. Co mi určitě přišlo na filmu podezřelý, je všudybylka bída a naprostý fašo-diktát fabriky či ze strany malých namistrovaných mistrů, věrohodnost samozřejmě neumim posoudit, ale pokud je značná, tak je ve francouzský společnosti něco hustě špatně. Skoro každej druhej Francouz ve filmu buďto nemá ringle, nebo se mu zrovna cosi sere; multikultíci... Za mě tak 70% s tím, že by se to klidně celý mohlo jmenovat One Cotillard Show.

Obávám se, že pouze čas, ve filmu toliko zohýbaný, smršťovaný a zase natahovaný, bude nejspravedlivějším soudcem jeho hodnoty. Já se podezřele často nebavil.

Asi sedmsettřicetsedmá variace na téma "vymrdali jsme s nejhorším hadojedem ve městě a teď jsme v puči", hezky a místama až kvazi-noirově natočená, čímž dává vzpomenout třeba na videohru Vampire the Masquerade: Bloodlines, nebo takový ten hezkej atmosférickej film, jak se ve městě plném krvocucalů a jiných divnoexistencí v pravidelnou dobu zastavuje čas - ale s o to ololóznějším závěrem. Ozajstná cypovina, ale z kategorie "valte na to voka"!

Zklamání, pro někoho, kdo viděl všechny možné dokumenty na tohle téma, asi vyčerpané, málo přínosné, málo objevné. Bez intelektuála Larionova (který se v Americe prý naučil anglicky lépe, než většina Američanů) je to pro mne beze sympatií k inkriminovaným zpovídaným postavám, které mentalitou působí divně už z krátkých rozhovorů. Ala dokument "Senna" jako obvykle příliš jednostranné a tím pádem trochu B-kvalitní, Soviet Red Army určitě nebyla neporazitelná, dost účelově zcela chybí zmínka o dvou zásadních sovětských hokejových provarech století, a sice World Series '72 a Canada Cupu '87 (rusáci vlastně nevyhráli žádný "opravdu zásadní" podnik v tom smyslu, že je těžké identifikovat jediné jejich vítězství, použít ho a říct si u něj, tak tohle byl peak, kdy dali světu na prdel, nemají žádné rudé Nagano). Např. Gretzky, pravděpodobě nejlepší plejer všech dob, je zde vylíčen pouze jako taková šmouha, která neví, jak na Sověty hrát. Přitom když hrál v lajně s Lemieuxem, tak v jendom mači nasřádal snad cosi jako pět asistencí:-) Snad by to raději chtělo shromáždit prašule a energii na dokument, mapující dynastie NY Islanders (80s), Edmontonu Oilers (80s, podle mě vůbec nejlepší, nejofenzivnější mančaft všech dob), Detroitu Red Wings (90s) apod. jenomže by to asi nebylo dost globální, dost sexy, dost politický. Jak kdysi jednou napsal u jiného sovětského dokumentu uživatel Le_Chuck - "pre základné školy". (60%)

Toho večera se rozhodl, že je vhodná doba pozvat mě k nim na večeři. Jenže já s tím mám problém. Myslím totiž na Martyho ženu a dvě holky, a že má moje dcera narozeniny a je mě to jasný. Nemůžu s tím nic dělat. Možná ne dneska, možná ne zítra, ale - určitě se napiju. • Absolutní žrádlo, vydlážděné absolutním herectvím Matthewa McConaugheyho, coby Rusta Cohlea (co hláška to perla), který se nehodí do Louisiany, nehodil se na Aljašku, do Texasu a pravděpodobně ani na svět jako takový, ale i dalších zúčastněných, navlečených do mírnějších nebo "hůře" napsaných rolí. Vychytaná kamera, která mě svými efekty proti světelným objektům často nutila odhadovat počet lamel clony, ruku v ruce se srdceryvnými černošskými songy, pozvedávají Louisianu na skoro mystickou úroveň, znepokojivou jak pomalované stěny Carcosy. Často jsem zpočátku myslel na Mlčení jehňátek, ale ta jsou vedle Temného případu jen takovou banální sluníčkovatou pohádečkou pro prťata. Jistá uondanost a přehnanej focus na postavy (hlavně Martyho, Rust žádný osobní život nemá) jako jistá oběť hodnověrnosti příběhu mi drobně vadily až napodruhé. Též disponuje možná nejpůvabnější seriálovou vražedkyní - čokoládovohnědookou Médeou z bažin! (Co fragla tři děcka.) • Díváte se jim do očí, i když jen na fotce. Je jedno, jestli jsou mrtví, nebo živí, pořád nim v nich čtete, a víte, co vidíte. Oni to uvítali. Ne hned, ale až v tý poslední chvíli, čiší z nich nezměrná úleva. Protože se báli, ale teď úplně poprvý uviděli, jak snadný je odejít. Uviděli to, v poslední nanosekundě uviděli, čím vlastně byli. Že vy, vaše já, celý tohle velký drama nebylo ničím jiným, než snůžkou myšlenek a přiblblý vůle. A že můžou klidně odejít. Konečně poznali, že tu nemusí na ničem tolik lpět. Uvědomili si, že celej jejich život, jejich láska, nenávist, vzpomínky, bolest, že to bylo všechno jedno a to samý. Všechno to byl sen, sen co se vám zdál uvnitř zamčenýho pokoje. Sen o tom, že jste... osoba. A stejně jako v mnoha jinejch snech byla na konci - nestvůra.

Film velmi vhodný, pokud chcete urychlit rozvod, nebo velmi nevhodný, pokud se chcete brát. Vyberte si. Lež má krátké nohy, ovšem lži paní Amy umí chodit na chůdách. Osobně už jsem jí ke konci nevěřil ani vaginu mezi nohama - jedná se o snad nejzkaženější čubku od filmu Bellflower, křivou jak Möbiova páska a presvedčivou ako červené Ferrari.

Nehluboká pičovinka subžánru "kapitalistický realismus" - avšak zábavná - s řadou scén jak od doktora Morbida. Nemám nic proti zvýšenýmu faktoru hrdinství, když to film dokáže divákovi racionálně vysvětlit. Beru to u Lucy ve filmu Lucy (od Bessonovic Lucy, aby toho nebylo málo), chápu to u nožičkaté nůžkoidní buchty ve filmu Kingsman, na který se všichni určitě těšíme. Nedávám to ovšem u filmu, který od první chvíle tvrdí, že šli amouši na nácky málem jak s trábošema proti meďourům, aby se pak v posledním last man standing němčouři chovali jak zlitý vesnický hasiči, hledající na místě činu požární hydrant, což je o to víc s podivem, když nápaditost a kvalita FURY jinak nechybí. Posádka tanku, který má snad mezi pásy zašprajcovaný Odpuzovač kulek Mark II., je tvořena prakticky samými čuráky, což je naprosto v pohodě, pokud se ovšem v kvalitně natočených scénách věnují škrabkání plechů legendárního tigera, a nikoli monologům strašidelné kvality typu "pánbůh to tak chtěl", nebo "v Normandii jsme papali koně". Ad Brad Pitt - charismatickej a skvělej herec už od časů, kdy jako křupanský burák neférově odrbal s(v)lečnu Themlu. (70%)