becki_tu

Dokumentu paradoxně nejvíce škodí to, že je především určen pro širokou veřejnost, takže fandové fotbalu, potažmo fanoušci CR7 se moc nových informací nedozví. Většinu času totiž sledujeme Ronalda jak si hraje se synem a jak mluví o rodině a rodina o něm. Naopak některé důležité profesní milníky jsou zmíněny jen v několika větách a krátkých obrazových prostřizích. Zkrátka čekal jsem víc zákulisních informací, fotbalových zajímavostí a v neposlední řadě i komentáře jeho bývalých i současných spoluhráčů a trenérů. Možná je na to bilancování přeci jen ještě trochu brzo.

Zbytečně dlouhý a povětšinu času i slabý recyklát seriálu, který fungoval daleko lépe než jeho filmová verze. Nemluvě o tom, že několik scén bylo už hodně za hranicí vkusu (i na poměry seriálového BMS) a počet opravdu vtipných momentů byl zhruba stejný, jako v jedné průměrné seriálové dvacetiminutovce.

Po delší době jsem se nechal zlákat programem České televize, který upoutával na „film oceněný Českými lvy“ a „režisérský filmový debut Miroslava Krobota“. Bohužel už po nějaké půlhodině jsem tušil, že tahle zvláštní mozaika osudů divnolidí z vesnického prostředí u mě slavit úspěch nebude a to jsem ještě netušil, že se do konce filmu nedočkám ani příběhu ani nějakého vypointování. Neříkám, že se tam neobjevilo pár povedených skečů (statik, pan Vitásek, pálení kostí), ale celkově to na mě působilo jako vystřižené prostřední dějství z divadelní hry, kterou sepsali štamgasti z řad ochotníků za jedno odpoledne v hospodě u piva.

Poměrně hodně indicií zpočátku naznačuje, že by mohlo jít o dobrý film - Clooney a Soderbergh jako producenti, Mansellův soundtrack nebo Emily Blunt v hlavní roli. Bohužel v tomhle případě by film nezachránil ani sebelepší režisér, neboť horory s obdobným námětem jdou většinou rovnou na DVD a končívají v zapadlých půjčovnách. A nejvtipnější na tom je, že je v Americe asi normální s sebou vozit v autě klasický pevný telefon se sluchátkem, takže pokud náhodou uvíznete blízko sloupů s telefonním vedením, není problém se napíchnout a zavolat si o pomoc. Stejně tak je vtipná náhoda s novinami, kterými je utěsněno okno v autě, a které jsou zrovna otevřeny na straně, kde je zpráva o nehodě v tom samém místě z padesátých let. Naštěstí Emily Blunt to sluší i v roláku, takže se to dalo dokoukat.

Po filmařské stránce opět není Zemeckisovi co vytknout. Jediný můj problém byl v tom, že mi Petitův příběh nepřišel až tak zajímavý a ikdyž jsem o jeho artistickém výkonu předtím nikdy neslyšel, poměrně snadno jsem většinu dějových pasáží předvídal. S tím souvisí možná i zbytečně velkorysá stopáž. Závěrečný přechod mezi budovami WTC byl ovšem dechberoucí. 70%

Nenápadný seriál, který, i přes relativně krátkou desetidílnou první sérii, stihl představit zajímavou koncepci invaze cizího druhu na Zemi, kde se zatím neznámí kolonizátoři prostřednictvím pověřených vládních činitelů a represivních orgánů snaží udržovat poslušnost občanů navzdory aktivitám hnutí odporu. Vzhledem k tomu, co již bylo řečeno, co bylo jen naznačeno a co se stále skrývá pod rouškou tajemství má Colony poměrně velký potenciál. Tvůrčímu týmu patří pochvala i za skvělý casting. 1. série. 80%

Ačkoliv prostředí kolem automobilových závodů znělo více než zajímavě, po úvodní scéně a nepříliš povedené trikové sekvenci jsem začal tušit, že tenhle díl už asi bude trochu přes čáru. A nejde jen o špatné triky, ale i o nenápadité předvídání smrtelných „nehod“ a fakt, že se zkrátka scénáristé začínají v mnohém opakovat. Fanoušky OTH aspoň potěší Shantel, jejíž postava se naštěstí drží ve filmu docela dlouho. I přes rozpačité dojmy jsem zvědav, zda následující díl potvrdí klesající kvalitativní trend série nebo naopak nabídne něco nového a neokoukaného. Momentálně bych si spíše vsadil na tu první možnost.

Rozhodně není zvykem, aby i třetí díl jakékoliv filmové série držel kvalitativně nastavenou laťku prvního dílu. Třetí drobrodružství Poa je v podstatě pořád stejně zábavné jako předchozí dva filmy, ikdyž oproti jiným animákům je přeci jen trochu znát, že pořád cílí o něco více na dětské publikum než na to dospělejší. I přesto bych byl rád, kdybych se za nějakou tu dobu mohl s touto nesourodou zvířecí bandou opět potkat ve čtvrtém pokračování.

Na jednu stranu jsem určitě rád, že jsem šel na Saulova syna do filmovém klubu, ale na druhou stranu nebudu zastírat fakt, že jsem byl po projekci přeci jen poněkud zklamán. Paradoxně největší problém jsem měl s onou vychvalovanou kamerou, která většinu času snímá krk, záda nebo obličej hlavního hrdiny a dění okolo se odehrává v rozostřených okrajích. Nemám nic proti jakékoliv invenci ve filmu, ale pokud je to na úkor přehlednosti scén a vůbec variability kamerových záběrů, nemůžu jít s hodnocením výš. Komentáře akademiků a kritiků typu „zapomeňte na ušlechtilý Schindlerův seznam nebo s nadhledem pojatý Život je krásný, tohle je drsná realita“ beru s velkou rezervou i vzhledem k tomu, že ona drsná realita je většinou vyjádřena pouze zvukovými projevy. Saulův syn je hodně specifický film, ze kterého kritici a artově zaměřené publikum udělali lepší film, než doopravdy je.

Další vizuální lahůdka z rukou argentinského režisérského mága, kterou je pro komplexní zážitek potřeba vidět v kině a ne na patnáctipalcovém monitoru notebooku. Úvodní bitka s indiány nebo souboj s medvědem se takřka přes noc staly legendárními scénami a stejně tak je potřeba ocenit dobře nastavenou hranici naturalistických scén, přičemž režisér se zbytečně nepouští do žádných samoúčelných nechutností. Po obsahové stránce mi však pár věcí přeci jen trochu vadilo. Zaprvé scénáristé udělali z hlavního hrdiny až moc velkého supermana, jehož tělo zvládá zranění, pády a kruté povětrnostní podmínky až podezřele snadno a tím se občas vytrácí i reálnost samotného boje o přežití. Další záležitostí je čistě jednostranný charakter hlavního záporáka, který je sice skvěle zahraný, ale zároveň i předvídatelný. Moje poslední výtky směřují ke zbytečným „snovým“ sekvencím a samotnému závěru, kde hraje velkou roli prvek náhody. I přes zmíněné nedostatky je můj dojem z projekce veskrze pozitivní, jen to zkrátka není stoprocentní. Z čistě filmařského hlediska je však většina oscarových nominací zasloužená.