fordhont

Velmi realistické vyprávění z hned několika prostředí. Svázanost celého systému, kde nevládne pravda, ale jeden jediný názor, který sám sebe považuje za nejlepší. Komunismus jako teorie a komunismus v praxi jsou dvě naprosto odlišné věci. Režim znám naštestí jen z mnoha a mnoha vyprávění. Bezmoc ovládaných, nabubřelost mocných, tupost následnovníků. Bezmocnost dokládá tento citát z filmu: "Já snad někam půjdu a někomu něco řeknu." Spiše než komedie jde o drama s několika odlehčenými momenty. Zde hodnotím jako drama, ale vzhledem k jeho reálnosti se mi na to příjemně nedívalo.

Respektuju danou dobu, kdy film vznikl. Přesto personifikovat počítačové programy mi přijde jako vhodný námět pro bláznivou komedii pro ajťáky, než jako sci-fi (byť odlehčené). Celý příběh vyznívá trapně, naivně a hrozně mě nudil. Jsem rád, že takové filmy už máme za sebou (a nebyla to grafika, která mi na filmu vadila). Kombinace vizuálu a psycho hudby mi navozuje nepříjemné pocity, které byly typické pro tehdejší svět počítačů a videoher. Přesně tohle není můj vkus.

Není lepšího názvu pro tento film než "Čas probuzení". Fascinující taje lidské psychiky ve spojení s onemocněním těla, pro které není třeba vymýšlet sci-fi příběhy. Tak jako jde v tomto příběhu o probuzení pacientů a jejich užívání si života, tak jde o probuzení každého diváka, který tento film shlédne. "Musíme to říct všem. My jim musíme připomenout, jak je to dobré. Lidé zapomněli, co je to žít. Potřebují, aby se jim připomělo, co mají a co mohou ztratit. A co já cítím je dar života."

Psát scénář k tomuhle filmu musela být divočina; zvlášť když rozebíráte samotný scénář ve scénáři. Pěkný psychologický rozbor, divné provedení.

Proč shlédnout tento film? "Reklama nás nutí, abychom se honil za auty a oblečením, abychom dělali práci, kterou nenávidíme a nakupovali sračky, které nepotřebujeme. ...Naši velkou krizí je náš život. Televize nás vychovala ve víře, že z nás jednou budou milionáři a filmové a rockové hvězdy. Ale nebudou. Pomalu si ten fakt uvědomujeme... a jsme s z toho hodně, hodně nasraní." "Jsme vedlejší produkt posedlosti životním stylem." "Věci, které vlastníš nakonec vlastní tebe." Pro některé budíček od konzumu.

Velice zajímavé ztvárnění a jelikož nejsem dogmaticky zatemněn, tento jiný pohled se mi líbí. Až poslední třetina filmu mi přijde zajímavá a všemu dává jiný rozměr. Nepokoje vyvolávající uvedení tohoto snímku do kin a televizí jen dokazují zabředlost v jednoduchosti a dogmatičnosti, slepému následování a papouškování "následovníků" bez zjevného hlubšího přemýšlení. Film totiž jen podtrhuje důležitost této historické osobnosti jakožto postavy obětující se pro věc; gestem, jež hne s davy. "Jejich jedinou nadějí je vzkříšený Ježíš a o to tady jde. Vytvořil jsem pravdu z toho, co lidé potřebovali, čemu věřili. Musím-li tě ukřižovat, abych spasil svět, udělám to."

Myšlenky, hledání sebe sama, odchod od stereotypů, prožívání, užívání si jídla, užívání si života. Tohle všechno je téma tohoto filmu, takže v tomhle ohledu je fajn a příjemný. Na druhou stranu bych uvítal více estetické stránky jako třeba delší záběry na krásy Itálie, Indie a Bali, zajímavější a emociálnější hudbu. Pěkné téma, ale něco tomu chybí.

Přirovnání k Matrixu je zde nevyhnutelné. Zajímavé je, že filmy vznikly ve stejném roce. Oproti Matixu mi v tomhle filmu nechybí ani tak akce a efekty jako spíš ta filosofie a úvahy o vnímání světa. Své si také vybralo to, že jsem film viděl až 15 let po jeho vzniku, takže už mě tolik nepřekvapuje. Nicméně zvrat po druhé polovině filmu zajímavý a děj potom relativně odhadnutelný.

Film, který je dost chytrý na to, aby sám sebe nachytal na nelogice některých vysvětlení. Nicméně zakončení mu dává vyšší rozměr. Je zde podobnost s filmovým zpracováním "Já, robot". I tady se vyvíjí vyšší inteligence, ale lidé přes zjevnou logiku nechtějí být ovládáni vyšší mocí, která je vede. V dnešní demokratické společnosti není prostor pro absolutismus, ať už je sebelogičtější, sebeekologičtější a sebesociálnější. Zdá se, že svoboda (nebo alespoň její pocit) je dnes důležitější než dobro samo. Na rozdíl od scénáře "Já, robot" tento film onu pseudosvobodu neoslavuje, naopak ji zpochybňuje a to mu přidává na zajímavosti.

Reálné a zajímavé dialogy a české prostředí jsou největšími klady tohoto filmu. Zastavení u známých na Moravě byla nejzajímavější část filmu o střetu minulosti a současnosti kdysi veselých studentů. "S nějakým prožíváním lidstva já jsem skončil." Jako většina českých filmů a lidí - trochu moc depresivní.