claudel

Velmi dobře si uvědomuji, že přenést knihu do filmu představuje vždy nesmírně těžkou disciplínu. Nikdy nelze potěšit všechny čtenářky a čtenáře, o zarytých fanoušcích knižní předlohy nemluvě. Já jsem zatím přečetl čtyři knihy o aristokratce a ve třech případech jsem byl tuze spokojen. Smál jsem se možná i nahlas. Ve filmu humor někam zmizel, navíc je prodchnut scénami, kdy nikdo nemluví a nic se neděje, což v knize není prakticky možné, ta je hodně akční. Jedničku jsem četl dávno, ale místo koňů by měli po zámku běhat nezkrotní a nevychovatelní psi, pan advokát by měl být krapet starší v závěsu s nesnesitelnou pubertální dcerou a takových zásadních nuancí, které ve filmu schází, by se našlo více. A u mě bohužel platí, že mi zvolené herecké osazenstvo nesedlo vůbec až na dvě výjimky - Tatianu Vilhelmovou a Yvonu Stolařovou. Vilhelmová zajišťuje aspoň minimální kousek komedie a Stolařová je uvěřitelná. Mým pohledem čtenáře jsou všichni ostatní velmi nevhodně až blbě zvoleni. Nevím, jestli budu mít ještě chuť podívat se na další pokračování, pokud budou pojata stejným způsobem jako nebohá jednička.

Nepatřím mezi příznivce tříhodinových filmů, ale na tuhle opulentní a dekadentní zábavu jsem se podíval rád a možná bych vydržel i nějakou další hodinu navíc. Na prvním místě napíšu hudbu, ta je naprosto dokonalá. Sice tam pořád slyším La La Land, který mi zrovna nesedl, ale k těm šíleným večírkům sedla. Na druhém místě nelze nevyzdvihnout Margot Robbie. Tu roli si určitě nesmírně užila a vychutnala. Zářila z ní děsivá energie ženy, jež nevydrží žít s nikým a hlavně sama se sebou. Její výkon byl strhující a nedokážu pochopit, že opomenutý. Na třetím místě kostýmy, výprava, střih, velkolepost a co oceňuji u tak dlouhé stopáže, nenudil jsem se nikdy. Potenciálně na nervy brnkající opakování scény kvůli zvuku se vyklubala v jednu z nejlepších scén celého filmu. A v neposlední řadě je to jistá šílenost, svým způsobem místy až zvrhlý humor a celková nálada filmu - pro mě je to zatím od Chazelleho nejlepší počin. Lesk a bída Hollywoodu, kde úspěch může trvat jen vteřinu a po rychlém vzestupu může následovat ještě rychlejší pád. Skvělý filmový zážitek, jenž bude doceněn možná až časem.

Galveston láká na dva výborné herce - Bena Fostera a Elle Fanning. Dvě třetiny se téměř nic neděje, naštvaný výraz Bena a titěrné sexy šatičky Elle nezachrání plíživou nudu. Poslední třetina dostane trochu grády a ještě se v ní objeví Lili Reinhart, ale snímek toho ve výsledku příliš mnoho nesdělí ani nenabídne. Překvapilo mě jméno režisérky, to bych netipl ani náhodou.

Chce se někdo dobrovolně dívat na mučení křehké a něžné Emmy Watson? To je čirý sadomasochismus... V poslední době jsem viděl dva filmy z chilské historie, časově vzdálené o několik desetiletí. Nabyl jsem dojem, jako by to měl být nejbrutálnější a nejšílenější stát v Jižní Americe. Nesmím přitom zapomínat na Dům duchů vztahující ke stejnému období jako Kolonie. Pinochetův režim a převrat způsobil spoustu násilí a bolesti, ve spojení s uprchlými nacisty vytvořil hotové peklo. Na Kolonii se fakt nedívá příjemně, ale je dobře, že takové filmy vznikají a snad se takových ohavností již nikdy nedočkáme - i když současné směřování světa tomu moc nenapovídá. Herecky nemohu opomenout polyglota Daniela a fenomenálního Michaela Nyqvista - já jsem jej poprvé viděl v Mužích, kteří nenávidí ženy ve skrze kladné postavě. Od té doby ale už jen samí hajzlové, darebáci a kreténi. Škoda, že už není takový herec mezi námi.

Od snímku s tak mizerným hodnocením v TOP 20 nejhorších filmů jsem čekal všechno mnohem mnohem děsivější. Ale nechce se mi svézt na vlně zdrcující kritiky. Ano, ten film se nepovedl, tak napíšu aspoň za co dávám tu jednu hvězdičku - za Dominique Alagiu - její postava a její projev se nejvíce blížil tomu, co lze nazvat reálné a uvěřitelné.

David Fincher mě opět nezklamal. Po velmi náročném Mankovi přišel svižný příběh o člověku, který toho nejvíce namluví vnitřním hlasem. Hned na úvod mě samozřejmě potěšilo vykreslení ranní Paříže, to vystihli tvůrci výborně. A pak už to jede, nenudil jsem se ani na chvilku a těšil se možná na ten atypický a prazvláštní závěr. Pohublý Michael Fassbender potěšil a zvládl další složitější roli na výbornou.

Hodně neotřelý filmový počin - tematicky, zpracováním, černobílým formátem. Škoda toho konce, který asi dokázal zamotat hlavu nejednomu divákovi a zbytečně poměrně klidně plynoucí film rozbouřil množstvím obrazů patřících do jiných časových linek. Když si přečtu, že se hlavní role zhostila Judit Pecháček, asi jsem koktejlově trochu pozadu, že se Judit Bárdos už nejmenuje Bárdos. Tenhle náročnější snímek může být v záplavě českých filmů na Netflixu mnohými neobjeven.

Příjemná, veselá a pohodová situační komedie s hodně silným obsazením. Současně to můžeme ale rovněž označit za thriller pro znepokojené a vyděšené rodiče s komediálním nádechem. Vytkl bych snad jen příliš dlouhou scénu s policisty a přece jen o něco slabší poslední třetinu, jinak fajn oddechovka.

Seriál Medvěd představuje takřka povinnost pro každého filmového a seriálového fajnšmekra. Žánrově jde o atypický seriál, bylo by povrchní jej označit za seriál o vaření, jakož za komedii, drama nebo dramedy. Nelze mu dát žádnou nálepku, žádné přesné vystižení mě nenapadá. Častokrát se zdánlivě nic neděje, zachycuje naprosto banální scény, které ale mají svůj smysl a skládají dohromady fascinující obraz. Zatímco první série ve mně vyvolávala pořád otázky, proč, proč, proč, u druhé jsem si jen spokojeně pobrukoval no jasně, tak to má a musí být. Shodnu se s ostatními recenzujícími, že šestý díl druhé série s vánoční večeří představuje naprostý vrchol seriálové zábavy. Jamie Lee Curtis tady vystřihla famózně postavu, jakých po světě chodí určitě mnoho a dokáží zkurvit život sobě i svým blízkým. V následujícím díle potěšila všechny svojí přítomností další oscarová herečka Olivia Colman. Ve vedlejší roli v obou sériích exceluje Oliver Platt. Ten seriál může na první pohled působit nudně, depresivně nebo podivně, ale je to skrytý ryzí poklad. Druhá série posunula laťku ještě o hodně výš, nemohu se dočkat třetí. Čistě osobně - hodně herců dokáže spadnout do škatulky a nevyhrabe se nikdy z jedné kultovní postavy. Jeremy Allen White pro mě navždy zůstane oblíbeným Lipem z Shameless, ale u Medvěda jsem si snad nikdy na tu postavu nevzpomněl, protože Carmyho se zhostil naprosto skvěle. Na úplný závěr - postava Richieho by zasloužila cenu za nejlepší seriálovou proměnu.

Francouzi umí všechny žánry, to vím dávno. Animovaných/rodinných jsem ve francouzském podání moc neviděl. A nebyli by to Francouzi, kdyby do dětského příběhu nebyl zakomponován silný sociální podtext a neřešily se mezilidské vztahy. Dokonce bych to označil za rodinný sociální příběh s detektivní zápletkou, než jako čistě detektivní příběh. Pěkné, milé, dojemné, pohlazení po tváři i na duši.