claudel

Zvláštní a docela dost smutný a depresivní film, z něhož mi není příliš dobře u srdce. Eduardo Noriega svoji vážnou roli zvládá naprosto bravurně. Ženské postavy jsou všechny rovněž výborné a jejich osudy více než tklivé. Španělé tahle mysteriozní dramata a thrillery umějí natočit. Nejsem úplně přesvědčený, že by to bylo na hodně hvězdiček, ale něco silného z toho filmu vyzařuje, mimochodem po formální stránce je El mal ajeno taky hodně povedený.

Christian Petzold je výtečný režisér, o tom není pochyb, po formální stránce je Fénix mistrně zvládnutý, mně ovšem vůbec nesednul obsah. Je možné, že jsem film viděl v nesprávném rozpoložení, protože komorní drama není zrovna žánr, na nějž se dá dívat kdykoli a za jakýchkoli okolností. Souhlasím, že Nina Hoss je pod Petzoldovým vedením opět vynikající, některé záběry jsou vyšperkované, konec je prvotřídní, přesto jsem se drahnou chvíli nudil a posouval děj v duchu dál. Škoda, Barbara pro mě byla silnějším zážitkem.

Po několika nadšených recenzích, komentářích a doporučeních jsem musel vidět film, který někteří už rovnou hodnotí jako český film roku, ba dokonce jako nejlepší český film posledních let. Úvodem musím vyzdvihnout odvážnou volbu režiséra Prušinovského obsadit bratry Hádkovy tímto způsobem. Kdyby se na jejich obličeje podíval někdo, kdo je nezná a byly mu předestřeny povahové rysy Kobry a Užovky, myslím, že by většina obsadila Matěje jako Kobru a Kryštofa jako Užovka. Byl to lehce riskantní tah, o to více se ukázal jako mimořádně úspěšný. Kryštof hraje doslova extraligu, jeho výkon mě naprosto uchvátil a jen jsem zíral na jeho zorničky, velkohubé a sprosté hlášky a chtěné i nechtěné taneční kreace. Matějova postava mě zase zasáhla do srdce, celou dobu mi jej bylo nesmírně líto a v skrytu duše jsem mu usilovně fandil, aby ten svůj život zvládl, aby vše překonal a podařilo se mu uloupit si kousek životního štěstí. Návštěvníka Činoherního klubu nepřekvapí suverénní výkony ve vedlejších rolích v podání Jana Hájka a Lucie Žáčkové. Stejně tak si myslím, že vhodnější herečku než Janu Šulcovou pan Prušinovský nalézt nemohl. Kobry a užovky se dají asi zařadit do kategorie sociální drama, nezařadil bych je však vedle filmů jako Štěstí nebo Poupata, vyzařuje z nich trochu něco jiného. Nejpřihodnější se mi zdá označení tragikomedie, protože na mnoha místech jsem se smál, ačkoli to nebyl smích uvolněný, ale smích, při němž mě zároveň mrazí. Kobry a užovky mají určitě potenciál stát se filmem roku 2015 a pokud nás kritici a akademici zase nějak nepříjemně nepřekvapí, myslím si, že musí posbírat minimálně tři herecké Lvy.

Standardní večer, Lucie Výborná to zvládla velmi dobře, takže tak na lepší dvojku. Nebyla přehnaně vtipná, ani trapná, ale ani nijak okouzlující, zkrátka profesionální a sebejistý výkon. Nápad s lékaři mi nepřipadl úplně ideální, ale jisté ozvláštnění přinesl. Jen pak nechápu, proč dostali výjimku "nelékaři" Liška a Třeštíková, pokud jim tedy nekřivdím a nemají lékařské vzdělání, o čemž ale pochybuji. K ocenění - v podstatě se dá říct, že jsem stejně zklamaný a rozčarovaný jako u Cen kritiky. V mých očích naprosto nejlepší český film roku 2014, Fair play, nedostal ani jednu jedinou cenu, takže jsme to museli zachránit my, uživatelé ČSFD. Myslím si, že v tomhle jsme se Češi zase ukázali jako švejkové a kocourkovští - pošleme na Oscar film, který pak nedostane ani jednu cenu. Proč jste tam, páni porotci, tedy neposlali Cestu ven, když je to tak jednoznačně nejlepší a mimořádný snímek? Já jsem už víckrát napsal a mám to i na profilu, že nejlepší snímky jsou Fair play, Cesta ven, Pojedeme k moři a Díra u Hanušovic. Kdyby si tyhle čtyři filmy mezi sebou rozdělily většinu cen, považoval bych to za spravedlivě vyvážené. Ale nemohu se pořád smířit s tím, že by Cesta ven měla být výrazně lepší než Fair play. Pokud mám být konkrétní, tak třeba Cesta ven v kategorii scénář a hlavní ženská role z mého pohledu má tak na čtvrté až páté místo. Přesto mi Český lev přinesl i řadu radosti - Dejvické divadlo herecky opět válcovalo a je to sakra zasloužená válcovačka, protože takový herecký a umělecký soubor se jen tak nevidí. Přesto musím jedním dechem kriticky poznamenat, že ačkoli Plesl je nezpochybnitelný, ve vedlejší roli měla dominovat Geislerová a Ivan Trojan, ačkoli je absolutní jednička, tak bude mít doma Lva za Díru u Hanušovic, zatímco za starého Karamazova ne, což je teda dost blbý paradox. Je to ale za námi, my, kteří to trochu víc prožíváme, se s tím budeme muset smířit a můžeme se utěšit tím, že v kině čekají patrně výborné Kobry a užovky, diskutabilní Fotograf a další bonbonky v průběhu roku. Jen teď nevím, jestli náhodou příští rok cenu za mužský herecký výkon v hlavní roli nedostane Hájíček za Burácení - byl taky přesvědčivý jako Dudová, a když se ty ceny rozdávají nehercům...

Alice Nellis se nesmírně snažila, to lze cítit v každém záběru. Bohužel se ukázalo, že velmi čtivá a kvalitní novela Michala Viewegha je nezfilmovatelná. Ačkoli jsou Andělé všedního dne herecky precizní a to mluvím o lidech i andělích, podpořeni nádhernou hudbou a pěknou kamerou, děj je příliš doslovný a postupně nudí, až unudí. Uznávám, že je to nesmírně těžké, ale možná se přece jen dalo občas vydat cestou náznaků či metafor než přílišnou upovídaností. Jsem zklamaný, ale přesto oceňuji snahu a úsilí, které si natáčení dozajista vyžádalo.

Tramtadadá, konečně mě nějaký film, jenž si vysloužil letošní oscarovou nominaci, dostal do kolen. A samozřejmě pochází z belgicko-francouzské produkce. Dva dny, jedna noc s přehledem přehrává americká želízka v ohni. Pokud jde o kritérium nějakých hodnot, reálnosti a "příběhu ze života", tak Dva dny, jedna noc vítězí na celé čáře. To, co se přihodilo Sandře, se může stát komukoli z nás, kdykoli, nikdo není neporazitelný, nedotknutelný a nesmrtelný. A v takových chvílích se projeví hodnoty jako solidarita, přátelství, kolegiálnost, soucit. Marion je ve své roli nesmírně uvěřitelná, citlivá, opravdu potvrzuje, že je herečka par excellence. Budu se muset pustit do studia díla bratří Jean-Pierra a Luca, věřím, že i jejich další filmy mě chytnou za srdce. V duchu přemýšlím, kdybych se dostal do podobné situace, jak by hlasovali mí kolegové. Není to sakra nic jasného a jednoduchého.

Odporná propagandistická sračka. Troufnu si tvrdit, že spolužáci ze základní školy, kterým se nepodařilo vychodit ani devět tříd, by poznali, že je to naprosto jednostranně pojaté. Doufám, že si Clint Eastwood sednul s McCainem a dalšími praštěnými republikány, objali se kolem ramen, chytali se za srdce a vzdychali, jací jsou Američani největší hrdinové, borci, legendy, kteří to se světem myslí dobře a šíří demokracii. Pro mě teda rozhodně není hrdina někdo, kdo zabil sto šedesát lidí, ať už za jakýchkoli okolností. Pro mě jsou hrdinové Lékaři bez hranic, lidé, kteří se snaží hrůzy války nějak korigovat nebo odstranit, ne ti, kteří je vytvářejí. Takový klišovitý hnůj, kde si v rádoby vypjatých scénách můžete vypnout zvuk a dabovat věty jednotlivých postav, nestojí vůbec za vidění, natož, aby měl sbírat nějaká ocenění. Americký sniper je fakt ještě horší než velenudný Foxcatcher. Já čím dál víc ztrácím motivaci se na ty na Oscara nominované filmy dívat, protože to je jeden průser vedle druhého, čestný prapor zatím drží jistojistě jen Grandhotel Budapešť a Kód enigmy.

Američani jsou opravdu neskuteční, tři čtvrtě filmu jsem si říkal, koho do prdele zajímá, jak se nějaký sportovec připravuje na mistrovství světa a olympiádu. Až na konci jsem pochopil, že je to příběh, který chtěl někdo zfilmovat, protože tu nějaký filmový potenciál je. Rozhodně ne, ale způsobem, jaký zvolil Bennett Miller. Tak odporně nudný film jsem už dlouho neviděl. Osmdesát až devadesát procent scén je zbytečných, hluchých, nezajímavých, musí uklimbat každého. Nevím, jestli to byl cíl, ale Tatum a Carell vypadají většinu filmu jak dva dementi, Ruffalo s otevřenou hubou tak vypadá skoro v každém filmu. Dialogy příšerné, vyznění nulové, jak takovou kravinu bez děje někdo vůbec může zařadit mezi nominované snímky? Carellovi přeji vymanění se ze škatulky, vždyť u většiny komiků jsem toho názoru, že by hravě zvládli i vážnější role. Mně se ale překvapivě nejvíc líbil všemi podceňovaný Tatum. Pro roli, kterou si střihla Sienna Miller, mohli dát šanci kdejaké začínající herečce. Hrůza a děs, letošní Oscaři budou nuda na chcípnutí. Není z čeho vybírat, anebo vlastně by bylo, ale musely by dostat šanci neamerické filmy.

Je to béčko jako vyšité, možná dokonce i céčko, ale v sobotu v noci si člověk může dovolit i takový druh rozptýlení. Musím se přiznat, že mi připadl velmi zábavný ten prvotní nápad - zmutovaní bobři, to by mě asi nenapadlo a to jsem všelijakých hororů už viděl opravdu hodně. Ale tohle byla vlastně spíše asi komedie s hororovými prvky, nebo každopádně u mě vítězí ta komediální stránka, ta hororová mě místy štvala a byla až neuvěřitelně amatérská. Rádoby vztahovou linku raději vůbec nehodnotím. Nebudu moc přísný a švihnu tam dvě hvězdičky, ale od hororů o zmutovaných zvířatech mám na nějakou dobu svatý pokoj.

Dennis Lehane je mezi filmaři velmi vyhledávané zboží. Prozatím jsem žádnou z jeho knih neotevřel, nemohu tedy soudit, zda mají své kouzlo a atmosféru, která je snadno převeditelná do filmu. U The Drop musím ale jednoznačně zkritizovat tempo, začátek ještě jakž takž, pak se to ale poměrně dost vleče a ani závěr a nějaké jakoby z nebe spadnuté překvapení to nezachrání. Bronsona máme snad všichni rádi, ale já osobně teda v záporných nebo drsňáckých polohách. Schoeanaertse jsem si jednak spletl s Skarsgardem a jednak jsem jeho postavu vůbec nepochopil. Pes byl roztomilý, přestože to byl pitbull, který má asi spíše nahánět strach. Zkrátka a dobře nemastný, neslaný film, ušmouraný průměr.