claudel

Na Voyo jsem objevil tento nenápadný a příjemný snímek, hořkou komedii s vynikajícím Vlastimilem Brodským v titulní roli. Postava Josky mi vzdáleně připomínala Babí léto, nejvíce asi tím, jak celý film ovládne. Nádherné krkonošské scenerie, vynikající pokrmy, které Joska připravuje dřevorubcům a humor střídající se smutkem a melancholií vytváří dohromady kompaktní celek. Hynek Bočan byl po pohádce S čerty nejsou žerty na té správné vlně a přidal do české kinematografie tuto dnešním slovníkem dramedy. Nejvtipnější scéna - Joska s doutníkem ve vaně u svého syna.

Když se řekne Erich Maria Remarque, vybavím si svoji malou anketu, když jsem byl ještě na gymnáziu. Ptal jsem se všech lidí, které znám, který román je napadne jako první, když vyslovím jméno tohoto německého spisovatele. Očekával jsem, že Na západní frontě klid musí jednoznačně v anketě zvítězit. Mýlil jsem se, protože jsem svoje široké okolí literárně přecenil - zvítězil žádný... Já osobně mám od Remarqua raději jiné tituly, můj osobní favorit byl sice už také převeden na filmové plátno, ale totálně zprzněn. V případě nejnovější adaptace Im Westen nichts Neues nelze než  chválit a gratulovat Němcům k úspěšnému zpracování jednoho z nejvýznamnějších protiválečných románů v historii. Já jsem román četl před mnoha lety, nicméně měl jsem celou dobu pocit, že se tvůrci inspirovali jen volně. Minimálně jsem o tom přesvědčen podle závěru filmu, protože by pak nemohla existovat Cesta zpátky. Jsem si rovněž jistý, že kniha nebyla tolik explicitní jako film, ale to vůbec nevadí, alespoň podtrhuje nesmyslnost a zbytečnost celé války. Herecky se zaskvěl Felix Kammerer a můj oblíbenec Daniel Bruhl ve vedlejší roli. Hudba je zaslouženě oscarová. Tvůrci by se mohli pustit do Tří kamarádů...

Je to trochu Tarantino, trochu Město bohů, trochu od něčeho, co známe a nedokážeme to pojmenovat a dohromady to funguje a drží pohromadě. Já musím být tradičně kritický ke stopáži - nebýt zdlouhavého úvodu, měl by snímek mnohem větší spád a dynamiku. Postavy jsou dobře rozehrané, příběhy dle pokojů mě bavily, jakož i Chris Hemsworth snad poprvé v záporné roli ukázkového kreténa. Ostatně, kladných postav aby divák ve filmu pohledal.

Nadčasová a momentálně více než aktuální záležitost. Věřím, že kdyby Ruben Ostlund vymazal posledních 15 minut, mohl se ve Švédsku v roce 2011 ocitnout pod palbou silné kritiky. V roce 2023 si silnou kritikou tak jistý nejsem, když nám Švédsko úpí pod tíhou válek všech možných drogových gangů. Opět originální pojetí, které ale v žádném případě nenudí. Jen ta kolébka mi vrtala hlavou celou dobu a asi jsem celou zápletku s ní nepochopil, avšak jde o nedůležitou komplementaritu. Skvělé vedení mladistvých herců-neherců!

Sophie Kinsella je velmi úspěšná spisovatelka, jejíž knihy milují čtenářky na celém světě. Nečetl jsem coby necílová skupina předlohu, nedokážu srovnat. Byl jsem zvědavý, zda Alexandra Daddario zvládne hlavní roli, zatím jsem měl možnost ji vidět pouze ve vedlejších rolích, kde dávala na odiv své poprsí a o něj primárně v daných případech šlo. Když se tato její přednost schová do ústraní, dokáže zahrát úplně obyčejnou holku, která touží po troše lásky, štěstí a (u)spokojenosti. Nenáročná komedie, jež neurazí a pobaví.

Ten film má trochu hořkou pachuť, když jej lze označit jako "Travolta projekt", vzhledem k rodinným tragédiím, které slavného herce v posledních letech postihli. Jinak jde o nenáročnou, místy zábavnou i vtipnou komedii, kde to Travoltovi s Williamsem funguje celkem dobře. Ve vedlejších rolích potěší a rozesmějí další známí herci jako Matt Dillon nebo Justin Long.

Viděl jsem o víkendu tři české filmy z poslední doby, jež jsou dostupné na Netflixu. Příšerná filmová adaptace divadelní hry, filozoficko-ezoterická nuda a pohádka pro dospělé plná zjevných nesmyslů, která z toho všeho vychází možná až moc suverénně nejlépe. Od začátku do konce víme, co nás čeká a nemine - předvídatelná popelkovsko-nottinghillovská romance. Občas si vyslechneme narážku na českou politiku, na předchozího prezidenta a můžeme se zasnít, jestli bychom chtěli mít na Hradě také někoho ve stylu Čaputové. Geislerová s Vetchým jsou sehraní, v tomhle zklamat nemohou, ale nic nového nepřinesou. Nakonec je nejpříjemnější pohled na Vandu Chaloupkovou, vypadá zatraceně dobře. Je to hloupoučké a jednoduché, ale aspoň to příšerně nenudí jako ty další dva české počiny na Netflixu.

Film o tom, jak náš svět míří do jedné velké prdele. Bohužel mám také někdy pocit, že budeme mít tematické akce/večírky/události raději bez tématu, aby to vůči někomu nebylo urážlivé, nenávistné, pohoršující nebo nadřazené. Každá instituce, každý film, každá kniha, každé rozhodnutí bude muset být z tisící úhlů pohledu neutrální z výše uvedených důvodů. Je to vlastně smutná komedie, protože pro blaho svých dětí stejně většinou zatneme zuby a necháme si srát na hlavu s nesmysly. Nezbývá než doufat, že se svět dostane do nějakého normálu, rovnováhy a vyváženosti a dopadneme aspoň jako hrdinové tohoto příběhu.

Ze sousloví volné pokračování bych použil nanejvýš volné. Já jsem nenašel snad téměř žádnou souvislost s Úsměvy smutných mužů. Dokonce bych ani nevěřil, že jde o totožné postavy. Vůbec jsem se nenapojil na filozoficko-meditativně-duchovně-spirituální linii, kterou tvůrci nastolili. Celý film mi nedává smysl a překvapuje mě, že dával zahraničním poměrně zvučným hereckým jménům, když na účast kývli. Předchozí snímek se mi líbil nesmírně a považuji jej za nejvíce nedoceněný v daném roce. Obávám se, že v tomto případě dojde k ještě větší ignoraci.

Filmů tohoto typu není nikdy dost a mě asi jen tak neomrzí. Základní schéma je stále velmi jednoduché a pořád stejné, avšak na příkladu Semináře lze poznat odlišnosti od amerických pojetí. Švédové si tam přidali ekologii, až bych film označil takřka za enviromentální horor. Líbil se mi absurdní a černý humor, u hlášky "Ten kuchař se přece musí někdy vrátit, měli jsme večeřet už před hodinou" se směji ještě teď. Parádní halloweenský zážitek.