claudel

Filmy z produkce Netflix mě málokdy osloví, zaujmou či potěší. Tentokrát jsem obzvláště překvapen, protože prostředí, v němž se film odehrává, mě absolutně míjí. Jenže zápletka a témata lásky na pracovišti, ženské šikovnosti a mužské ješitnosti mi naopak sedí náramně. Navíc jsem se naučil krásný vulgárnější idiom - "I don´t shit where I eat". Škoda jen těch posledních dvaceti minut, závěr šlo zpracovat lépe a věrohodněji. Jelikož jsem nikdy neviděl Bridgertonovi, Phoebe Dynevor jsem neznal, ale mám silné tušení, že se na ten seriálový hit budu muset podívat :-)

Vít Olmer už nejspíš bohužel nikdy nic nenatočí, ale i tak, když pominu výtečný Bony a klid, nesmazatelně se zapsal do dějin československé kinematografie touto vynikající (absurdní) tragikomedií. Pavel obklopený ženami v soukromém a profesním životě potká v kritickém věku mladou energickou Slovenku. Taková konstelace nemůže nikdy nudit, vytváří dostatek prostoru pro humor, situační komiku a skvělé hlášky. Současně film vykresluje absurdnost tehdejší společnosti, takže bych se nedivil, kdyby nebyl zakázaný nebo cenzurovaný, i když na sklonku let osmdesátých už taková přísnost nejspíš nepanovala. Klidně bych se vydržel bavit a smát o půl hodinu déle.

Roztomilé stejně jako předchozí Totoro. Mijazakiho nadšení pro aviatiku je nepřehlédnutelné, prostupuje všemi jeho filmy, aspoň těmi, které jsem měl možnost vidět.