claudel

Vizuálně pěkný snímek, ale obsahově téměř prázdný. Taková trochu "Nuda v Kanadě", na niž jsem neměl náladu se dívat. Zvláště, když jste nastydlý, máte pocit, že vám exploduje nos a máte obavy, že všechny kolem v sále rušíte svým posmrkáváním, tak se taková nervozita promítne i do filmového zážitku. Pro mě jako milovníka příběhů je "Nicole, ty spíš" v podstatě bez příběhu a nosného děje. Postavy přežívají, protloukají se nudnými prázdninami, vedou ploché dialogy a tuhle šeď rozčísne sem tam nějaká bizarnost - obtloustlý muž, řidič uspávající miminko nebo mutující puberťák - ostatně nejvtipnější postava celého snímku. A když máte rádi francouzštinu, z té kanadské vám budou vstávat vlasy hrůzou na hlavě.

Velmi zvláštní film, jejž je velmi těžké hodnotit a okomentovat. Čekal jsem od něj úplně něco jiného, první půlhodina mi připadla svižná a napínavá, vyvolala ve mně zvědavost, co se v minulosti postav odehrálo. Pak se děj ale začal vyvíjet směrem, který se mi přestal líbit a zanechal ve mně rozporuplné pocity. Naprosto chápu, že bylo pro Poláky důležité natočit film s takovým tématem, ale to podání mi úplně nesedlo, včetně rozuzlení a závěru. Je to určitě kvalitní film, ale mně zkrátka úplně nesednul.

Dámy a pánové, moje napůl slovenské srdce se tetelí radostí, protože Slovenská televize natočila jeden z nejlepších seriálů posledních pěti let. Seriál z prostředí azylového domu není nejspíš trhákem, který k obrazovkám přiláká miliony diváků, ale o to víc si k němu najdou cestu diváci, kteří jsou znudění, naštvaní, zklamaní nebo zoufalí z nabídky komerčních televizí. Scénař je velmi pečlivě propracovaný, divákovi postupně servíruje důležité milníky v životě jednotlivých postav a nesklouzává přitom k trapnému klišé nebo prvoplánovosti. Po celou dobu se vám srdce svírá nad smutnými osudy, v podstatě dojde téměř na všechno sociopatologické jevy ve společnosti. O to víc jsem si řadu postav oblíbil a fandil jim, aby si uloupili kousek toho životního štěstí. Velký objev pro mě představuje Gabriela Marcinková, vedle toho, že je velmi atraktivní, umí výborně hrát a suverénně zvládla jednu z hlavních postav. Velmi mě překvapil sympaťák Peter Kočiš, nedokázal jsem si jej představit v roli tak odpudivého záporáka, ale podařilo se na výbornou. A nelze opomenout naprosto vynikající a přiléhavou ústřední písničkou od Simy Martausové. Nemám seriálu co vytknout, proto dostává plný počet a místo v mé desítce nejoblíbenějších. Z mužského hlediska bych si jen dovolil poznamenat, že v úvodní znělce jsou samé ženy, což je v pořádku, ale minimálně Ondřej Daniš a oba Vladimírové měli v seriálu své nezastupitelné místo a ve znělce by jim to taky slušelo. To ale ani není výtka, jen drobný povzdech.

Francouzi tohle umějí a opravdu dobře. Smutná komedie s dramatickými prvky a silně sociálním podtextem, to je žánr, v němž Francouzi excelují a převyšují ostatní více než o hlavu. Úspěšná dvojice Toledano-Nakache si opět padla do noty s Omarem Sy a máme tady další úspěšný snímek, který boduje jak u kritiky, tak u diváků. Vzhledem k tomu, že jsem vůbec nevěděl, na jaký film jdu, bláhově jsem se domníval a to ještě celých prvních pět minut, že se budu dívat na film o tancování. Nevadilo by mi to, ale příběh o senegalském imigrantovi se jménem Samba mi poskytnul dostatečně silnou dávku emocí, kvalitních hereckých výkonů a občas až ztřeštěných vtípků v podání jindy více než vážného Tahara Rahima. A když takový pěkný film sledujete s lidmi, které máte rádi, je zážitek o to víc intenzívnější. Moje oblíbená filmová země opět nezklamala.

Komedie, kterou jsem jako dítě nechtěně viděl snad asi třikrát nebo čtyřikrát, ale musím i s odstupem času uznat, že byla zábavná, vtipná a asi opravdu i romantická. Gérard Depardieu byl tehdy navíc ještě docela ve formě.

Ach jo, proč já blbec se pořád sebetrýzním hloupými americkými válečnými pohádkami o jediných hrdinech na zeměkouli, kteří bojovali a bojují pod americkou vlajkou? Je to moje chyba, nemám si nač stěžovat a asi se v podstatě nebudu rozepisovat jako u Amerického snipera, protože tady místo Arabů běhají Němci, kteří jsou vykreslení buď zoufalí, zbabělí, hloupí anebo zákeřní, zatímco osazenstvo hlavního, téměř nezničitelného tanku by si nezadalo s partou kdejakých grázlů na špinavé americké ulici. Brad Pitt s komicky aktuálním účesem jako by zapomněl, že natáčí už jiný film než Bastardy a vlastně moc nechápu, jestli mu za to stojí hrát načesaného kokota, který zabíjí od Afriky po Německo. Jediným světlým bodem celého filmu je pro mě Logan Lerman, jehož postava mi devadesát minut byla více než blízká a jenž mi jako herec je sympatický v podstatě v jakékoli roli. Kriticky uznávám, že scéna tři tanky proti jednomu byla efektní a povedená. Abych si ušetřil odpady, měl bych se asi vážně přestat dívat na oslavné a hrdinské americké vymývárny mozků.

Irsko je země protkaná legendami a tajuplnými příběhy, což se odráží i v tomto animovaném snímku. Pěkný, příjemný film, po vizuální stránce zajímavý. Viděl jsem to dabované, škoda, hlasy B. Gleesona a L. Hannigan mohly zážitek ještě zintenzivnit.

Vybíjená je moje nejoblíbenější a v mých očích tím pádem nejlepší Vieweghova kniha. Vždycky jsem si myslel, že by bylo velmi obtížné ji zfilmovat a samotného autora jsem se při vhodné příležitosti chtěl zeptat, zda si to vůbec dokáže představit. A nečekané se stalo skutkem. Při zhlédnutí první ukázky jsem byl hodně skeptický, protože jsem považoval obsazení skoro celé "Partičky" za omyl. Skepse se mě držela asi půlku filmu, ale pak mi to už nějak přestalo vadit. Dokázal bych si představit možná vhodnější obsazení, ale úplný průšvih to nakonec není. O to víc bych rád vyzdvihnul výběr Simony Babčákové, lepší volba pro roli Hujerové snad v českých luzích a hájích ani neexistuje. Stejně tak se povedl tah s duem Krainová-Bartošová. Petr Nikolaev mě zatím nikdy nezklamal a nestane se tak ani po návštěvě Vybíjené. Zůstane pro mě patrně nezfilmovatelnou, přesto oceňuji snahu a určitě se mu povedlo zachytit onu hořko-sladkou atmosféru, jež z knihy přímo čišela. Není to na čisté čtyři hvězdičky, ale při zdejší tradiční všeobecné kritice zvedám úmyslně nahoru. Navíc se mi vybavilo srovnání s Anděly a při takovém srovnání Nikolaev o pořádný chlup vítězí. Sportovní matematikou by skóre souboje Nikolaev-Nellis v posledních třech letech bylo dva nula.

Tento film nelze nazvat jinak než pěkným, neboť zde chybí nějaký zásadnější konflikt, což odpovídá skutečnosti, že byl natočen dle vzpomínkové knihy Jane Hawking, jež působila dojmem mírné a hodné ženy. Eddie Redmayne předvádí skutečně oscarový výkon, soška pro něj je naprosto zasloužená. Příběh nenudí, ubíhá celkem rychle, přesto jsem se nemohl zbavit dojmu, že je to opět obměna a kombinace Čisté duše, Kódu enigmy, Moje levé nohy a podobných snímků. Ale v konkurenci Amerického Snipera nebo Honu na lišky působí Teorie všeho jako balzám na duši.

Při sledování filmu Lincz mě nemohlo napadnout nic jiného, než známý citát, že "Spravedlnost práva je sraní klíčovou dírkou". Přesně kvůli takovým lidem, jako byl okresní prokurátor, bych nemohl pracovat v advokacii nebo státním zastupitelství, takoví lidi snad nemají ani špetku citu a jen citují paragrafy a ohánějí se právem a zákony. Tfuj. Na velmi malém prostoru - místním i časovém se rozehrává depresivní drama, které diváka nemůže nechat lhostejným. Asi bych se neměl pořád opakovat, ale polští filmaři jsou zkrátka a dobře úžasní.