TheEvilTwin

Další Španělsko a další propadák. Béčková ztráta času.

Olivia Wilde po fajn komedii Šprtky to chtěj taky servíruje dystopickou scifi vizi se zajímavým nápadem, solidním ústředním duem a celkem "oukej" gradací, která je ve výsledku jiná, ale nejsem si jistý, jestli mohu říct že lepší, než jsem čekal. Dvě hodiny jsou dlouhá doba, za kterou divákovi mohou docházet mnohé díry a nedostatečnosti v celkové pointě, ale na druhou stranu až moc krátká doba na to se vynadívat na (zas a znova) skvělou Florence Pugh, protože její krása rezonuje celým plátnem a její přirozené sympatie donutí diváka (k Wildeině spokojenosti) nad mnoha věcmi zas tak nepřemýšlet. Jinak je to ale celkem slušná jízda, která už od začátku vnáší divákovi brouka do hlavy ve stylu "něco tady nehraje" a postupně se prokousáváme k tomu, o co že zde vlastně jde. Má to prvky překvapení, pozornost si to udrží a dívá se na to dobře, ale oproti konkurenčním podobně laděným filmům mi zde chybí výraznější prvek, který bych si chtěl zapamatovat a pustit znova. Takhle to ve mě zanechá pocit (jen) dobrého díla, ale to v tomto žánru bohužel nestačí a chtělo by to údernější mindfuck, který by ve mě zanechal díru.

Brendan Gleeson a jeho one man show v kriminální komedii plné suchého anglánského humoru. Celkem svižně film ubíhá, má dostatek černého humoru a základní detektivní příběh. Naneštěstí pro mě není humor až tak úderný a zábavný jak bych čekal a drží se spíše v korektních mezích a celá detektivní linka je spíše jen doprovod ke Gleesonovým výstupům. Doufal jsem v lepší zářez a ačkoliv mám podobný humor rád, tohle mi nesedlo.

Asi ne zase tak tragické, jak by si jeden dle hodnocení myslel, ale na to, jak očekávaný film byl a jak filmařsky dobrou látku má k dispozici, je to celkem slabý odvar a promarněný potenciál. Skupina přátel jede na víkend na chatu, kde kromě kokainu a alkoholu hrajou “Bodies, bodies, bodies”, což je víceméně Městečko Palermo. Jenže jeden z nich je vrah nejen ve hře, ale i doopravdy, a tak se s přibývajícími mrtvolami skupina přibližuje i k odhalení zabijáka. Má to fajn nápad, sympatické herečky, zpočátku poutavý vizuál i takový ten fajn filmový vibe, který umí vtáhnout. Dokonce bych i řekl, že celá první půlka je celkem slibný rozjezd a udržuje pozornost, ale druhá je na tom už znatelně hůře. Ke konci jakoby film ztratil nápad, postavy se jen překřikují a handrkují, vytahují na sebe starou špínu, která je pro vývoj děje absolutně nepodstatná, a celé to kolabuje a upadá bez špetky sebemenší snahy či finální invence. Škoda to jistě je, ale že bych u filmu nějak trpěl se říct nedá- zkrátka takový průměrný, zapoměnihodný střed, který neoslní. Naštěstí alespoň samotný závěr zanechá svým malým twistem úsměv na rtech.

Překvapivě dobrý film. Emily je žena, která v životě nemůže najít rodinnou ani finanční stabilitu, ale náhodou narazí na podvodníky s platebníma kartama a po první úspěšné nelegální prácičce to rozjede ve velkém. Na to, jak obyčejný film je a i přes nepříliš slavné internetové recenze musím ale říct, že film patří k tomu lepšímu za poslední týdny. Příběh je jednoduchý, ale poutavý a největší plusové body sklízí naprosto perfektní Aubrey Plaza, která se pro tuhle roli snad narodila. Věřil jsem jí každou minutu její postavy, vypadá fantasticky, je sympatická, krásná a díky tomu jí divák od prvních minut fandí a prožívá s ní celé dění. Má to spád, filmovou poutavost i rázné dialogy a ikdyž to není vyloženě kinematografický převrat, užil jsem si to a tu čtvrtou hvězdičku rád přihodím. A to jsem do filmu šel původně úplně bez očekávání.

Nápad skvělý, provedení už znatelně méně dobré. Máme tady klasické archetypální postavičky podobných hororů -zhulenec, IT nerdka, šampónek, zamilovaný pár a uřvaná barbína, dále typický scénář vyvraždovačky a docela originální nápad “chytrého domu”, který ale nadělá víc škody než užitku (čti povraždí všechny obyvatele celkem zábavnými způsoby). Jakkoli obstojně ale nápad na papíře zní, jeho zpracování je otřesné. Herci neumí hrát, chování je naprosto dementní, efekty robotů jsou strašné, gore je slabé, přitažené za vlasy a neuvěřitelné a celkově je znát nízký rozpočet a “béčkovina” z filmu jen srší. Úplně tak katastrofální to není a občas má film světlé chvilky, ale jinak je to celkem bída - souhlasím s CARNIFEXEM a naopak moc nerozumím riccimu a Stobbartovi, za co že zde dali tu čtyřku…

Nemastná, neslaná upířina v nezáživném kabátu. Do půlky se film tak nějak rozjíždí jen proto, aby se pak na svatební hostině zábavně překotil a dal nám naději v lepší druhou část. Ta se ale bohužel nekoná a o to větší zklamání pak diváka čeká. Je to plné nezábavných postav, klišé a neoriginálních žánrových prvků, potenciál upírů, lekačky, atmosféra či gore zde není vůbec a závěr je tak uspěchaný, že jej divák vlastně ani nepostřehne. Béčková nuda.

Do kina jsem na BA šel spíše z nudy než z potěšení a vlastně jsem dostal přesně to, co jsem čekal - (pod)průměr. Zatímco MARVEL je pořád víceméně stejný a drží se “ve středu”, aby se zavděčil všem, DC je o něco vyspělejší a dává nám buďto nahláškované komedie (Shazam) nebo vtipné a současně drsně krvavé akce (nový Suicide squad). O to víc je s podivem, že Black Adam není ani jedno z toho a jde o zcela podprůměrnou superhero akci, která nemá čím oslnit. Herecky jde o soubor “no names” spolu s přestárlým Brosnanem a Dwaynem v hlavní roli, který se zde ale za mě až katastrofálně nehodí. Jeho role ve F&F nebo v jungle filmech, kde víceméně paroduje sebe samého, jsou zábavné a jsou hitem internetových memes, ale hlavní superhrdinskou roli mu prostě nesežeru, na to mu (bohužel) chybí větší herecký talent, mimika a vcítění se do postavy. Z hlediska příběhu zde toho taky moc nedostaneme, charaktery hrdinů jsou tuctové, nezábavné a bez silnějšího backgroundu a z audiovizuální stránky diváka taky nic nestrhne, akce je obyčejná a není moc co chválit. Suma sumárum klasická digitální řežba, která ale za jí podobnými filmy zaostává nevýraznými postavami a slabým fan-servicem, no jako slabší trojhvězda se to díky zábavnému žánrovému zařazení přežít hádám dá…

Thomas M. Wright si poprvé v režisérském křesle střihnul sice nikterak originální, ale zato poměrně zábavnou látku policejní infiltrace a snahy dostat přiznání od zločince, který zavraždil dítě. Bohužel je však jeho nezkušenost znát a i přesto, že má k dispozici áčkovou dvojku Edgerton + Sean Harris se skvělou vzájemnou chemií, fajn špinavou atmosférou i autentickými kostýmy a nálepkou "true based movie", se mu vyloženě trefa do černého nepovedla. Překvapí poměrně rozsáhlá a složitá operace, která tehdy proběhla při snaze usvědčit vraha, dále potěší již zmíněné herecké duo a snaha o realistické a autentické zachycení kriminálního prostředí, no na druhou stranu mám pořád pocit, že jsme toho na dvou hodinách filmu zas tak moc nedostali. Drasticky zde chybí větší akce či spád, až moc často se zde "jen" mluví a nic kloudného se v celém průběhu vlastně nestane, tak si trochu zklamaně kladu otázku, proč že bych vlastně měl film doporučit dalším. A odpověď nenacházím. I tak jde ale o vpořádku stravitelný průměr, který nám ostatně Netflix chrlí jeden za druhým.

Doslova nekonečné přemítání o nekonečnu a filozofické teorie o číslech, vesmíru a tak dále. Pro někoho možná uspokojivých 80 minut mluvení o abstrakci, ale pro mě po půlhodině už jen víceméně opakující se myšlenky a názory, které moc dále nevedly.