Radiq

Před pár dny jsem viděl Nebezpečné známosti od Frearse s Malkovichem, takže se nevyhnu tak trochu srovnávání. Myslím, že navzdory tragickým tržbám se Miloš Forman nemá za co stydět. Příběhově to bylo mnohem lépe vystavěné a postavy měly větší hloubku. I když se to jmenuje Valmont, v podstatě první hodinu se tam objevuje málo a film spíš vysvětluje okolnosti celé té nebezpečně známé záležitosti. Na druhou stranu - tohle vůbec nebylo tak syrové - Colin Firth vůbec nepůsobil tak slizce jak Malkovich a taky ty jeho sexuální choutky tady byly velmi osekané... spíš mi přišel jako takovej romantik, i když intrik. Celé je to prostě mnohem méně šokující než verze z r. 1988... ale ono to v podstatě zas tak nevadí. Vadilo mi, že osud markýzy de Merteuil nebyl řádně zpečetěn. Jinak je škoda, že Meg Tilly se na plátně neuchytila, protože mě se teda líbila. Hodnotím tedy stejně.

Jsem rád, že si tahle série drží kvalitu. Jak asociál Carl Mørck, tak nosáč Assad jsou prostě tak dobrá dvojka, že jim člověk fandí i přes jejich chyby. A ta kriminální zápletka sahající do minulosti, to je prostě nadstandard všech kriminálních filmů a standard těch severskejch. Pohltilo mě to jak had žabu a rozplétání případu, i když bylo trochu předvídatelné, ve mě celou dobu udržovalo zvědavost, jak se to nakonec celé vyvrbí. Těším se na další filmové příspěvky od Jussi Adler-Olsena.

Je jasné, že existují i role, které musí hrát hnusné herečky - zářným příkladem toho je Glenn Close - ta by si klidně mohla hnusem vytapetovat ložnici, protože vypadala jak ten měňavec (Rene Auberjonois) ze Star Treku: Hlubový vesmír devět. Opakem jejího škaredého vzezření byla Uma Thurman, která tady dokonce pro slintaly odhalila kvalitní poprsí - a ne žádnej letmej záběr, ale pěkně bez studu. A John Malkovich coby zhýralej prevít hraje geniálně a dokáže taky být pěkně slizskej. Co se týká děje, tak tady není co vytknout - tohle jsou prostě intriky na té nejprofesionálnější úrovni. Ale to je velká zásluha předlohy. Ve filmu mi trochu chyběly motivace jednotlivých postav a trochu mě to nudilo, ale jinak to byl parádní skandální náhled do doby, ve které se to odehrávalo.

...aneb film o naivním člověku. Tak nějak hned od začátku mi bylo jasné, že velké prachaté korporace nemůžou mít čístý štít a že Matt Damon bude jenom loutka. A o tom to vlastně celé je - jak celou dobu věří, že je ten dobrej, obhajuje svého zaměstnavatele a snaží se přesvědčit ostatní (hlavně prachama), že chce jejich dobro. Jo, on možná jo, ale motto dnešního světa je "každýho ojebat". A tak jsem viděl film od Guse Van Santa, kterej mě moc neohromil. Jen ke konci mě to trochu překvapilo. Ale nic moc.

Nevím moc, jak to v té Americe funguje, že museli nejdřív mít certifikát na to, aby mohli být placení hasiči, ale to už je prostě Amerika a tam často hodně věcí nedává smysl. Ale já si to teda představuju asi tak, jak jsou u nás dobrovolní hasiči - nejdřív furt trénujou, samá srandička, chlastačky, hasičská soutěž a pak přijde požár a jim dojde nafta nebo praskne hadica. No, to se jim na štěstí nestalo - tihle jsou úplně jinej level. Když to spělo ke konci, konečně mi došlo, jak nebezpečná práce tohle musí být. Nebezpečná jak prase prasečí. Ten poslední požár, to byla ohnivá bestie, inferno v pekle! Tomu nezdrhneš, pomalu ani neujedeš, takové to byly fofry. A tak to dopadlo, jak to dopadlo a takhle dopadnout by nikdy nikdo nechtěl. Holt oni dopadli. A přitom samí mladí kluci, nebo spíš chlapi, podle vzhledu. No jo, nejsou Hotshots jako Hot Shots!

Ti Japonci jsou hrozně zvláštní národ. Ale tím nechci vůbec nic říct. Tohle byl prostě blbej film. Ten scénář je tak pitomej, že i pitoma z Pitomova není tak pitomej. Scénárista je asi hodně velkej fantasta. Už asi nevěděl, co dalšího tam vymyslet, aby to vyznělo ještě víc blbě. Prostě je to tak dementní, že si člověk začne myslet, že to je těma šikmejma očima. Po herecké stránce se člověk nějak nemůže zbavit dojmu, že v Japonsku neexistuje dobrej a přirozenej herec. Jak učitelé, tak ti fakani byli jednoduše na ránu, dvě. Hráli jak kdyby právě vyžrali celou dodávku s tlačenkou. Nezachrání to ani použití Radiohead coby pozadí k pár scénám. Nutno říct, že ty scény byly velmi nudné. Ostatně celý film.

No co, mohli si za to sami, že. A ještě se tou svou blbostí chlubí. Částečně to má něco do sebe - přežít v džungli asi není žádná sranda, ale existují o tom lepší filmy. Vyloženě vadil. Vyloženě vadil mi tady Daniel Radcliffe, kterýmu jsem tady nevěřil ani větvičku v prdeli, natož ten jeho bezďáckej plnovous. Vypadal totiž jak bezzubej alkoholik a jestli to měl být pokus vymanit se ze spárů Pottera, jakože víc dospělá role, hm, mám z toho rozporuplné pocity. Furt mi totiž připadá jako takovy děcko. A jeho tragické výrazy v tváři se brzo okoukaly. Pak už asi nebylo o čem psát/točit, tak si Yossi vymyslel různé sny a halucinace, aby to vypadalo víc dramatičtěji (duch kámoše, imaginární indiánka a už nevím, jestli mám vůbec něčemu z celýho toho příběhu věřit). Samozřejmě nesmělo chybět zoufalé volání boha. A retrospektivy z jeho minulosti tam byly úplně, ale úplně zbytečné. Má to svoje chvilky, ale moc jich není.

Tímhle se Sofia Coppola u mě pochlapila, protože to všechno tak přirozeně ubíhalo, že mě to ani nestihlo zanudit. Přitom nám to poskytlo zážitky ve formě nenásilnejch nenápadnejch fórků, přiblížení japonské kultury (lidi, chování, karaoke a to, že si pletou R a L, zajímavé) a pak v největší míře mě dostalo to, že to vlastně byla taková neobvyklá romance (a tím nemyslím věkovej rozdíl). Není třeba velkejch gest, srdceryvnejch vět a postelovejch scén, aby to byla romance... a to je na tomhle filmu asi to úplně nejlepší. A pak přijde to tiché zakončení, kdy šeptané větě, té nejdůležitější z celýho filmu, není rozumnět... ale mě jako divákovi to vůbec nevadí, protože je to tak nějak krásné... Pak chválím povedenej soundtrack, kde kromě Chemical Brothers najdeme třeba i pecku od Peaches - Fuck The Pain Away, která se mi sem dost dobře hodila.

Nevím, proč si vybrali do role padoucha černocha, když z něho stejně nakonec udělali modrocha a Jamie Foxx byl všema těma digitálníma efektama dost odstrčenej. Ale jinak byl Electro docela slušnej enemák. Až na to, že stejně jako Harry alias Green Goblin, je strašně plytká postava. Jejich zločinné motivace byly naprosto tupé a místo, aby filmaři vynechali ty zbytečné sračky a snažili se nám je trochu víc přiblížit, čumíme na řešení Spider-Manova vztahu a toho už poněkolikáté trapného, že jde potírat zločin na úkor svého soukromého života. Do toho Sally Field, ano, stále stejně hnusná. Naopak Emma Stone příjemně koukatelná. Skoro jak ona mě potěšil už jenom šílenej Alexej Sycevič v podání skvělýho Paula Giamattiho, kterej to celé započal v obrněném voze a zakončil v obrněném nosorožci. Oceňuju smutnou překvapivou smrt na konci. Je to docela zábava, větší zábava než předchozí Amazing, ale pořád slabá zábava, protože to je Spider-Man pro děcka.

Ať už jste viděli v životě ledacos, něco takovýho jste určitě ještě neviděli. Nebudu z toho dělat bůhvíjakej kult, ale docela mě to pobavilo. Nejdřív to vypadalo na vydařenou komedii plnou vtipnejch hlášek a kníru a Not-See Party, ale pak přišel šílenej vědec a jeho ještě šílenější experiment. Trochu mi to připomnělo Lidskou stonožku, ale tohle bylo míněný fakt spíš jako humor, černočernej humor... i když pro někoho je to asi horor. Kromě výsledného mrože vyloženě pobaví Johnny Depp coby švidrající Guy LaPointe s baretem a vtipnou frenč mluvou a taky Michael Parks jakožto úhlavní magor má svoje místo mezi legendami všech různejch padouchů jisté (a jeho epizodka v roli šišlajícího dědka je taky herecké mistrovství). Akorát ten podcast, kde se ti dva furt chlámou jak pičusi, je nuda. A protože vím, že film vychází z podcastu Kevina Smithe, mám takovej dojem, že ti dva pičusi vychází tak trochu z těch skutečnejch. A tak si položíme základní otázku, která zužuje lidstvo od počítku věků: "Is man, indeed, a walrus at heart?"