Pink.Panther

Notoricky známý krimiseriál kde vyrobit v komentáři spoiler je velmi těžké takřka nemožné. Přesto se o to zcela vyjímečně a neúspěšně pokusím. Všechny díly série jsou si podobné jako vejce vejci. Vždy na začátku sledujeme úkladnou vraždu, jejíž pachatele známe. _____Tu se na scéně zjeví postava s doutníkem v ošuntělém baloňáku přijíždějící v obstarožním Peugeotu, o kterém tvrdí že jsou v USA jen tři kusy. To je poručík Columbo. Pletou si ho s bezdomovcem. _____Vrahem je vždy V.I.P. postava, kterou obdivuje paní Columbová – čte její knihy, obdivuje její malby, poslouchá její hudbu, sleduje její filmy nebo TV show…Paní Columbovou nikdo nikdy neviděl. Columbova psa párkrát ano. _____COLUMBO celou dobu krouží kolem pachatele, má ho v merku jako hlavního podezřelého a tento to ví. JE to V PODSTATĚ TAKOVÁ HRA NA KOČKU A MYŠ. Columbo nakonec vždy najde detail, na základě kterého pachatele rafinovaně odhalí a usvědčí.

A jsou i takoví diváci co zgoumnou pointu (v jiném díle) už po pěti minutách a 99,9 % diváků už zná vraha po první minutě. O moc velká překvapení tu nejde – celá série je s výbornými dialogy propracovaná hra na kočku a na myš, timing není tak podstatný aby mohl pokazit dobrou zábavu.

Primitivní leč účinné. A vo vo vo tom to je.

Poněkud nezáživný film, děj se pomalu táhne a režii chybí invence, je to pojato spíše dokmumentaristicky. Nijak to nevybočuje z řady nevýrazných italských kriminálek sedumdesátých let. Dokoukal jsem to jedině díky Venturovi, ale ani on to nezachrání. Složitá politická témata se nedají vyřešit v dvouhodinovém filmu a autoři to dobře vědí. Produkce: Produzioni Europee Associate

Čínská pohádka zfilmovaná ve stylu reklamní estetiky - nepředstavujme si ovšem francouzské neobaroko, ale spíše na Vánoce annoncující plastový vánoční stromeček stojící vedle ventilátoru a klimatizace v supermarketu jednoho srpnového vlahého rána.

Je zajímavé kolik má anglofonní prostředí autorů produkujících nějaké fantasy variace. Zde zfilmovali rodinný fantasy horor nebo chcete-li horor pro celou rodinu. Jack Black je tu doma, herecky moc dál nedosáhne. Vidět v něčem takovém čarovat charakterní herečku Cate Blanchet, která bude díky takovým rolím miláčkem davů, je horor - pro mě.

Na první pohled triviální experiment se čtyřprojekcí, na druhý sofistikovaná terapie pro ranného schizofrenika u něhož spouštěčem SCHIZOFRENIE byla nadměrná konzumace amerických blockbusterů. Divák kterému místo antipsychotik podali tohle nakonec ubil MIKA FIGGISE klackem, neb sledovat několik dějů současně není ta pravá terapie.

Marnost nad marnost, tohle je neprůstřelné.

Pseudointelektuální kecy o lidové zábavě hodˇme do koše - má to být snad zábava pro slony? Scénář je v porovnání s prvními díly poněkud infantilní, ale v tomto stále nepřekonává "Mimozemšťany" a i když narativ kulhá na obě nohy zdárně to kompenzuje řemeslně dokonalá režie.  Jacques François ve své typické vedlejší roli nikdy nezklame - vlastně docela nedoceněný herec. Závěr je jednoznačný: stále je to Louis de Funès a to sakra i po 40 letech znamená něco vyjimečného.

Film se veze na koncem 70. let velmi populární sci-fi vlně. Díl který šel do kin v době kdy McCartney vydává album Venus and Mars, kdy letí hvězdné války, kdy jak jsem někde přečet normalizační krajina vypadala jak na Marsu. A kdy dokonce i členové nejužšího politbyra byli soudruzi Alois Saturnin, Vasil Pluto či soudružka Venuše Kabrhelová. V této době prostě mimozemská tématika nepřekvapí. Přesto sci-fi a funesovka mi nějak nesedí, mimozemšťané činí film trochu infantilním, navíc absentuje Claude Gensac.