Vampireman

Když Richard Kelly vařil Southland Tales, byl asi v takovém stavu, jako jeho výsledný produkt - chaotický. Ve snaze o maximální komplexnost smíchal v kotli všechna tehdejší/současná problematická témata, ke kterým se dalo nějak vyjádřit, a přidal pár základních motivů z hodin občanské nauky a filosofie. Formu pojal maximálně repulzivní, zřejmě tím chtěl zachytit pesimistický obraz společnosti, ale co alespoň fungovalo ve filmu Gamer (2009) tady vůbec nelze brát vážně už jenom na základě popření termodynamických zákonů v tak hovadském stylu, že nemám chuť jakkoli ocenit originalitu tohoto ejakulátu (i jako guilty-pleasure je ST dlouhý). Neobstojí ani odhlédnutím od smyslu - "příběh" tvoří několik na sebe napojených rovin, každá extrémně rozvleklá a víceméně o ničem. Zejména epizodka s Christopherem Lambertem je "top" (ChL se táhne celým filmem a ve skutečnosti jenom prodá jedno balení slepých patron a popojede ve zmrzlinářskym autě od pláže do centra). Něco s Kellym nebude v pořádku, když mu tento průser trval pět let.

Velice plochá pohádka. Potěšující byly dvě reference na Soylent Green a banda hypernamaskovanejch herců/hereček v několika rolích (viz. Seznam Adriana Messengera).

Především nostalgické hodnocení. V osmi letech jsem to sledoval na Esu, fascinován scénami ze zeleného pokoje.

Hodně solidní zábava. Namakanej Arnold tady brutálně ubíjí lidi k smrti, nebo je řeže mečem, až stříkají proudy krve (fakt proudy). Když zrovna nedělá ani jedno z toho, furt je s nim sranda, neboť dává pěstí velbloudům nebo po souloži háže ženský do ohně. Dějově je to primitivní, ale vystačí to na dvě hodiny super zábavy.

"Až se to naučíte, tak přijďte znovu." Určitě ale přijďte, nejedná se o arciprůser, tohle zabil "herecký" projev téměř všech zúčastněných a příliš přepjaté nevyzrálé výrazové prostředky.

Stěžejní maďarské dílo plné zla, které dostává nový rozměr díky mocensky nadřazeným vojákům, kteří si velmi stylově s již tak beznadějnými vězni nemilosrdně pohrávají. Předobraz celé pozdější Tarrově podmanivé formě - prakticky absolutní minimalismus; Jancsó si vystačí s jedním barákem, hrátky bílá/černá a náročná kamerová jízda. Závěrečná scéna je pak jedna z nejvíce šokujících a zároveň nejvtipnějších.

Všední romantika, jenž potěší leda velmi nenáročné diváky. Hallström dosti laciný a nevyvážený. Externí recenze.

Dvě a půl hodiny akademické nudy ve filmově kontroverzních divadelně-muzikálových kulisách, herecké výkony plné patosu a povrchního nadužívání "velkých" slov, nefungující žánrová nejednolitost... Hooperovi Bídníci jsou atraktivní spojením klasické literární adaptace a divadelního muzikálu, ale ve filmovém výsledku jsou pouze rutinní. Jediným plusem budiž hudební stránka a příjemný pěvecký výkon Russela Crowea - je vidět, že v tom chodí, když "dělá hudbu".

Film, kterému Červený trpaslík často vzdával hold a který jsem plně docenil až při druhé projekci s jistým časovým odstupem. Remasterovaný režisérův Final Cut taky splnil své.

Geniální Zuckerovy gagy v připitomělém ději. "Přineste nám dvě kotlety s kostí." "A dáte si tu kotletu s kostí nebo bez?"