Ukrizku

Podle mé (zřejmě neromantické) představy o lásce je tenhle film prázdným tlacháním o tom, co bylo, neb co by být mohlo. Jestli mezi těmi dvěma něco bylo, je to asi pryč. Jakákoli obměna intimního sblížení by tady stejně byla jen vytržením z nudné reality. Nebavilo mne zhola nic - ani obsah, ani forma. Třetí hvězda je jen za řeč o manželství.

Ojedinělá pohádka. Neobvyklý příběh s ruskou okázalostí. Půvabná hlavní hrdinka, scény i kostýmy precizní. Obrazová krása, kterou jsem si připomínala ještě v galerii.

Při druhém shlédnutí teprve oceňuji luxusní vztahovou jemnost a příjemnou dějovou posloupnost. Dojemné, ale nepatetické. Gamblinovi jsem uvěřila každé pohnutí obličejových svalů a jeho syny bych si přála mít za zeťáky.

Konečně kriminálka, kde existují i nepatologické vztahy. Dynamické, neokoukané, nemechanické, leč malinko nedotažené v detailech.

Ojedinělá koncentrace umírajících dospívajících, lavírujících, bilancujících, bojujících, okouzlujících, kteří jsou nečekaně autonomní vzhledem ke své zdravotní omezenosti. Citovka s intenzivním idealismem prefinální moudrosti.

Rodinné ano, komediální už méně, herci ve svém průměru, dětské role nespontánní... tradičně se vše podstatné vešlo do traileru, takže v kině už nic nepřekvapí. Trochu Rafťáci, trochu S tebou mě baví svět, ale linie o manželkách je tam podle mého zbytečná, nezáživná. Liška v roli otce je výstižný a uvěřitelný. Děti se smály jen sprosťárnám, tak nevím, co je špatně. Já si nejsem jistá, zda manželská devalvace mužské populace je rodinný standard, takže jsem se smála méně. Ale nakonec to dobře dopadlo, takže konec dobrý, všechno dobré - tedy za 3.

Upřímná výpověď o autismu s MR, která vyvrací rainmanovskou scifi o vtipálkovi s geniálními schopnostmi, čistým sakem a asertivními rituály. Tady je realita prosta líbivého umění dojímat. Realita obětavé lásky pečujících, absence zpětné vazby, realita odmítnutí a násilné saturace. Konečně první krok k pochopení nevyléčitelné introverze s patologickou asocialitou. Už jen zbývá doporučit shlédnout těm, kteří mohou ovlivnit zakázku státu . Slovy Hynka Jůna: zakázka státu musí být kvalita života. Kvalita života autistů i jejich blízkých.

Na Normální film je tenhle snímek dost nenormální a sama okolnost specifičnosti AS oproti jiným typům autismu tak trochu jde proti logice názvu i celé dokumentární koncepci. Nepotřebuju psychologickou analýzu, ale nějaký sociální kontext by se hodil (spolužáci, rodič, učitel). Takhle to, bohužel pro autisty, opět vyzní jako apel na bezpodmínečné přijetí exotičnosti, která normalitu schválně devalvuje. Umělecký záměr bych v tomto případě raději upozadila. Čekala jsem víc, nechtěla jsem sledovat sestřih excentrismu, chtěla jsem lépe pochopit vnitřní svět člověka. Škoda, PR opět předčilo výsledný dojem z filmu. Zůstávám u normy, tedy průměr, dobře, za 3.

Pohádka jak má být! Realistická proměna charakteru dokonale koreluje s vývojem děje. Krásné animace, úžasná Angie Jolie, napětí, dokonalá diference dobra a zla. I na druhý pohled baví a dojme.

Prosta sentimentu musím smeknout před Medřickou a Peškem, přestože oba doteď nepatřili mezi mé top herce. Dokonce i dětská role Michala Suchánka je tady úžasně spontánní, uvěřitelná, rozmilá. Mnoho moudrých výroků padlo z úst prarodičů. Mezigenerační soužití, jak má být - tak akorát konfliktní, tak akorát otravné a zároveň nadčasově moudré. Pozdní léto nyní považuji za poklad české filmové tvorby. Psychologicky výživná a z hlediska manželského soužití a bilance sociálních priorit bezdětného páru velmi hodnotná studie.