matisse

Subverzivní spektákl plný kontrastů a nesouladů – mezi jásavou barevností a temnými stíny, mezi bezelstnými popovými songy a hororovými melodiemi, mezi hudebním doprovodem a děním na plátně, mezi tím, co Carrie říká, a co tím myslí, i mezi jednotlivými žánrovými polohami – thrillerem, romantickou komedií a psychologickým dramatem. Fennell nejenže umí tenhle nezvyklý mix popu, pulpu a závažných témat umně vybalancovat, ale navíc do něj dokáže kromě drzosti vpravit také svěžest a lehkost, o které se může jiným loňským titulům s podobnými ambicemi – třeba Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn) nebo Shadow in the Cloud – jenom zdát.

Velmi pečlivě učesaný bizár z Kanady, věnující se životu podivínského předsedy vlády Mackenzieho Kinga. Nespoutaná zlovolně zábavná imaginace, v níž se místo běžného volebního procesu soutěží v mlácení tuleňů po hlavě palicí, kaktusy mohutně ejakulují, muži hrají ženy a ženy muže, a přitom to celé dává výborný smysl, takže při sledování máte pocit, že to sice všechno vypadá jako totální drug trip, ale přitom je za tím jasně cítit precizní režie, která nenechává náhodě naprosto nic. Matthew Rankin aka režisér, historik a fanoušek německého expresionismu je hodně daleko.

Nakažlivě energická, nádherně nasnímaná, chytrá, dojemná (ale ne sebedojímavá) feministická jízda, která se i na poměrně bezpečném komediálním prostoru vyhýbá zjednodušujícím prohlášením a sleduje události z 2 různých úhlů - z pohledu ženských outcastů uvnitř soutěže i vně. Boží věc. Na nic si to nehraje a právě proto je to ryzí <3