JimiH

Výborná komedie z rané doby zvukového filmu. Dialogy už zde začínají fungovat jako nejdůležitější komický prvek namísto doprovodu pantomických scén, jak tomu je u jiných snímků z počátku 30. let. I přes tu velkou škálu podvodnikcých komedií co jsem již zhlédl, mě i tento starý kus neustále něčím příjemně překvapoval a bavil.

Banální příběh na úrovni laciného milostně-sentimentálního románku okořeňuje tím správným způsobem Marlenem Dietrich. Zatímco její herecký partner přehrává jak o život, ona drží laťku vysoko a dokazuje, že její kouzlo nespočívá jen v jejím zjevu. Rozebírat nějak děj nemá smysl, na tenhle snímek má smysl koukat, jen pokud máte rádi Marlene Dietrich nebo dlouhé cesty vlakem. Já rád obojí.

Paul Muni skutečně exceluje apřitom patří mezi spíš zapomenuté herce 30. let. Na rozdíl od The Public Enemy a Malého Caesara už vše pojato poměrně realisticky, byť záměrná stylizace do "ostudy národy" je chvílemi přece jen celkem přepálená.

Skutečné zrůdy v tomto filmu jsou pochopitelně ty, které žádné tělesné postižení nemají... to je ale jen jedno ze zjištění, které si po zhlédnutí filmu divák odnese. Perfektně a odvážně natočené a i když příběh nepatří mezi nejoriginálnější, je na něj nabaleno hafo komediálně absurdních momentů a vedlejších motivů, které člověku život těchto "cirkusových zrůd" přiblíží.

Tradičně praštěná francouzská komedie plná záměn, omylů a silně nadsazených dějových zvratů. Díky charismatickému obsazení a dobře napsaných vtipných momentů funguje tento film i po téměř osmdesáti let.

Tak tento raný Renoirův snímek mi skutečně nesedl. Je ještě rozvláčnější než Fena a jeho scénář je ještě prostinkejší. Jenže zatímco u prvně jmenovaného filmu jsem se většinu času smál a nebo napjatě sledoval dějový vývoj, tak u Boudu jsem většinu času koukal na hodinky. Označení komedie k tomuto snímku tedy příliš nesedí, zasmál jsem se za celý snímek maximálně třikrát. Křečovité snahy o výsměch buržoazii pak byly pro mě poslední důvodem, proč nedát filmu alespoň průměrné hodnocení.

Třetí díl Hellraisera je pořád dobře natočený a plný nápadů... po scénáristické stránce lze vidět plno drobných chyb, ale na to, že jde o trojku hororové ságy je to pořád velmi dobré. Vzhledem k tomu, že se film snaží nadále zachovávat atmosféru Barkerova originálu a nesnaží se o křečovité změny, neměl by ho vynechat žádný fanoušek jednička a dvojky.

Murnauovi filmy patří mezi to nejlepší z němé éry. Tento snímek, který natočil ve spolupráci s dokumentaristou Flahertym je exotickým výletem do života v Jihomoří. Mě osobně nesedl jako jiné režisérovy snímky, ale přesto jde o dobře odvedenou filmařskou práci. Především práce s psychologií postav je opět velice působivá.

Jeden z prvních muzikálů ještě experimentuje s formou a narativní stránkou, ale celkem se mu daří vytvořit z toho ten správný koukatelný guláš (myšleno pozitivně). Směs grotesky, dialogové komedie s hudebním filmem tedy funguje přibližně 2/3 stopáže... poslední kousek už je lehce slabší, ale pořád má co nabídnout.

Po výborném Frankensteinovi jsem byl natěšený i na Draculu, ale dostavilo se mírné zklamání. Příběh je pojat až příliš béčkové a výprava také nedosahuje kvalit předchozího filmu Universalu. I po režijní a herecké stránce jde o slabší kus, byť Bela Lugosi a jeho vytřeštěný pohled mají něco do sebe... 7/10