Boudu z vody vytažený

Milý exkurs do francouzské filmové komedie na počátku zvukového filmu. Když se člověk přenese přes ten naivně vyznívající humor, který se s veselohrami meziválečního období (u nás teprve první republiky, ve Francii již třetí ;-)) ale běžně pojí, nakonec nemůže být zklamán. Michelu Simonovi coby přírodnímu bezdomovci, který se najednou ocitne v měšťackém domě, divák i ten tulácký původ nejednou věří. Třeba když se v policích v kuchyni prodírá rukama mezi nářadím a u toho si vůbec nevšímá padající hrnce, stejně jakoby člověk v přírodě nevnímal padající lístí ze stromu při zběru ovoce. :-) Naštěstí film není pouze o gagech s ničením či padáním věcí a do popředí se dostává i výrazný sociální rozměr. Osobně se mi velice líbily poslední závěreční minuty se svatbou na lodi a finální pointa v přírodě. Jean Renoir již zde v některých scénách projevil cit pro jakousi poetickou režii, kterou pak využil mj. ve slavné Velké iluzi (1937). Za ten závěr musím dát s mrknutím tu jednu hvězdičku navíc. 70% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (13.10.2019)

Jean Renoir ukazuje, že měl dar pro zvukovou komedii, a to i přesto, že je možné zde vidět inspiraci komedií němou. Michel Simon se dokáže skvěle ponořit do svého charakteru, což tady ukazuje naplno. Je vidět, že určitá témata byla ve filmu už od jeho začátku. Některé příběhy jsou prostě natolik dobré, že se s nimi autoři snaží přicházet neustále. (25.07.2014)

[5/10] (Pathé, Sirius) (Čb. /// Produkce: Jean Gehret, Michel Simon /// Scénář: Jean Renoir, Albert Valentin podle divadelní hry Boudu sauvé des eaux Reného Fauchoise /// Kamera: Georges Asselin, Marcel Lucien /// Hudba: Léo Daniderff, Raphael, Johann Strauss [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (02.02.2013)

Fena se mi líbila více, ale i tak je to velmi dobrý film. Některé scény, jak je u Renoira dobrým zvykem, jsou dost nadčasové. Složitější se zdá být morální vyznění filmu - je to výsměch maloměšťákům, nebo buranům ? Dost možná obojí... ale líbí se mi myšlenka, že tulák je zkrátka tulákem, a ve slušné společnosti žít nedokáže (i když se oholí a slušně oblékne). Každý má na světě své pevné místo, kam patří, a nemá smysl se ho snažit z něj násilně vyrvávat a poté převychovávat. A když se dva naprosto rozdílné světy spojí, jsou z toho akorát problémy. To je v dnešní době multikulturalismu naprosto zásadní myšlenka... (22.01.2015)

Boudu z vody vytiahnutý je jeden z prvých celovečerných filmov, ktorý využíva prvky filmového realizmu. Bohužiaľ to znamená, že sa postavy chovajú tak priblblo, ako v skutočnosti a ostáva tak veľmi otázne, či Boudu mal byť vôbec z tej vody vytiahnutý. Edouard by si tým ušetril množstvo starostí a divák by nestrácal ilúzie napríklad o ženskej inteligencii. Je častým javom, že pokiaľ je Vám hlavná postava nesympatická, prejaví sa to aj na Vašom hodnotení filmu. Boudu patrí od začiatku svojou náturou ani nie tak na ulicu, ako skôr do blázinca, kde by ale zase určite zviedol všetky sestričky a zničil im partnerské vzťahy a manželstvá. Pri jeho demolácii bytu pri čistení topánok som mal skutočne na mále, či mu dám spoločne s Renoirom ešte nasledujúce minúty šancu. Ironický záver dáva príbehu logikú bodku, zároveň ma utvrdil v tom, že podobným ľuďom (aj keď oni sú v spoločnosti na jej opačných koncoch, ale všade sú blbci) by som sa chcel do konca života vyhýbať. (29.04.2013)