A_Shearer

Zatímco anděl s čertem (zvláště ten čert) jsou super a baví mě od začátku do konce, "pozemská linie" na hradě je celkem otravná a nudí. Nicméně na českou pohádkovou bídu posledních 30 let je to ještě dost nadprůměr.

Film o jazzovém stárnutí. Trojice legendárních jazzmanů dožívá v samotě a (s výjimkou Décziho) i celkem v zapomnění. Hlavní hvězdou měl být asi Déczi, ale jeho zajímavost plyne veskrze jen z kontrastu mezi sofistikovanou hudbou a křupanstvím nerudného dědka, které místy přerůstá v nefalšované čůráctví (české nadávání fotografovi, který mu nemůže rozumět). V tomhle ohledu jako by se autoři inspirovali Formanovým Amadeem. Silnější část tvoří zpočátku nenápadný ale neustále rostoucí příběh už poněkud zmateného a fyzicky se rozpadajícího Luba Tamaškoviče. Jeho zjevně marné pařížské hledání je sledováno typicky po remundovsku se směsicí krutosti, trapnosti i chápající citlivosti. Závěr, kdy se Lubo ještě jednou z posledních sil vyšplhá na pódium a vy mu uplně strašně přejete, aby to ještě jednou dal, je prostě skvělej. Celkově film do sebe hezky zapadá a vyvolává jazzovou náladu nejen hudbou, ale i atmosférou. Dýchá jazzem stejně, jako to kdysi geniálně popsal Václav Hrabě: ... Život to jsou pekařská auta v ranní mlze a ruce odřené a unavené bez nároků na slávu bez nafoukaných řečí A džez je doktor který léčí smutek a strach a jiné řezné rány horkým železem lihem a solí

Kamera perfektní, jenže tahle vizuální manýra naroubovaná na kýčovitou červenou knihovnu je plochá až hanba. Předvídatelný děj nemá smysl komentovat. Kdyby v případě erotiky zůstalo u scén á la broušení zubu, hodnotil bych o poznání výš, jenže třeba poslední scéna byla úplně zbytečná a nicneříkající. Je možné, že šel Park po tarantinovském vzoru na ruku kinodivákům bažícím po násilí a šukajících holkách, ze všeho nejvíc mi ale přišlo, že si padesátiletej strejc toužil natočit pár explicitních scén s nahejma mladičkejma holkama. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že ten uslintanej stařík byl vlastně sám Park...

Pro mě velmi pozitivní překvapení. Film je solidní nálož deprese opentlená skvělými výkony nejen Hádků, ale i dalších protagonistů. Po 20 letech české filmové bídy je to taky konečně věc schopná být aktuální a přesvědčivá. Ale právě tady je pořád cítit jistá nedostatečnost. Nesmírně mi leze na nervy ta česká neschopnost se do něčeho opřít s názorem, snad v děsu z toho, že budou označeni za komunisty. Prušinovský se scénáristou umí skvěle odpozorovat charaktery pokřivené bídou, životem ve sračkách provinčních Kralup, dokáží napsat a natočit perfektně uvěřitelné dialogy, ale už nemají intelekt nebo odvahu na to, aby z toho něco vyvodili. Škoda velká, ale i tak je to pro českou kinematografii krok před.

Komorní až nevýrazný film. Přiznávám, že z kombinace mého milovaného Camuse, Mortensena a Cavea jsem čekal asi ještě víc do duše se zařezávající pecku. Ale ta klidná síla jakou se film valí dopředu skrze poušť Atlasu, pocit bezvýchodnosti i Camusovská odvaha té bezvýchodnosti alespoň zkusit čelit, to mě při zpětnym pohledu docela dostává. Pěknej kousek, kterej neokázalost nahrazuje duší.

Hodně dobrý film se zvláštní křehkou a klidnou silou. A pak, že není možné točit filmy o lásce.

Měl bych k tomu celou řadu připomínek. Hypertrofovaná představa alternativy (žereme syrové srdce, citujeme Chomskyho a hlásíme se k maoismu) i "reality" (smradi s otrávenym výrazem pařící střílečky, netušící, co je to vlastně ta Listina), je prostě otravná. Film míří (snad až příliš dlouho) k očekávanému konfliktu, který ho může povznést na vyšší level, jenže než se víc do hloubky zavrtá a dostane se do fáze, kde nutí člověka přemýšlet kam až by měl sám zajít v hledání alternativ a kde leží míra odpovědnosti předávat svůj (byť stokrát správný) svět dětem, končí v poněkud rozvleklém kompromisním závěru. Navzdory tomu všemu je to celkem sympatický film, s několika milými, zábavnými i silnými scénami. Dal bych tak padesát procent, ale nesmírně to zvedá kouzelník Viggo, kterej má tak neuvěřitelný charisma, že z něj vlhnu i jako chlap a být ženská, upíšu asi duši ďáblu za to, aby tohle byl můj muž. S přivřenejma všema očima 3 a půl hvězdy zaokrouhluju nahoru.

Fuj, to bylo odporný. Affeck tradičně celkem prkennej, ale Piková by si za to zasloužila oskara, už dlouho mě z žádná ženská tak upřímně neděsila tim nádherně nevinnym kukučem a perverzním chladem. Musim říct, že na mě to fungovalo, i když ten konec byl už hodně na efekt (a jako trest za nevěru a trochu toho lhaní krapet vostrej).

Vynikající začátek, velmi hutná atmosféra se kterou si tvůrci opravdu vyhráli. Postupně začne člověku docházet, že tu něco nesedí. I přesto je rozuzlení překvapivé, protože si člověk snad až do závěrečných titulků nemůže být jistý. Film ovšem postupně ztrácí na síle, Rozuzlení vlastně v řadě ohledů vůbec nezapadá do děje (žena v jeskyni měla být tedy co?).Závěr s rodinou scénkou už je vysloveně rozvláčný, doslovný a zbytečný. Škoda, že tvůrci neudrželi nastavenou laťku po celý film.

Ze začátku to působí zajímavě, provázanost vyžaduje neustálé soustředění, jenže tam příliš věcí příliš moc nesedí. Po nějaké době člověku dojde, že je to vlastně jen vizuální show, která má sice spletitější příběh, ale ve skutečnosti vlastně nejde o nic víc, než o průměrnou bondovku. Pro mě celkem zklamání.