A_Shearer

Silny film, ktery tezi z Krizanovy klasicke schopnosti drsne pointovat. Nizkorozpoctovost a jistou schematicnost v popisu veleni vynahrazuje silne sdeleni, skvele nejednoznacne vytvorena postava Hoferiga, prekvapiva pointa, presvedciva umolousanost a vyborne vykony zvlaste Blahy a Mullera. Vec, ktera ma smysl.

Pro mě zgruntu nepochopitelné. Dáte neuvěřitelné prachy za efekty, zaplatíte známý ksichty, splácáte na jedno místo superhrdiny, bohy a mimozemšťany. Jedinou výhodou takovýhleho mišmaše je, že tim pádem si můžete dovolit uplně všechno, vystoupit z pravidel hry a vymyslet si prakticky cokoli. A vy do světa s takovou možností fantazie pošlete chlapa s modrym klackem a nabídnete totálně provařenou tisíckrát omletou invazovku a nekonečnou sérii nekonečně neinvenční akce. Plus asi tak 5 jakžtakž vtipných hlášek. Dávám odpad sám sobě za to, že sem s takovou neinvenční píčovinou zabil 2,5 hodiny svýho života.

To nejzajímavější asi byla předloha. Láká mě si ji přečíst. Nápad dobrý a oceňuji také jednou nepompézní zpracování tématu. Po melodramatickém a celkem působivém začátku začíná chladný a logicky ne moc přesvědčivý začátek. Nápad s podstatou příběhu v hledání komunikace oceňuji stejně jako snahu o mnohem zajímavější vyobrazení "jiného", než jsou zelení mužíčci. Problémem ale spočívá v tom, že je film brán jakoby ze studeného odstupu, nevtáhne do děje, nevytváří pouto k postavám (velký hřích je totální zazdění vyikajícího Rennera, který až na pár charismatických pohledů nedostane prostor ke skutečnému hraní) . Jako bych děj studeně pozoroval z venčí.Nutně by to nemuselo být na škodu, nebýt pointy, která naopak má být tak silná, osobní a melodramatická. Takhle to prostě nefunguje. Proto se vracím k původnímu - nejzajímavější mi připadá ta předloha.

V mnoha ohledech velmi nadějný film trpící ovšem nedotažeností. Výborný nápad a aktualizace, výborná hutná atmosféra úmorného vedra připomínající Sekala, velmi dobré herecké výkony zvláště Štrébla a leckdy dost uvěřitelné dialogy (scéna příjezdu, návštěva u vesnický rodinky apod). To vše je na českou filmařinu vysoce nadprůměrné. Vše rozehráno výborně. Jenže scénář od úvodního nápadu marně hledá kam dál, proměnu Gaislerové se nedaří dobře sledovat, aby byla uvěřitelná a diváka skutečně vtáhla dovnitř. Pokus o budování klaustrofobně tíživé atmosféry v závěru totálně zabije návštěva starosty, který je zabírán v klidu z venku a ne jen jako hlas a stín "za zdí" plus konec do ztracena, který nenašel odvahu k velkému a drsnému finále. Suma sumárum na 26letého režiséra pěkný a nadějný počin, jsem zvědav, kam se posune dál. Jen se obávám, že naučit se dobře a s pointou vyprávět je obtížnější, než se naučit efektně snímat.

Výborná atmosféra upadajícího jihu. Světa upoceného slunce, křupanů, krokodýlů a woodoo. Dobrý Harrelson a neuvěřitelně charismatický McConaughey. Napínavý a temný případ vás drží celou dobu přišpendlenýho až... až dojde na velké finále a vy zjistíte, že namísto promyšlenýho rešení, špíny z vyšších pater společnosti, či fanatický sekty vzniklé z lidí v totální prdeli, prostě něčeho co má přesah, zaměstnával 20 let nejgeniálnější hlavu u cajtů polodementní magor. Nicméně až na slabý závěr jinak po všech stránkách top.

Zklamání. Klusák posouvá svůj tradiční styl dál a totálně boří hranici mezi dokumentem a fikcí. Člověk může jen hádat, kde jsou aktéři alespoň trochu sami sebou, kde hrají, to co si myslí, že by se Klusákovi líbilo a kde hrají to, co po nich přímo Klusák chce. Když vidím v Českém míru paní volající „Ami go home“ může mi to o něčem vypovídat, ale o čem vypovídají nastylizované scény? Skoro začíná klíčit podezření, že jde jen o řachandu a pokud o rekord v míře trapnosti. Tím spíš se musím ptát po smyslu sdělení celého filmu. O náckách není vlastně vůbec. Dalibor do žádné neonacistické struktury nepatří, je to spíš prostý trouba s oidipákem, který si něco přečetl na internetu a chce tomu věřit, aby se alespoň nějak ve světě zorientoval. Potud možná zajímavé ale na celý film to ani zdaleka nestačí. Klusák si proto pomáhá absurdními scénkami, v nichž své „hrdiny“ víceméně zesměšňuje. Jen občas probleskne něco zajímavého, jako ve scéně rozlučky v práci. Vše vrcholí pečlivě připravenou akcí Osvětim, kde Klusák konfrontuje Daliborka s přeživší holocaustu. Nácíček se pokouší udržet integritu a svědectví zpochybnit vyčteninkami z netu, načež jako poslední spravedlivý vtrhává do záběru poprvé a naposledy Klusák, aby ho plamenným projevem definitivně vyřadil ze společnosti slušných lidí. Triumf jednoho z nejinteligentnějších režisérů nad poloretardovaným debilem je završen. Jestli tohle Klusákovi stačí, mě teda fakt ne. Takovej Novotný byl alespoň soupeř, tady ale vážně přemýšlím, za koho je mi více stydno. Alespoň trochu vše zachraňují poslední scény, kde si Dalibor mlčením paradoxně udržuje alespoň nějakou integritu a důstojnost, zatímco členové bizarní rodiny (zvláštní extrémně odporný otčím) se předhánějí v gejzírech pokrytectví a ubohosti. Kdyby byl film spíš zprávou o banalitě zla a o prostoduchých a sociálně hendikepovaných lidech ztracených v postmoderním světě, mohlo by to fungovat. Jako autorská manýra vyprávějící o jednom přitroublym rádobynáckovi s morálním poselstvím na závěr, mě to ale celkem zklamalo.

Dva agenti FBI. Jeden přesvědčenej antirasista ze severu, díky jehož důslednosti se daj věci do pohybu, a druhej jižan, kterej je prostě člověk a kterej přestože má pro leccos z jihu pochopení, to dotáhne do konce. Protože stejně jako jeho (ne)kámoš ví, že je hovadství, přes který nejede vlak. Umělecky bych dal čtyři, ale to sdělení si zaslouží pět.Člověk by si snad mohl myslet, že střet mezi liberálama a křupanama je něco novýho od Trumpa a Orbána, ale ta historie je vlastně mnohem starší.

Anatomie zla, které nevzniká nikdy samo od sebe. Poznání, že ještě odpudivější než zrůda mohou být její zdánlivě nevinní tvůrci. Když jsem to viděl poprvé, konec mě vážně rozsekal. Vladimír Michálek je podle mého soudu nejlepší český režisér 90. let a tenhle jeho eastern, v němž cítíte jak se vám pot letního vedra lepí na krk, je spolu se Zapomenutým světlem naprostá špička. Dílo z doby, kdy podstatou filmu ještě bylo sdělení a smysl, filmová kvalita nebyla samoúčelnou manýrou, ale perfektně doplňovala skvělou Křižanovu předlohu. Od první Leonovsky nekonečné scény příjezdu. Klobouk dolů před tvůrci.

Řeknu to takhle: tohle je mé dětství. Každý rok jsem se těšil na advent, až se rozjede série (trochu nelogicky) začínající Pokladem na Stříbrném jezeře a pokračující třemi Vinnetouovkami. Asi to nebyly nejlepší filmy, co jsem kdy viděl, ale zapsali se mi do dětský duše stejně, jako úchvatná a dodnes mi husí kůži nahánějící hudba Martia Böttchera. Bez ohledu na reálnou kvalitu nemohu jinak, než dát všech pět hvězd, bratře.

Nevím proč, ale po tragickém druhém a třetím díle jsem riskl nové pokračování a.... žádná sláva to nebyla, ale proti minulosti je přece jen zjevný posun k lepšímu. Děj má alespoň nějakou myšlenkovou strukturu a nápad. Šlo to zvládnout a občas to vyvolalo i jisté lehké sympatie k těm šejdířům Sparrowi a Barbarossovi.