Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Sci-Fi

Recenze (157)

plakát

Spáči (1996) 

Spáčům jsem se dlouho vyhýbal a nechával si tento film jako případné milé překvapení. Mám na mysli takovéto překvapení, kdy se vám do filmu nějak nechce, ale pak ho rozkoukáte a zjistíte o jaký skvělý zážitek jste se okradli svým čekáním. Vysoké hodnocení, skvělé obsazení i dost zajímavý ústřední motiv na to, aby se to stalo. Bohužel nestalo. Nevím čím to, ale Spáči mě nedokázali udržet po celou dobu sledování ve stavu dychtění po dalším kousku dějové skládačky. Ten film má spoustu skvělých míst, jako i míst hluchých. Protagonisté nemají dostatek prostoru a třeba například takový Bacon by se pro účel motivu pomsty hodil až do závěru. U první poloviny (dětství) jsme se, i na vzdory opravdu úděsnému dabingu, bavil o dost víc, než v polovině druhé. Za mě lepší průměr.

plakát

Studená ryba (2010) 

Takhle to dopadá, když se to přežene s ponižováním, zašlapáváním důstojnosti a ještě k tomu musíte přihlížet zneviditelňování pana a paní jatkáčových. Už něco na začátku mi říkalo, že to jatka budou a jak se příběh začínal rozvíjet, bylo mi jasné, že půjde o další delikátní pochoutku z východu. Nevím kam na to ty Japonci chodí, ale asi je tyhle věci berou. Bohužel to zabíjí stopáž a celé by se to dalo zkrátit na délku strýčka Yukia ve správně gradujícím a krvavém závěru. On je to vlastně takový sadistický rodinný film. Film, u kterého se vám bude otevírat kudla v kapse, zvedat žaludek nebo na vás bude přicházet chuť, profackovat pár těch šikmookých tváří. Po zvážení zaokrouhluji 3,5 hvězdy na 4.

plakát

Toxický mstitel (1984) 

Ahoj jmenuju se Malvin, jsem obyčejnej dospívající kluk, ale stala se mi drobná nehoda, takže už nejsem takovej fešák jako dřív. Dobré srdéčko mi však pořád zůstalo. Trochu jsem nabyl svalové hmoty a tak můžu dát do pořádku některé nespravedlnosti, které se staly. Jestli se budete u mého příběhu bavit, nechám na vás. Já se bavil slušně a se vší počestností.

plakát

Sci-fi vizionáři (2011) (seriál) 

Celkem obyčejný televizní dokument popularizující už tak dobře známá díla scifi spisovatelů jako jsou A.C. Clarke, H. Wells, J. Verne nebo Isaac Asimov. Jednu hvězdičku přidávám za to, že tématicky je takových seriálů jako šafránu. Dokument tak může dobře posloužit jako vstupní brána pro další "samostudium" toho, jak se dokáže lidská představivost s předvídatelností měnit v realitu. Pokud jste fanoušci scifi, asi by vám to nemělo uniknout.

plakát

Videodrom (1983) 

Duševní rozklad, paranoia a VHSkový trip. Cronenberg se zase ukázal. Teda ukázal mi, že jsem vlastně docela normální. Tohle dílo se těžko popisuje (jako i jiné režisérovi produkty). Z filmového hlediska nejde o nijak velký šlágr, ale z pohledu něčeho jiného, neotřelého a trošku tak zvrhlého je to skvělý počin. Můj psychadelický šálek kakaa.

plakát

Hvězdná pěchota (1997) 

Tenhle film je jako béčková modelína. Přidáte kousek fašistický vojenský zelený, trochu broučí žlutě, krvavě rudě červený, nemoderní ocelové myší šedi a když to celý smícháte, tak z toho máte takovou tu hnědku. Nemůžu jinak, ale ač si o tomhle filmu lidé myslí mnohé, podle mě to funguje. Chcete vědět víc? Všechno tak nějak krásně kontrastuje Denise Richards vystřižená jak z teenegerovského seriálu se správně vymaštěnýma hláškama (Řídit hvězdný koráb, vážící půl milionu tun...). Nechybí cecky, ani (ne)cenzurováná brutalita (doktór). Díky tomu všemu u mě tohle akční scífko letí nahoru a to až za dosah Nebeského Maršála.

plakát

Noční můra v Elm Street (1984) 

Jedna dvě Freddy jde, tři čtyři už se blíží... další z řady hororů, který se už dneska řadí mezi klasiky. Co se Noční můře nedá upřít je originální záporák, ať už jde o jeho zevnějšek (ne opravdu nemyslím pleťovou masku z popálenin, ale klobouk, pruhovaný svetr a rukavičku), tak i způsob jakým trápí své nebohé oběti. Právě schopnost vstoupit do snů svých budoucích obětí, dává tomuto fantastovi, který upsal svoji duši ďáblu (démonům), nepřebernou paletu možností, jak si s nimi pohrát. Na tom celý film stojí a jak se ukázalo diváka takové hraní baví. Díky tomu se bohužel stal z Noční můry takový miniseriál, jehož díly přestanete počítat někde tak za třetí číslovkou. Trochu to tak Freddymu kazí image. Jednička je však výborná a mladičká Heather slaďoučká, takže kdo by s ní nerad usnul... Je zde hodně scén, které mi zůstaly v paměti na vzdor toku času. Třeba scéna ve škole, která ukazuje, proč by se nemělo během vyučování potulovat po chodbách (protože když vidíte svoji mrtvou kamarádku v krvavým pytli, jak se sama odtahuje někam za roh, tak se tam prostě musíte jít mrknout). Koupelnová scéna s rukavicí nebo postelová scéna mladičkého Johnnyho Deppa (Fatality). Takže, jedna dvě Freddy jde, tři čtyři hvězdy.

plakát

Přichází Satan! (1976) 

Zfilmované zlo! A jeden z nejlepších hororů vůbec. Tenhle film si nálepku kultovní bezpochyby zaslouží, protože je ukázkou toho, jak se dá natočit kvalitní mysteriózní horor plný napětí a sugestivní tísnivosti a to jen za pomoci dobrého scénáře, hereckých výkonů a dokonalé hudby. Filmová škola v plné démonické parádě, která strká do kapsy i svého kultovního brášku (Vymítač ďábla). Takže zapomeňte na digitální bubáky, potoky krve z gorů nebo lekačky z duchařin. Zamkněte se v pokoji a pusťte si Přichází Satan! Možná pak jako já nebudete moci vyhnat ze své hlavy ten ďábelský chorál... Sanguis minimus corpus edimus...

plakát

Červi (1976) 

Žížaly, teda červi toť horor z let minulých. Z pohledu dnešní doby se tento snímek zdá spíše úsměvným, hlavně tedy prototyp hlavního klaďase, který by byl v současnosti sežrán zaživa (a teď nemyslím červí hostinu). Jinak film funguje na klasickém schématu katastrofa/experiment, jehož důsledkem se probouzí zlo, které v tomto hororu reprezentují agresivní červi. Po pravdě jsem se nebál ani moc nebavil, spíš si splnil povinnost vidět toto diskutované dílko.

plakát

Hitlerova kariéra (1977) 

Dokument plný autentických záběrů a až uctivačného tónu doprovodného komentáře. Tenhle dokumentární počin dobře ukazuje proč lidé Hitlera následovali a v čem skvěla ona hypnotičnost jeho vystupování. V žádném jiném dokumentárním filmu na mě ještě takhle nepromlouvaly projevy Vůdce. Tečka.