Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Sci-Fi

Recenze (157)

plakát

Sliz (1988) 

Růžová legenda a jeden z nejpodivnějších hororů vůbec. Pamatujete si dobu žvýkaček hubba bubba? Jak z ní bolely panty, protože jakmile se začala vytrácet chuť, doplnily jste ji dalším kouskem, dokud jste v puse neměly obrovský kus růžové hmoty? Tak něco podobně nenasytného je i hmota slizu z tohoto filmu, která pohlcuje vše, co jí přijde do cesty. Ne vážně, jde o remake filmu z roku 1958, který se může pochlubit slušnými efekty a památnou scénou s telefoní budkou (samozřejmě nemyslím Hitchcockovy Ptáky). Je to v podstatě katastrofický scifi film, ve kterém naštěstí převážila hororová složka a je se tak na co dívat. Ještě dnes si na něj rád vzpomenu, po každé když si nafouknu bublinu. Čistá čtyřka.

plakát

Pavučina snů (2003) 

Zase King a zase tak podivně natočený film, který téměř s jistotou neodpovídá kvalitě předlohy. Sám sobě se divím, že jsem to byl ochoten podstoupit dvakrát, ale k věci. Ze začátku může divák rychle nabrat dojem, že dostává klasickou epidemii s nějakým parazitem a hororovými pasážemi. Postupně se však ukáže, že je to složitější a že jsou ve hře i větší věci, než ta podivná housenka na začátku. Ono je vlastně o dost složitější, jenom to film nedokáže vůbec zachytit a to i přes svých 120 minut. Nejspíš je to i daň, kterou si vybírá snaha zfilmovat dílo mistra hororu Stephena Kinga, protože jeho příběhy jsou složité se svou vnitřní smysluplností, provázaností, včetně košatých charakterů všech důležitých postav. To je v Pavučině snů tak naředěno, až z toho zůstává slabý odvar nebo spíš řídká kaše, kterou jednou po pár soustech spolykáte a zapomenete na její příchuť. Trošku jsem se zašmodrchal a nezbývá dát nic jiného, než slabou trojku.

plakát

Ruiny (2008) 

Takhle to dopadá, když se leze tam kam nemá a navíc jste partička lidí chytrých asi jako banánovník. Jejich záchranné akce bych tedy rozhodně podstoupit nechtěl (slaňování, amputace...). V podstatě jde o tradiční schéma, ve kterém nějakým způsobem izolujete partu náctiletých a pak je postupně vyvražďujete. Originalitu se v případě Ruin snaží vytvořit prostředí opuštěné Mayské pyramidy a pak uječený masochtivý břečťan. Uf, z celého filmu mi bylo nějak tak horko, ale spíš z toho žhnoucího slunce, než z pocitu úzkosti či strachu. Pořád jde o jeden z lepších hororů, kde se o krveprolití stará rozdováděná flóra, takže jsem se úplně nenudil. S přivřenýma očima slabší tři.

plakát

Kostka (1997) 

Největší síla Kostky je v nápaditém námětu, který má velký potenciál a kterého i film slušně využívá. Vzhledem k ústřední myšlence je k dispozici hned celá paleta prostředků pro budování mysteriózní atmosféry. Ta se v konečném součtu spojuje do jednoho velkého neznáma. Kde jsme se to ocitnuli? Proč jsme vůbec tady a můžeme si věřit? To vše zabalené do minimalisticky klaustrofobického obalu. A vskutku, atmosféra je v Kostce velmi hustá a diváka nechává nejistého až do konce. Práve konec i filmu dodá další úroveň, aby bylo o čem i přemýšlet. Tohle se opravdu povedlo! Silná čtyřka, která je ve svém žánru na úrovni pětky.

plakát

Slimáci (1988) 

Velmi průměrný horor se slimáky v hlavní roli. Ostatně byla to doba let osmdesátých a devadesátých kdy se s horory, ve kterém účinkují rozliční zástupci zvířecí říše, roztrhl pytel (Piraňa, Červi, Čelisti, Aligátor ...). Slimáci nepřinášejí krom slimáků nic nového pod krvavým sluncem. Nicméně přesto mají pár scén hodných zapamatování, například zahradnickou rukavici nebo mojí oblíbenou postelovou klouzačku. Uplazená trojka.

plakát

Re-Animátor (1985) 

Moje oblíbená hororová řežba, kterou předčí snad už jen Braindead - Živí mrtví. Je to béčko, je to odlschool, ale i tak má tenhle film všechno co má mít. Výbornou předlohu, pološíleného vědce, zombíky, lásku, nadsázku, černej humor, světélkující sérum, chlípnost, sterilní prostředí a hlavně hektolitry krve. Ať počítám jak počítám, vychází mi jedna velká a velmi zábavná pětka.

plakát

Brouk (2006) 

Role hmyzu v psychologicky pojatých dílech je nezastupitelná a kupodivu tomu není jinak ani u Brouka. Brouk je dostatečně podivný na to, aby stál za shlédnutí. Dostatečně paranoidní na to, aby i pobavil a to především v závěru (i ty největší nesmysli vám zapadnou do sebe jako skládačka. Jen to chce motivaci a trochu toho šílenství). Nicméně nejde o žádné veledílo, které by člověk rád podstupoval znovu. Co filmu nechybí je gradace, i když na můj vkus by mohla být bez těch časových střihů, ale asi to jinak nejde, když se v podstatě po celou dobu filmu nehneme z místnosti. Slabší trojka.

plakát

Červi (1975) 

K tomuhle snímku budu shovívavý, nejen proto, že už má nějaký ten pátek. Silnou stránkou je prostředí budovy, kde se děj odehrává a s jehož prostorem se po celý film pracuje. To Shivers dodává určitou atmosféru a snad i pocit stísněnosti. Co se týká efektů, tak ty jsou slaboučké a plní jen svou roli, než že by se snad snažily o vyvolání strachu. Podle mě filmu dávají grády jiné věci. Jsou to třeba jen drobnosti, ale podle mě hrají velkou roli. Jako je například telefonát mezi doktory, při kterém v jednom záběru můžeme vidět akvárium s nějakou pijavicí, zatímco druhý lékař sleduje sestřičku, která se vyzývavě převléká. Podněcuje to a dokresluje ústřední myšlenku filmu, který by se dal i brát jako katastrofický, přičemž sledujeme jen tu část, která samotné katastrofě předchází. Zde vznik epidemie. Co mě zarazilo je malá míra nahoty, než ta kterou jsem původně očekával a těžko soudit jak moc výstřední byl film v době uvedení. Tři.

plakát

Sebevražedný oddíl (2016) 

Ač se DC Comics snaží ládovat své filmařské kvéry sebeostřejší municí, stejně tak nějak pořád střílí naslepo. To je i případ Sebevražedného oddílu, který se nese v duchu Strážců galaxie nejenom poskládáním hrdinů z řad darebáků, ale i například soundtrackem (viz jeden z prvních trailerů). Nekrátký začátek seznamuje neznalé diváky s kým budou ten zbývající čas trávit. Každá postava tak má na začátku filmu vlastní představovačku. K postavám musím říct, že mě příjemně překvapil Smithův Deadshot, který by byl perfektní, kdyby jen tolik neměknul. Samozřejmě pak sladká a šílená Margotka jako Harley, která to celé táhne jak po stránce akční, hláškovací, tak i vizuální (kostým, makeup a co pán bůh dal). Zbytek týmu je pak spíš průměrná nuda. Největší kámen úrazu vidím v tom, že celá ta výpravná akce nedává příliš smysl. Některé scény jsou skoro až stupidní a jsou do děje vlepeny jen proto, aby se v nich proneslo pár rádoby oduševnělých plků. Kazí to celý dojem a ze zločinců to dělá oduševnělé cíťáčky. Tím zrovna nemyslím vztah Jokera s Harley, kterému je dávám celkem velký prostor. Závěrečná bitka je směs digi-bordelu s umělou snahou vytvořit dojem, že by byl tenhle oddíl schopen na férovku fightovat s enchantresskou. Nějak se to musí udělat a tak se i ze zmetkoidní Amandy nakonec stane hodná černá babička. Musím ale druhým dechem dodat, že je to pořád jedna z lepších adaptací od DC a po Batman vs Superman určitě lehká záplata. Čím dál tím víc se však začínám obávat o Ligu spravedlivých a hlavně o Wonder woman, která by mohla být skvělá a hlavně jiná, jakožto ženská super hrdinka (Marvel takových moc nemá), jen to nepos***. Lepší tři.

plakát

Tři dny ke svobodě (2010) 

Russell se na tenhle typ krimi "rodinýho" filmu hodí. Po celou dobu sledování jsem neměl dojem, že by zde bylo něco navíc (originál jsem zatím neviděl), nebo že zde byla naopak místa hluchá. Tedy ne že by mě film zvedal ze židle, ale určitě jsem se nenudil a to i přes pomalejší rozjezd. Spousta morálních dilemat, občas nějaká ta napínačka opepřená akcí. Film jednoduše funguje a i když by se z tohoto pohledu zdálo, že jde vlastně o průměrné krimi drama, při kterém se prchá z vězení, musím se přiklonit k hvězdě navíc. Slabší čtyřka.