MindTuber

Velká čínská zeď je přesně ten typ bijáku, u kterýho se budete bavit i přes všechny jeho neduhy, počínaje různými klišé, nesmyslnostmi konče. Teda v případě, že vám tenhle typ filmu sedne. Jde o takový mix fantasy s východním nádechem Klanu létajících dýk, stříknutý manýry západních blockbusterů. Máme tu až skoro poetickou vizualizaci, na nic nečekající akci a povedený hudební doprovod. Právě krátká stopáž a neztrácení času s rádoby hlubokým posláním ukrytým v dějové lince umožňuje snadnou konzumaci jinak řídké rýžové kaše. To jsou v podstatě největší a jediné klady. Matt Damon se do celého konceptu naprosto nehodí a jeho Robin Hoodovský skill působí až komicky. Jenže právě i tohle do celého vyprávění sedí. Stejně jako bungee jumping bojovnice, obrovské nůžky ukryté v útrobách zdi a mnoho dalších perliček. Podle zdejších komentářů většina čekala vážnou historicky pojatou fantasy a místo toho dostala "komix". Pokud však vezmete Velkou čínskou zeď s nadsázkou a vypnete mozek, tak vám u mnohých scén zaručeně bude cukat v koutcích. Trojka

Obstojný film o jednom snílkovi, bláznovi a snad i exhibicionistovi v jedné osobě. Tentokrát je žánrově zařazení do životopisných děl kladem a to i v kombinaci s komedií. Postavička Eddieho je vskutku zajímavá a po shlédnutí mě to donutilo zjistit si o tomhle člověku více informací. Nejvtipnější scénu si pro sebe nicméně ukradl Hugh Jackman. Jeho výraz, kdy se vyklíčovaný s cigárem v puse pouští z můstku mě opravdu rozesmál. Orel Eddie je jeden z těch typů filmů o nezlomné vůli, který obsahuje takovéto zadostiučinění. Jako divák už od začátku víte, že se dříve či později dostaví. I tak vás baví se na to dívat. Trojka.

Jak vidím kombinaci James Franco a komedie, tak čekám pubertální nebo fekální humor, který je na hranici snesitelnosti mého vkusu, abych se i dobře pobavil. O to větší překvapení pro mě film byl. Ne že by se v něm podobné vtípky neobjevovaly, ale byly v rovnováze k těm ostatním (chytřejším) a vůbec Bryan Cranston v roli otce hraje skvěle. Tudíž nic řídkého jako z produkce Seth Rogena. Proč právě on je takovou lehkou komedií na odreagování při dlouhém nedělní odpoledni. Nic víc, nic míň. Tři.

Hororový brak, který náročnějšího hororového fanouška unudí k smrti dřív, než řeknete puls. Byl jsem zvědavý co se podařilo nebo nepodařilo při pokusu o zpracování celkem šíleného námětu. Verdikt je jasný. Nepovedlo se takřka nic. Nejde jen o neherectví hlavních postav, ale o film jako celek. Radši na to koukněte sami, nebo radši ne. Slabé dvě a už ani vlastně nevím za co...

Konečně se fanoušci dočkali důstojného filmového zpracování jejich nejoblíbenějšího x-mena. Na začátku hned musím podotknout, že eRková přístupnost nemusí přidat jen na krvavosti, ale ve výsledku i na určité vážnosti, která se v komiksových zpracování objevuje jen zřídka. Co si budeme povídat, Wolverine je ultimátní zbraň a konečně můžeme vidět jeho berkserkovské řádění drápů v plné parádě. Takže už žádná nezkrvavená těla pokořených nepřátel. Pokud už něco odlétá mimo záběr, jedná se zpravidla o jeden z kousků protivníkova trupu. Celková atmosféra doprovázející celý film je velmi tísnivá, až depresivní. Všichni už totiž vědí, že jde o velké loučení a předání štafety další generaci. Hugh Jackman působí opravdu strhaným dojmem (Nechci vynášet nějaké budoucí soudy, ale myslím si, že Jackamana už nikdo netrumfne, protože on Wolverinem prostě je. ) a ze všech x-menů je to právě Logan, kde na vás dopadne tíha jeho břímě. Všechna ta bolest, zklamání, utopené naděje, dobrosrdečnost. Co se týká těchto záležitostí, tak je Logan jednoznačně nejlepší solo snímek o Wolverinovi a vůbec jedno z nejlepších komiksových zpracování vůbec. Škoda, že jde právě o rozlučku, protože je tomu podřízena většina scénáře a tak se nedočkáme sofistikovanějšího příběhu, který by vyzvedl Logana do absolutního hodnocení, kde kupodivu trůní DCovský Batman. I tak za slušné čtyři.

Hidden je taková ta klasická jednohubka, která rozbrní vaše chuťové pohárky, ale nadlábnutí z ní nebudete. Film staví na jednoduchých a funkčních mechanismech, mezi které patří izolace snažící se vyvolat klaustrofobický záchvat nebo strach z neznámého. Celé je to zabalené do post-apo kabátu (okolí školy mi připomínalo atmosféru z Falloutu) a servírované v osmdesáti minutovém chodu. Film je nějak tak trochu rozpolcený, nebo spíš rozpůlený, kdy první polovina filmu šlape obstojně na výše zmíněných principech. Druhá polovina už se musí přeci jen někam pohnout a tak se dostaneme i ven, kde už se však nedočkáme nijak kulervoucích odhalení nebo twistů. Kdyby se v tom chtěl člověk šťourat, tak by se tu pár věcí našlo, ale to ostatně skoro v každém filmu. Průměrná trojka.

Nečekal bych, jak hodně zábavný může být film, jehož dějem je vlastně jen čtení čerstvě dopsaného románu. Jenže to by nesměl být román o pokřivených lidských osudech, které se prolínají se skutečností a vlastními pohnutkami samotné čtenářky. Amy Adams hraje kurátorku galerie, která v minulosti toužila po vlastní umělecké kariéře a navzdory tomu, že měla vlastně všechno, co si může prostý člověk ve své přirozenosti přát, vydala se cestou, která ji až postupem času ukázala, že není všechno zlato, co se třpytí. Celý film je doslova protkán vyšperkovanými scénami, které mají za úkol vykreslovat vnitřní rozpoložení postav. Moderní, luxusní a sterilní zázemí galerie. Osamocená, dlouhá cesta pouští, na které přijdete o všechno. Dekadence a čirá touha po spravedlnosti. Závěr, který udeří přímo na hlavičku a zatluče poslední hřebík do rakve jediným úderem. Noční zvířata nejsou filmem pro každého, ale pokud máte rádi lidské osudy podané v jejich syrovosti. Rádi si dopřejete kvalitní obsazení a herecké výkony (zde v podání trojice Amy Adams, Jake Gyllenhaal a Michael Shannon, ve které nikdo nepokulhává. Shannon je kádr), tak neváhejte ani vteřinu. Lepší čtyřka.

Předmluvy mnoha recenzí ohánějící se výroky o komorním scifi drama, které tu dlouho nebylo. To milovníka jakékoliv scifi vždycky naláká. Leč vnímání každého z nás je dosti subjektivní záležitostí. To je vlastně i dobrý oslí můstek, protože o něčem podobném je i hlavní dějová linka. Konkrétně jde o komunikační bariéru mezi lidmi jiných národností, jiných názorů a v první řadě lidského druhu s cizím. Hlavní myšlenka, kdy jazyk nebo samotná komunikace a vyjadřování ovlivňuje i samotné vnímání reality, je tou nejlepší ingrediencí v celém filmu. Všechno ostatní na mě působilo jako kulisy, které slouží vypravěči k tomu, aby divákovi vysvětlil, jak je to celé myšleno. Opravdu otravné mi přišly dlouhé, téměř až artové, záběry na hlavní protagonisty dýchajících do skafandrů, aby se během dalších deseti minut film posunul mílovými kroky vpřed. Postupem času se k nim přidaly flashbacky a myšlenkové střihy, což ve výsledku narušilo kontinuitu a plynulost děje, ať se posouval časem jakýmkoliv směrem. Příchozí nejsou špatným snímkem, ale nevyzdvihoval bych je příliš vysoko jen proto, že přistupuje k žánru scifi s větší dramatičností, což opravdu nebývá tak často zvykem. Amy Adams může hrát do roztrhání těla, ale i tak působí spíš jako zmatená samotářka. O fungující chemii mezi ústřední dvojicí nemůže být už vůbec žádná řeč. Pochybuji o tom, že si Příchozí po prvním shlédnutí ještě párkrát, byť jednou, zopakujete i někdy v budoucnosti. Lepší tři.

Doctor Strange, další z marvelovek, která zamířila na plátna kinosálů, aby na nich spustila audio-vizuální orgie. Ostatně tak jak už jsme zvyklý z jiných komiksových adaptací. Nicméně zde můžeme po dlouhé době vidět rozhýbaný komiks, který ukazuje, k čemu CGI ve filmové produkci slouží a jak se má používat. Konečně už nemusíme sledovat jen další z nadměrných destrukcí metropolí a můžeme si vychutnat i trochu nápaditějších hrátek s prostorem a časem. Mnozí namítnou, že podobné ohýbání prostoru tu už bylo v Počátku, ale teprve v Doctoru Strangovi je to dotažené k dokonalosti. Celá ta kaleidoskopická halucinace funguje skvěle a je radost se propadat dál do dalšího květnatého fraktálu. Za tohle si Doctor Strange zaslouží pochvalu. Horší je to už se samotným příběhem. Ten není špatný, už ze své podstaty jde vlastně jen o předváděčku další postavy a části universa Marvelu (viz animovaný Doctor Strange z roku 2007.) Ač tu máme kvalitní obsazení (Cumberbatch, Swinton, Mikkelsen), tak záporák v podání Mikkelsena je dost plochý a nebudí dojem nijak velké hrozby a to ani s vědomím, že za jeho zády dýchá multidimenzionální požírač světů. Takže dostáváme tradiční story o tom, jak dobrák (egoista) ke svým schopnostem přišel a jak s nimi naložil pro konání vyššího dobra. Nic víc, nic míň. Přesto Doctor Strange přináší něco nového, protože otvírá magickou bránu do světa marvelu a tak se jistojistě můžeme těšit na nějaké ty crossovery. Čtyři.

Na rozdíl od ostatních mně na Virtuality nevadil ani tak formát reality show, který jsem totálně vyignoroval. Více mi vadil táhnoucí se děj, který se nikam nevyvíjel, jen občas přišel s nějakou rádoby znepokojující vsuvkou, tak aby najednou došlo k totálnímu zvratu v podobě otočení chování hlavní postavy, která záhy SPOILER skape, aby se zase záhy znovu zapochybovalo, jestli to bylo doopravdy KONEC SPOILERU. Ten závěr jsem vůbec nechytnul, možná potom co už jsem přestal dávat pozor, protože mě film nebavil. Myslím, že je to škoda, protože téma by zajímavé bylo, ale rozhodně jinak uchopené a jinak zpracované. Lepší dvě.