Disk

Na téhle jinak nezajímavě zpracované televizní detektivce je udivující jiná věc: Dvakrát tu zazní slavná Amapola od Ennia Morriconeho z filmu Tenkrát v Americe. V titulcích o Morriconem není ani zmínka, místo toho je zde pod hudbou podepsán Zdeněk Marat, který pro Dušana Kleina napsal hudbu k prvním třem Básníkům. Je neuvěřitelné, že tahle masivní krádež normalizační Československé televizi prošla úplně v pohodě.

Mark Gatiss je scénáristický bůh a jeho další poirotovský počin to jenom potvrzuje. Viděla jsem vraždu je dalším vybroušeným příběhem, tentokrát obohacený o hororovou atmosféru. Malá anglická vesnička, jejíž někteří obyvatelé skrývají děsivá tajemství a nebojí se vraždit ani děti. Silně znepokující snímek, kde si divák není jistý vůbec ničím. A takové detektivky mám nejraději.

Jeptišky na heroinu, což je přesně to, co bych od Pedra Almodóvara očekával. :D Zde na ČSFD k tomu někdo napsal něco ve smyslu, jako by to natočil pozdní Luis Buñuel, což není vyloženě nesmyslné tvrzení.

Viděno poprvé a stejně jako u Divoké bandy jsem si další Peckinpahův western užíval. Hlavně tedy krásně melancholickou hudbu Boba Dylana, která tomu dodala skvělou atmosféru. Pat Garrett a Billy the Kid krásně a pomalu svým tempem míří ke svému konci a Mistr po svém zvěčňuje další kovbojské legendy.

Miluju poirotovky, kde smrt na první pohled vypadá jako přirozená. Perfektně napsané a především zahrané. Martin Shaw si tu dává jednu ze svých nejlepších kreací své herecké kariéry.

Výborná young adult dystopie. I když nejsem znalec světa Hunger Games (kdysi dávno jsem viděl první díl), Balada o ptácích a hadech funguje jako samostatný snímek úplně v pohodě. Tom Blyth a Rachel Zegler táhnou film dopředu, i když si publikum v poslední třetině musí zvyknout na náhlou žánrovou změnu, která asi ne každého úplně uspokojí. Velký dík za četné záběry Toma Blytha bez košile, jsem za to vážně vděčný.

Miluji Poirota na Blízkém východě. Schůzka se smrtí patří k nejsilnějším a nejpůsobivějším příběhům slavného Belgičana. Zvláště když Davidu Suchetovi sekundují skvělí herci jako Tim Curry, John Hannah nebo Mark Gatiss. Atmosféra nesmírně silná, lokace uvěřitelné a výtečně vypointované rozuzlení.

Fincherův Zabiják má nejblíže k Úkrytu, což vlastně ani nemusí vadit, naopak. Moje cynické já se bavilo a zároveň kochalo nad vší precizností, která Zabijáka provází - včetně Fassbenderových monotematických monologů a starého sprostého vtipu, který je v podání Tildy Swinton příjemně osvěžující. Škoda jen, že se Zabiják nedostal do české kinodistribuce.

Mexický celovečerák Všechno to ticho je pro mě dost osobní, protože pojednával o neslyšících lidech. Hlavní hrdinka má neslyšící partnerku, neslyšící rodiče, ale přesto je pro ni velmi obtížné vyrovnat se s tím, že sama také postupně ztrácí sluch, natož aby sama od sebe chtěla nosit naslouchátka. Naprosto jsem ji chápal, protože čím je člověk starší, tím je větší problém přizpůsobit se změnám, zatímco pro mě je to naprostá samozřejmost, když naslouchátko nosím od svých deseti let a je pro mě doslova životním partnerem. Film zaujme především dokonale zpracovanou zvukovou složkou, takže hlavní hrdinku vnímáme o to komplexněji. Filmů určených přímo pro neslyšící diváky a divačky je bohužel dost málo, ale o to více si zaslouží naši pozornost.

Otrávená studna je dokument zachycující bezprostřední atmosféru na Slovensku po teroristickém útoku na gay bar Tepláreň a vraždu Juraje a Matúše. Znovu jsem si uvědomil, jak jsme zranitelní a jak nás zákony v Česku i na Slovensku stále marginalizují. Stále trvám na tom, že homofobie a transfobie by měly být trestným činem, jako je tomu u antisemitismu.