Disk

Jako teenagerovi se mi tento výtvor líbil. Po osmi letech však mohu zodpovědně prohlásit, že se Vorlíček s Macourkem na stará kolena dočista pomátli. Z filmu, který měl obrovský potenciál stát se klasikou, se vyklubal paskvil s nesympatickými dětmi a totálně se znemožňující starou hereckou gardou. Scénář je totálně šílený, režie neexistuje a "filmu" jako celku chybí nadhled. Humor je totiž určen pro nejmenší publikum, pro nás, kteří jsme vyrostli na večerníčkovské klasice, tu nic není. Velký problém navíc spatřuji v čínské koprodukci, která do do projektu vstoupila uprostřed realizace a na výsledku je to dost znát. A co ta zprzněná úvodní a závěrečná písnička?! Luboš Fišer se obrací v hrobě. Strašně dementní film, který dělá ostudu geniální předloze.

Výborných porevolučních pohádek je málo. Tohle je jedna z nich. Velký podíl má na tom samozřejmě Zdeněk Svěrák a plejáda skvělých herců v čele s Jirkou Strachem a Bárou Seidlovou.

Velmi příjemná záležitost, která sice do světa díru neudělá, nicméně i tak tento film stojí zato vidět. Herecké osazenstvo vynikající (především minimalistická Emily Watson je bez debat geniální) a výborný soundtrack je základní devízou, že Cemetery Junction se bude hodit na podzimní deštivé dny.

Co je platné, že Cillian Murphy hraje jako o život, když scénář za moc nestojí a režijně to taky není žádná sláva. 5/10 za Cilliana Murphyho a výbornou hudbu.

Keanu Reaves je největší frajer, Sandra se dala snést a Dennis Hopper je geniální magor, který ztratil hlavu.

Příjemně vzpomínkové béčko. Má to samozřejmě nějakou tu šmouhu (např. příliš rychlý střih při bitkách), nicméně všechno maže naprosto geniální Eric Roberts.

Al Pacino, Sidney Lumet, 70. léta, poctivá žánrovka. Více snad není třeba dodávat.

Sofia Coppola má zvláštní dar točit náladotvorné snímky a Marie Antoinetta jím bezesporu je. Je to především o nešťastné dceři Marie Terezie, která se v patnácti letech musela vzdát všeho, co patřilo k jejímu dětství, a odjet do cizí země, která ji nikdy de facto nepřijala. Ve Francii se Marie Antoinetta cítila velmi osamělá, pomluvy ji zraňovaly na duši, a aby trochu zapomněla na svá trápení (která samozřejmě nikoho nezajímala), tak trochu hrála hazardní hry, až přivedla Francii k revoluci... Nejedná se o klasický životopis. Pokud čekáte něco takového, filmu se vyhněte. Sofia Coppola se zaměřila právě na MA jako osamělou holku v cizí zemi (de facto jde o Ztraceno v překladu v období rokoka). A Kirsten Dunst ji hrála výborně. A protože už se Sofií spolupracovala na Smrti panen, věděla přesně, co po ní režisérka chce. Na jejím výkonu je to znát. Velkou úlohu má ve filmu soundtrack, který historiky sice rozladí, ale zde má své opodstatnění. Jeho cílem není zachytit dobu, ale právě onu duši nešťastné královny. A to se podařilo. Marie Antoinetta je velmi melancholický snímek, který půjde do vašeho nitra. A něco takového umí jen Sofia Coppola, která "svým holkám rozumí".

Miyazakiho variace na Malou mořskou vílu je sice zaměřena více na děti, nicméně pořád se jedná o dobrou záležitost, která mě nakonec smetla. Velkou měrou se na tom podílel - kdo jiný? - Joe Hisaishi.

Vydržel jsem na to koukat hodinu a půl, na zbytek jsem neměl. Jako kdybych sledoval parodii na LOTRa. Ty letecké záběry jsou přinejmenším úsměvné, Jasonův bumerang epic fail a ta hudba - začala mě štvát po půlhodině. Strašná břečka. Tohle byl po Alone in the Dark můj druhý Uwe. AitD byla aspoň sranda, tohle bylo utrpení. Všechna vážnost je tak strašná, že ani není k smíchu. Zbylo jen děsivé dílo.