lykan9

Chuckyho nevěstu již nepovažuji jako horor, ale jako bláznivou komedii, která se živí úspěchem předchozích dílů. Přesto jednu hvězdu musím dát Jennifer Tilly, která byla doslova k nakousnutí a jedna hvězda pro pár vtipných scén (u sexu mezi dvěma panenkami, jsem se doslova řehtal).

Bohužel Chuckymu již znatelně dochází dech a hlavně již není ani moc děsivý. Pár dobrých scén se však ve filmu ještě dá najít a s přihlédnutím, že se jedná již o třetí pokračování, mohu Dětskou hru stále hodnotit jako lehce nadprůměrnou.

Záhrobní komando je jedním z dětských hororových klenotů 80´ let. Je napínavý, má skvělé masky a dětští herci odvádějí velmi slušný výkon. Hlavním kladem filmu jsou však skvělé hlášky a vtip, který musí působit i po tolika letech. Např.každý si již bude pamatovat, že vlkodlaka může zabít jedině stříbrná kulka :-). Prostě jedná se o nestárnoucí věc, která sice už asi upadla do zapomnění, ale stále funguje.

Až na to, že závěr filmu není tak napínavý jako v jedničce není nic, co bych o Dětské hře již nenapsal. Na druhou stranu má dvojka oproti jedničce jednu věc navíc a tím je láska mých dětských let Christine Elise. Vcelku tedy jde o skvělého slušného pokračovatele hororové série.

Dětská hra sice nepatří mezi ty nejlepší horory minulého tisíciletí, ale v tomto případě se k filmu pojí i nostalgie mé generace. V dobách, kdy se naši rodiče snažili zakazovat dětem horory, aby v noci nevyváděly a tím děti tedy nevěděly, kdo je Michael Meyers, Jason Vorhees, Freddy Kruger nebo Leatherface, tak přesto všechny děti znaly Chuckyho, což byl pro ně ten nej cool horor (jeden z mála, který viděly). I po letech však spoustu věcí v Dětské hře funguje a člověk může být nadále uchvacován šikovností tehdejších trikařů, který postavu Chuckyho vytvořili a díky čemuž je finále filmu tak napínavé.

Masky, triky a postavy jsou jako obvykle úžasné. Dokonce i když se jedná o třetí pokračování, tak se stále nemohu vynadívat na to, jak úžasně opravdově vytvořili postavu Caesara. Dále musím vyzdvihnout skvělý výkon Woodyho Harrelsona, který snad jako by ani neuměl zklamat. Bohužel to je však všechno, protože příběh sám o sobě je nudný a táhlý a to i pro fandu Planety opic jako jsem já. Válce chybí ten náboj, který byl u před předchozích dílů a hlavně tomu celému chyběla pořádná záporná opice jako v podání Koby. I tak ale doufám v pokračování a i kdyby se kvalitou rovnalo jen Válce o Planetu opic, tak se budu těšit.

Bohužel Justinu Linovi se nepodařilo udržet kvalitu předchozích dvou dílů. Ne že by nebylo Do neznáma výbornou podívanou, ale po jeho shlédnutí jsem neměl ten pocit úžasu, který jsem měl z jeho předchůdců. Místy jsem se dokonce přistihl, že u některých scén jsem měl pocit, že se dívám na jeden z lepších dílů seriálu a ne celovečerního filmu. Zbývá mi jen doufat, že čtyřka opět najde ten správný náboj a divák bude opět trnout úžasem.

Kdyby se mělo jednat o road movie, tak bych možná tak zklamaný nebyl. Leatherface ale jako horor moc povedený není. Nemohu sice upřít S.M. Sherwoodovi dobré nápady, ale zpracování je nudné. Další věc, která se rozhodně nepodařila je nastínění rádoby tajemství, která ze tří postav na cestě, je samotný Leatherface, o což se tvůrci asi snažili. Již od počátku bylo jasné, kdo z nich je ten pravý, což je škoda protože aspoň jeden nečekaný zvrat by tento film o trochu více povýšil. Na druhou stranu závěr byl již v rámci žánru povedený. Bohužel na záchranu filmu jako celku to již nestačilo.

Velice povedené pokračování již dlouhé série Masakru. Díky tomuto dílu jsem zjistil, že tvůrci ještě stále nejsou vyždímaní z dobrých nápadů. Rozšíření příběhu o příbuzného, který nese výsady ochrany Leatherface aniž by o tom z počátku věděl, včetně Leatherface samotného, se mi moc líbí. Vše ostatní je v pozitivním slova smyslu stejné - motorová pila, spousta krve a dostatek obětí. Sice se tvůrcům opět nepodařila přivodit tu správnou atmosféru jako v prvním filmu, ale i tak se jedná o výborný horor.

Nápad zaměřit se na období, kdy vše začalo, je velmi zajímavý. Liebesman a Turner však udělali jednu chybu. Zahrnuli do děje velice moc odkazů na původní verzi (např. večeře) a tím ve mě evokovali porovnávání. Samozřejmě v tomto směru pohořeli. I když je původní film z roku 1974, tak i po tak dlouhé době scéna večeře u Hewittových v člověku vyvolává úzkost a beznaděj. V Počátku se toto tvůrcům však nedaří a prakticky se jedná jen o slušně odvedenou akční podívanou. Na druhou stranu, je velmi zajímavé, jak tvůrci vysvětlují věci, které jsou viděné v předchozím díle, jako jak přišel šerif k uniformě nebo o zuby nebo jak starý Hewitt přišel o nohy. Díky těmto věcem je film stále nadprůměrný a zábavný a stojí za shlédnutí.