Kaylar

Nemá cenu zde nějak důkladně popisovat děj, když základní zápletka je jasně daná. V tomto filmu se dívka, toužící po kariéře modelky, seznámí za účelem nafocení profesionálních fotografií se třemi bratry z fotostudia. Bohužel fotografiemi jejich kontakt nekončí, jelikož jeden z bratrů hlavní hrdinku znásilní u ní doma a pak už nastává jedna velká a rychlá jízda... Dívka je unesena a opakovaně a brutálně mučena a znásilňována a když už svým věznitelům nemá co nabídnout, je zaživa pohřbena. Podaří se jí však přežít a následuje odplata - a zde pro mě byl malý mínus filmu, jelikož to, co únosci provedli hrdince, ona překonat nemohla (i když se, pravda, snažila). Praktická realizace transportu z New Yorku do Sofie mi připadala nejasná, ale to je jen drobnost. Dále si nejsem jistá, zda by po poslední proceduře blízkého setkání železného svěráku a pánských intimních partií byl ten chlapík schopen tak křepce vyskočit, jako tomu bylo ve filmu... I přesto však film hodnotím pro fanoušky žánru kladně.

Rodinka Fireflyových znovu na scéně aneb jako to všechno dopadlo... Inu, policie si došlápla i na tuto milou rodinku a je jasné, že tentokrát jde do tuhého. Poklidná atmosféra prosluněného léta dostává trhliny a zbylí členové rodiny (ti, co jsou živí a nejsou ve vězení) jsou na útěku. Divákovi se opět dostává štědré dávky drsného humoru, maximálně brutálních scén, neokoukaných záběrů na pozůstatky lidských těl i trochu té něžnosti v podobě dcerušky k zulíbání. Prostor, který si zaslouží, získává taťka klaun a sestavu vhodně doplňuje v menší roli i Danny Trejo. Závěrečnou scénu v autě si včetně hudebního doprovodu asi zapamatuje každý divák.

A nedá mi to a musím se vyznat z toho, že tenhle film je přesně moje krevní skupina... a to od první minuty až do samého konce. Rodinka, jejíž všichni členové jsou v nevídané míře obdařeni různými úchylkami a ujetostmi, tráví svůj čas všelikými sadistickými kratochvílemi, které provádí na nevinných obětech, které se jim dostanou do spárů. Film je tak prošpikovaný různými nuancemi, které se neobjevují najednou, že si ho musíte prostě pustit znovu... a znovu... a raději ještě jednou. A kdo se doteď nebál klaunů, tak po shlédnutí tohoto filmu zcela jistě bude! Milým bonusem je i to, že film je vtipný, i když asi ne pro každého.

K remaku legendárního filmu George A. Romera jsem přistupovala s jistou dávkou nedůvěry, ale musím říct, že film mě nezklamal. Dle mého názoru se jedná o důstojnou předělávku, která se nesnaží nějak bortit hranice žánru. Navíc zombies "typ šnek" mi dávají určitou naději, že kdyby došlo na nejhorší a jejich existence se stala realitou, stačím si v klidu sbalit kufry i já a ujet.

Filmu jsem se záměrně dlouho vyhýbala, a to právě kvůli spojení komedie-horor, které je pro mě osobně většinou neskousnutelné. Ale konečně na něj došlo a já musím přiznat, že jsem se královsky bavila. Film nesklouzává do trapnosti, což by se mu vzhledem k profláklému a mnohokrát omletému tématu klidně mohlo stát - ne tak ovšem v tomto případě. Profesor, jeho asistent, osazenstvo hostince, hrabě se svým synem, tyto všechny postavy se navzájem dobře doplňují a velkým plusem pro mě je i vizuální ztvárnění zimní Transylvánie a opuštěného hradu se všemi jeho zákoutími. Jen to "střešní okno" na roubence mi přišlo trochu zvláštní...

Několik dívek je drženo v podzemních kobkách a jsou nuceny mezi sebou holýma rukama bojovat na život a na smrt v aréně připomínající dno studny, vždy jedna proti jedné. Samozřejmě vzhledem k vysoké úmrtnosti jsou průběžně "doplňovány" další dívky. Celá akce probíhá za účelem výběru "pravé Bakchantky", tj. poslední bojovnice, která úspěšně zlikviduje všechny soupeřky. Zápletka, která je umocněna očekávatelnou dvojicí ujetých autorů tohoto zvráceného nápadu, přináší divákovi vcelku nevšední a zajímavý zážitek.

Prolínající se příběhy minulosti, současnosti a románové linky, které stojí a padají na výkonech herců. Nutno podotknout, že se jedná o výkony nadprůměrné. Ano, některé charaktery mohou působit dojmem klišé a jsou předvídatelné, ale to mi nějak nevadilo. Film donutí diváka přemýšlet, a to je zcela jistě jeho plusem. Za mě příjemné překvapení.

Opravdu jsem nikdy nepochopila (a asi ani nikdy nepochopím), z jakého důvodu tento horor televize uvádí v denních hodinách a bez jakéhokoli upozornění ohledně jeho sledování dětmi. Film začíná zabitím prasete na zabíjačce. Následuje skutečně děsivá cesta obchodníka a jeho skupiny, kteří se vracejí domů ponurým lesem - zde dochází k setkání s netvorem, který si však vyžádá od otce tří dcer vskutku velkou oběť... Ve filmu mnoho pohádkových motivů není, což mu však nijak neubírá na kvalitách - vzpomeňme jen vizuální stránku zchátralého polorozpadlého sídla netvora, kterým se prohání vítr a chlad nebo nezapomenutelný hudební motiv. Celkově film vyzařuje spoustu beznaděje (když se netvor pod vlivem dívky mění i po fyzické stránce, což mu způsobuje komplikace v dosavadním způsobu života; zobrazení falešnosti a povrchnosti druhých dvou dcer obchodníka a jejich zištných ženichů) a jen málo naděje... a právě svou ponurostí je tak moc působivý.

Na film jsme šli do kina jen na základě traileru, který jsme viděli v televizi. O historii Irska nebo dějinných událostech v této zemi jsem neměla takřka žádné povědomí, takže jsem film brala jako výhradně jako příběh - příběh o snaze jedince něco změnit k lepšímu pro obyvatele celého okolí. Film vcelku příjemný.

Jistě je možné režisérce vyčítat kdeco, co bylo již viděno, použito a co fungovalo v jiných filmech. S přimhouřením obou očí to však lze považovat za její hold slavnějším tvůrcům. Mně se film zdál zajímavý jak po vizuální stránce - a to nejen kvůli černobílému provedení - tak i proto, že dokázal vytvořit zajímavou a působivou atmosféru. Mírně hororový nádech doplňuje romantickou linii vztahu upírky a člověka ve věčně ztemnělém městě.... nicméně je jasné, že zrovna tento snímek patří mezi ty, u nichž je hodnocení přísně subjektivní a zakládá se výhradně na pocitech diváka.