Kaylar

A začalo to tak nadějně... Srdce filmových zvrhlíků se po úvodních scénách zachvěla v předtuše pokračování kanibalské hostiny a v očekávání mnoha variací násilí. Bohužel po takto slibném úvodu se před divákem odvíjí hodina půl (!) putování zmrzačené hrdinky mezi několika místy v poušti, obydlenými bizarními postavami, s nimiž navazuje různé typy sociálních vztahů. Několik snových sekvencí a pak konec který působí skoro jako setkání šťastné rodinky u táboráku. Škoda nevyužitého potenciálu, který prostředí přímo nabízelo...

Film, obsahující všechny atributy, které si lze představit pro naplnění pojmu "romantický". Bohužel jeho děj je velice předvídatelný a diváka snad nemůže nic překvapit. Happy end samozřejmě zaručen.

Na sledování si vyhraďte víc než obvyklou hodinu a půl - film trvá tři hodiny, které však utečou jako nic. Příjemné béčko podle jedné z Mistrových knih patrně potěší nejvíce jeho fanoušky, ostatní diváci mohou film vnímat jako zdlouhavý a nepříliš akční. Za mě slušný průměr a hodně mě potěšil Rutger Hauer.

Přiměřeně nápadité téma a sympatická hrdinka, které divák zcela přirozeně může fandit, dělají z filmu osvěžující zážitek léta 2019. Vše umocněno atraktivním prostředím a poněkud zvláštními tradicemi rodiny, do které se hrdinka právě přivdala. Sadistická poznámka na závěr: zákeřného fakana bych osobně promptně a s velkou chutí vhodila do skrýše v kozím chlívku.

Film lze doporučit opravdovým masochistům, kteří hledají filmařské dno. Je však nutné dodat, že ačkoli i v případě takto slabého dílka se sice pohybujeme v pořádně smrdutém bahně, o úplné dno se nejedná (viděla jsem už i horší filmy).

Nevýrazný hlavní hrdina, který ve svém životě dosti tápe. Zápletka se týká záměny osob - spolužáků ze školy. Komediálního mi na filmu nic moc nepřipadalo, žánrově je to dle mého názoru spíš drama.

Za sebe musím konstatovat, že předešlý režisérův film Hereditary byl pro mě o chlup zajímavější a to nejspíš proto, že mě více vtáhl do děje. V porovnání se záplavou snímků, které se dostávají do kin, je však Slunovrat rozhodně netypickým zástupcem hororového žánru. Asi není třeba nějak zvlášť ventilovat, že se nejedná o film, který uchvátí každého fanouška hororu a že ne každý ho dovede patřičně ocenit. Délka filmu není na překážku, taktéž oceňuji vizuální stránku a několik neotřelých momentů. Celkově film hodnotím jako nadprůměrný. Z praktického hlediska jsem při projekci ocenila, že v kinosále bylo jen 15 diváků, nevyskytovali se mezi nimi žádní chroupači popcornu a o to více jsem si mohla film vychutnat.

Obávám se, že nejeden fanoušek Jima Jarmusche si pomyslí cosi o nedotaženosti filmu. Patřím k nim i já - holt tenhle filmový koláč ještě potřeboval trochu dopéct... Co se týče hereckého obsazení, to je vskutku skvostné - o to víc zamrzí, že k dokonalosti snímku toho chybí tolik a že tolik příležitostí zůstalo nevyužito. Tak snad příště.

Yound adult literatura a její sci-fi odnož je dnes velmi populární a setkáváme se v poslední době s mnoha adaptacemi knih tohoto žánru. Člověk je tedy už předem tak nějak na pozoru, co že to zase bude: přiznejme si, že zdaleka ne vždy se totiž jedná o podařené adaptace. V tomto případě to však žádný velký průšvih není - děj je sice předvídatelný, ale postavy vcelku sympatické a i když konec sklouzává ke klišé, na jedno zkouknutí je to celkem fajn.

Pořád jsem čekala, až se něco začne dít... a čekala... a čekala... Mezitím se na plátně odvíjely banální příhody studentů střední školy, jejich vztahy a podobně. Shrnutí: horor to není ani náhodou a ve spoustě sekvencí se člověk za herce až stydí, do čeho že se to pustili.