Lex.San

Mělo to vážně skvělou premisu, která slibovala být opravdu netradiční podívanou (střet pozemského a toho posmrtného života vypadal zajímavě). Bohužel vyšel z toho jen velice plochý příběh, který nedokázal obsáhnout ani jednu svoji rovinu pořádně. Jak po lékařské stránce, tak po stránce posmrtného života a smrťáků dostane divák naservírovanou nicneříkající záležitost, která od každého jen něco nakousne, ale do hloubky se nikdy nedostane. I tak jsem ale celý seriál dokoukal až do konce, protože byť mě příběh docela zklamal, postavy zde byly skvělé – nejen hlavní pár, kterému ale v průběhu příběhu trochu docházel dech, tak i páry vedlejší zde měly tu správnou chemii. Jsem jen a jen rád, že BL příběhy začínají mít skvělé a silné vedlejší ženské postavy, které mají co nabídnout. Seriál to tak díky tomu dotáhl na klasické 3* (6/10)

Čínské seriály z vojenského prostředí mě většinou odradí přílišným politickým zaměřením a propagandou. Když jsem ale slyšel, že scénárista i režisér mají na svém kontě již jiný oceňovaný vojenský snímek a dle znalců na armádní tématiku není China Special Forces zase taková slátanina, tak jsem si řekl, že to zkusím.**** Hlavního hrdinu ztvárnil opět Yang Yang, ale je to Yang Yang z roku 2019, protože seriál si musel počkat tři roky, než mohl být vysílán. A myslím, že se čekání všem vyplatilo.**** China Special Forces vybalancovala množství a samotné podání patriotismu tak, že se lecjaký americký počin se svým „Vlast tě potřebuje, synu.“ může jít zahrabat. Seriál má skvělou dynamiku příběhu, kdy akci střídají klidnější pasáže, které ale vůbec nenudí. Hlavní i vedlejší postavy nejsou vůbec ploché, mají hloubku, minulost i dostatek prostoru pro svůj další vývoj. Velkou část příběhu samozřejmě tvoří vojenská cvičení a mise, takže ten, kdo těmto věcem fandí, si zde přijde na své. Osobně nejsem znalec současné vojenské tématiky, ale jako divák jsem si to užil. Jednotliví členové Cheetah komanda sice vypadají a chovají se jako robokopové, ale stroje to opravdu nejsou a pod povrchem bublají takové emoce, jež by jim mohl závidět kdejaký romantický hrdina.**** Samotný Yan Po Ye je pro každého velitele noční můrou i jasnou výzvou v jednom. (Na otázku, zda by zachránil svého zraněného kolegu nebo dokončil misi, odpověděl, že by dokončil misi, protože jeho kolegové jsou dost schopní na to, aby se dokázali o sebe postarat.) Musím ale říct, že Yang Yang to pojal tak dobře, že mi jeho postava svým chováním vůbec nepila krev. Naopak. Fandil jsem mu a jeho vývoj na mě udělal dojem. Přijal sice tým za svůj, ale zároveň neztratil svoji osobnost.**** Příběh jako takový končí po 40. epizodě, která by mohla být finální, ale beru to tak, že těch posledních pár dílů je ukázkou dalšího vývoje – silné 4* (9/10)

Hmm, tak to vypadá, že zase půjdu mimo hlavní proud, když řeknu, že se mi Vídeňská krev líbila. A to hodně. Těším se příští rok na další řadu. Má to vše, co dělá dobrou detektivku detektivkou – výbornou ústřední dvojici, zajímavá kontrastní prostředí, skvělou hudbu a hlavně lidi s jejich osudy a slabostmi. Sice bych se obešel bez toho vztahového tápání mezi Maxem, jeho snoubenkou a slečnou Lydgateovou, ale naštěstí to nikdy nebylo alfou/omegou příběhu, tak jsem to skousnul a můžu tak dát slušné 4* (8/10)

Psáno po 2. epizodě: Musím říct, že Tomorrow bylo pro mě ze začátku jistým zklamáním a byl jsem jen a jen rád, že jsem se na jeho premiéru netěšil s moc velkým předstihem. Nechci nijak generalizovat, ale myslím, že chápu, proč tenhle seriál běží na Netflixu  a je mi jasné, že má velkou sledovanost i ohlas. Může se totiž pochlubit hereckým obsazením i zajímavým námětem. Jenže jsem se nemohl ubránit pocitu, že je to všechno sice moc hezké, ale uvnitř takové prázdné. Hlavní premisa seriálu je jasná – každý život je cenný a zahazovat ho je špatné. Jenže samotná sebevražda je hodně vážným tématem, o němž si nejsem tak úplně jist, že s ním dokáže seriál vhodně naložit. Vím, že nesleduji žádnou psychologickou analýzu, ale nejsem tak docela přesvědčen o tom, že stačí pořádné promluvení do duše a dotyčný sebevrah od svého úmyslu hned upustí. Ve sledování ale budu pokračovat.*** Po 6. epizodě jsem se přistihl, že mě zajímají více osudy samotných smrťáků než zachraňovaných sebevrahů. A myslím, že vím, čím to je. Nějako prostě nemám chuť nebo náladu nechávat se dojímat. Byť některé aspekty byly zajímavé – 7. i 8. epizoda byly nevšedně pojaty, hraní na city bohužel v tomhle seriálu u mě moc nefunguje. Ale věřím, že ten, kdo se naladí na správnou notu, se v tom už pěkně veze.(Samotná psí epizoda mluví sama za sebe.) Od 10. dílu seriál přitvrdil. Konečně se dozvídáme osudy samotných smrťáků, což je něco, na co jsem se celou dobu těšil. Bohužel konec mi připadal dosti uspěchaný, ale SPOILER jsem rád za ten happy end KONEC SPOILERU.*** Závěrečné hodnocení: Byť jsem si v recenzi vícekráte rýpnul, tak ve výsledku je třeba říct, že Tomorrow není nijak špatný seriál. Otázka umírání a samotné smrti je samozřejmě hodně emotivní záležitost a sentiment je na místě, ale já prostě nemám rád, když mě někdo do něčeho nutí a v Tomorrow scénáristé někdy tlačí na pilu a je z toho pro mě místy ždímačka. I tak ale odcházím od sledování celkem spokojen, byť SPOILER Lee Soo Hyuk nedostal před kamerou zase tolik prostoru, kolik bych rád KONEC SPOILERU – silné 3* (7,5/10)

OK, stěžoval jsem si na Luoyang, jen abych vzápětí zjistil, že The Wind Blows from Longxi opravdu nedám. Upřímně, nedokoukal jsem ani první díl, a když jsem zjistil, že až 8. díl má něco do sebe, tak jsem si řekl, že tomuhle počinu dám vale. A důvody? Na špionážní drama je to dost nezáživné. Jako divák jste hned od začátku přehlceni postavami, které se vám dost pletou, a událostmi, které se dost vlečou. Statická kamera vás přímo přikove na jedno místo a k tomu všemu je vše navíc oděno do tmavého hávu. Seriál tudíž nehodnotím, to přenechám kovanějším divákům.

Ještě před svojí premiérou, po uveřejnění traileru, nadchl tenhle seriál mnoho diváků, kteří se na sledování přímo třásli a pochvalné recenze tak na sebe nenechaly dlouho čekat. Upřímně chápu jejich nadšení, ale v tomto případě nepůjdu tak docela s hlavním proudem. ***  Na seriálu jsou už od prvního pohledu vidět dobře investované peníze. Vizuální stránka je opravdu působivá a člověk musí jen obdivovat tu výpravnost a ty souboje, kterými se od prvního dílu vážně nešetří. Hudební podkres je nadprůměrný a opening s endingem jsem si vždy pustil společně s dalším dílem. I herecké obsazení zaujme leckterého fanouška, ale upřímně, u mě to moc nefungovalo. Už u prvního dílu jsem se zasekl a příběhem jsem se doslova prokousával. Dlouho jsem nemohl přijít na to proč a dost mě to štvalo, protože jsem se na sledování hodně těšil. Ono to totiž přes to všechno dohromady moc nefunguje. Nemělo to pro mě tu správnou chemii a ještě u 10. dílu (což je skoro čtvrtina seriálu) jsem se do příběhu nedokázal úplně položit. V první řadě za to mohly charaktery hlavních mužských protagonistů – Gao Bin Zhu i Erlang byly sice povahově úplně odlišné osobnosti, ale byli si i tak dost podobní. Byli to otravní sólisté, kterým šlo jen o pomstu. Jejich rádoby popichování moc nefungovalo, protože si každý hrál jen na svém písečku. V tomhle ohledu to dost zachraňovala Victoria Song, která táhla příběh dopředu. Oni celkově zde ženské charaktery měly daleko více co nabídnout. Vedle zmiňované Victorie to byla císařovna či její tajemnice, které měly ten správný šmrnc. Liu Ran byla sice moc milá, ale na její romantickou linku jsem si musel trochu zvyknout. Popravdě moc nechápu nějakou potřebu romantiky v takto laděném příběhu. A tím myslím nejen pár Liu Ran a Erlang. ***  Po první třetině seriálu se do toho naše trio trochu více položí, ale jde spíše o oddělené vyšetřování, které se protíná než o nějakou bližší kooperaci. ***  Dalším kamenem úrazu byl příběh. Je zde přespříliš frakcí i jednotlivců, jejichž motivy se musí odhalovat, ale divák sám moc vodítek nedostane. Stává se tudíž jen pasivním sledujícím v příběhu, který ne vždy udrží jeho pozornost. ***  V poslední třetině se buď příběh rozeběhne tím správným směrem a získá pro mě tu správnou chemii, nebo jsem se na celé ladění seriálu už tak zvykl, že si mě Luoyang i trochu získal, ale nebýt filmařského umění, tak jej v průběhu sledování vzdám. Ke konci jsem na něj totiž koukal už jen proto, abych si potvrdil to, kdo je tím největším záporákem. ***  Takže jak jsem říkal, seriál si rozhodně své fanoušky našel a najde, ale já zůstávám tak trochu stranou – 3* (6,5/10) P. S. Ze zvědavosti se chystám zhlédnout The Wind Blows From Longxi, jehož premiéra už klepe na dveře, a jsem zvědav, který počin si ve výsledku povede lépe.

Ze začátku to vypadalo, že Cherry Blossoms after Winter bude zatím nejslabším korejským BL počinem této sezóny. Samotný příběh vypadal více než slibně, ale začátek seriálu byl hodně rozpačitý. Asi ve třetím díle se to zlomilo, a i samotní kluci vypadali, že si to hraní více užívají a jako divák jsem se měl na co koukat. I tady jsem rád, že jsme nespadli do předem daných škatulek a obešli jsme nějaké to klišé. (SPOILER Hlavně postava mamky si prošla zajímavým vývojem. KONEC SPOILERU) Závěr příběhu nám přinesl až neuvěřitelně dospělé a normální chování daných postav, takže za něj i za openingový song silné 3* (7/10)

Pamatuji si, že jsem Under  the Skin chtěl sledovat již v době, kdy vycházely jednotlivé díly, ale nějak jsem se k tomu nedostal. A je jen a jen dobře, že jsem si tenhle seriál pustil, až když byl kompletní, čekat týden na další díly by bylo hodně náročné.**** Musím říct, že Under  the Skin je pro mě zatím velkým překvapením téhle sezony. Seriál mě chytil už od prvního dílu a až do konce mě nepustil. Jako divák jsem prostě neměl šanci se nudit. Jednotlivé případy byly nejen zajímavé, ale měly i své lidské rozměry, vyšetřovací tým byl sympatický a ústřední dvojice si prošla pěkným vztahovým vývojem.**** Zajímavým aspektem je samozřejmě zapojení umění do celého seriálu. Ponechme stranou, jak hodně reálné je to, co náš hlavní portrétista předváděl, protože já to posoudit nedokážu, ale pravdou je, že jsem na to přistoupil a bavilo mě to. Až do konce. Ten se zdál být prozářen sluncem, nebýt těch posledních pár minut. Jop, lobuji a těším se na potenciální druhou řadu – silné 4* (9/10)

První řada měla v roce 2018 docela ohlas, hlavně mezi fanoušky Kimury. Já se sice mezi ně přímo neřadím, ale Ando Lloyd patří mezi mé oblíbené série. I tak jsem BG rád zhlédnul – přeci jen Eguchi a Kamikawa jsou mí oblíbení herci. A musím říct, že jsem tehdy nebyl tak nadšený jako ostatní, dostal jsem totiž naservírovaný klasický japonský seriál s každodenním trápení celé plejády postav napříč společenským spektrem. Zachraňovala to tehdy hlavně parta z Hinode Security, protože upřímně, ač se jednalo o seriál z prostředí ochranky, tak spíš šlo o klasickou pracovní tématiku, kde jen Kimura  předvedl pár chvatů a schytal pár ran. I tak tehdy seriál stál za můj čas. Dal jsem proto tedy šanci druhé sérii, o které jsem před pár dny ani nevěděl. Byl jsem sice trochu skeptický, protože se druhá řada obešla bez Kamikawy (logicky) a i bez Eguchiho. Tvůrci tentokrát vsadili na duo Kimura/Saito a musím říct, že se mi trefili do vkusu. Druhá řada je dle mého povedenější než ta předchozí. Větší dynamika jí sedla a dokázala přebít i trochu prázdnější místa. Závěr by na můj vkus trochu rozvleklý, ale tohle pokračování si zaslouží hodnocení jako lepší nadprůměr – 3* (7/10)

Hand-made Love je nenáročnou miniséií, kterou je možné zhlédnout najednou jako celovečerní film. V příběhu, který staví především na vizuální stránce a poselství ohledně komplikovanosti mezilidských vztahů, mě nejvíce zaujal osobní příběh samotné hrdinky. Ty ostatní už takové kvality nedosahovaly. Ani ty navrhované kousky oblečení dle mého nebyly takové šrapnely. I tak jsem ale sledováním tohoto mini seriálu nemarnil čas – slabé 3* (5/10)