prkalil

Mistři! Mistři! Mistři!... a taky Mistryně!!!

Děvčátka a chlapci, jistě není pochyb o tom, že Miloš Forman je veliký vypravěč, a to nejen filmový. Stačí, když líčí, jak si jeden „husák a jeho paní husáková“ asi dodnes myslej, že je jejich housátkavrah. To ovšem uvidíte pouze v režisérské verzi (rozdělené na rozumné 4 hodinové díly), spolu s mnoha dalšími klenoty, které při stříhaní stodesetiminutové kinoverze spadly pod stůl. Kdo si chce pošmáknout i literárně, může si ještě přečíst autobiografii, kterou Forman sepsal s Janem Novákem - "Co já vím? aneb Co mám dělat, když je to pravda?", a to přepracované a doplněné druhé vydání z r. 2007. Je to napínavější než detektivka.

Právě se dívám podruhý. A nechápu, jak jsem minule mohla dát jenom pět hvězdiček... ("Pančelko - a nechcete mě sbalit?... To kupodivu ne. A teď vodpal. ... Tak jo. Nápodobně.")

Já, když si chci zařádit, tak jedině U něžné kočičky!

Výtečná a půvabná pocta starým filmům. A starým časům.

Pátá hvězdička je pro Stiega Larssona, in memoriam. Byl to frajer. Dnes - 24.2.2012 - začínám opět číst knižní předlohu (po 3,5-té...), mocně mě inspiroval Fincherův opus, mimochodem velice vydařený.

Předem se vám všem, holky a kluci, kteří vlka a zajíce milujete, omlouvám za ten odpad. Mír s vámi a nezabíjejte mě proto. Neberte to osobně a dál už nečtěte. Já to zkrátka nesnáším, a to odnepaměti. Nebudu moc konkrétní, protože se mi už mnoho let daří zcela se tomuto paskvilu vyhýbat, ale pokud si vzpomínám, hnusila se mi hudba (hrozná), výtvarná stylizace (zcela nevytříbeně odpudivá), animace (chabá) a nejvíc ty děsný toporně přihlouplý příběhy. Hauk.

Pro mě téměř nejlepší filmová hudba vůbec. K soundtracku se neustále vracím. Přerod hlavního hrdiny je mi tak blízký, už jsem mu sama na dosah.. Čím to, že skoro nejvíc líto mi je toho zoufalce - despotického otce našeho mladého marihuanového krále a filmaře Rickyho Fittse.

Menuju se John Coffey - jako kafe, ale píše se to jinak... - Taky takhle, Johne, někdy zakloním hlavu a ke stropu mi ústy odněkud z hlubin duše s neslyšným řevem stoupá mrak pomyslných sazí zmaru, bídy, zloby a bolesti světa, které se ve mně neustále pomalu ukládají, jako když prach klesá k zemi.

Cedit si svět přes Terryho je veliká útěcha a radost.