Necrotongue

Musím přiznat, že se mi tentokrát nadšení jaksi vyhnulo. Chvílemi jsem měl totiž pocit, že se tvůrci trochu zacyklili (hlavně Starlight vs Homelander), musel jsem si vyslechnout děsně cool dialogy o tom, kdo komu co lízal a kdo komu a jak hluboko co strkal, což mě věru neobohatilo, a nejvíc mě tak bavila vzpomínková pasáž s idioty z Paybacku. / Poučení: Není kocovina jako kocovina.

Klasický seznamovací díl, klasické zahajovací hodnocení. Zpočátku jsem měl pocit, že by mohlo dojít i na čtvrtou pěticípou, pak se ale děj jaksi zklidnil a zevšedněl, takže jsem to s hodnocením příliš nepřeháněl. Na druhou stranu je pravdou, že jsem si až nadstandardně užil konečné řešení pirátské otázky a uvnitř jsem se tetelil blahem. / Poučení: Krást se nemá a okrádat protřelé zločince je vážně blbost.

Proč jsem odpadoval? Protože mi film se stopáží hodinu a čtvrt sebral nejméně čtyři hodiny života. Komedie / Road movie? Kdo dal snímku tenhle popisek? Ano, přesně to vystihuje, jak mohou drogy ovlivnit lidské myšlení. Fakt netuším, kde se v téhle smrtící nudě skrývaly nějaké humory. Pokud tam byly, ukrývaly se lépe než esesáci v poválečné Jižní Americe. Road movie může být, cestovalo se vcelku hodně a vcelku nezáživně, ale v nezáživném duchu se neslo celé tohle dílo. No, Fiona Ziegler se na mě ošklivě vyřádila. / Poučení: Jdi si za svým snem, jenom nenuť ostatní, aby to sledovali.

Nejsem v pozici, abych mohl říct, že šlo o ztrátu času, protože jsem měl tušení hraničící s jistotou, jak bude celá záležitost vypadat. Od současných českých komedií už opravdu mnoho neočekávám a koprodukce to prostě nezachrání. Jako obvykle byl i v tomto případě nejslabším článkem scénář, který hnal často věci do trapnosti, a i když uznávám, že jsem se občas i pousmál, po většinu času jsem se cítil dost nepříjemně. Na jednu stranu mohu pochválit slušné obsazení, na tu druhou to občas vypadalo, že tvůrci na svou snahu poněkud rezignovali už v průběhu castingu; když začnou místo hereček obsazovat modelíny, asi jim o výsledek příliš nejde. Jo, jo, film měl i své světlejší momenty, přesto jsem ho ale z větší části protrpěl, a hvězdičku jsem mu připlácl jen za Vojtěcha Kotka (kterého jinak příliš nemusím), jenž byl ve své roli sádrového ježka skvělý a za závěrečné věnování, z kterého mi bylo trochu smutno. / Poučení: Ženy by se neměly příliš podobat svým otcům, není to pro ně ideální.

Kolega Big Bear mě upozornil na tento snímek, o němž jsem do včerejška nikdy neslyšel, a tak jsem ho prubnul. Nikdy jsem se netajil tím, že nejsem zrovna příznivcem bombardování z důvodů, které jsem už uvedl v jiném komentáři / recenzi, ale myslím, že bych mohl ještě něco dodat. Nejsem příznivcem bombardování (zejména toho nočního) pro takzvané vedlejší ztráty. Cílené útoky na civilní cíle považuji za naprosté svinstvo a válečný zločin a je mi jedno, zda ho provádí Němci, Japonci, Italové, Britové, Američané, Sověti nebo v současnosti Rusové. Nemám rád Hermana Göringa, nemám rád ani Arthura Harrise (který si vysloužil přezdívky Bomber a Butcher), ale nemůžu říct křivého slova proti statečným mužům a chlapcům z posádek britských nočních bombardérů a už vůbec ne proti tisícům Američanů, kteří se vydávali nad území Říše za dne, aby útočili na strategicky významné vojenské a průmyslové cíle. A bombardéry se mi líbí, ať už chci, nebo nechci. Film jsem si fakt užil, přestože přinesl jen jedinou akci ve vzduchu, jenže to, co se dělo na základně, bylo zajímavé i bez akčních scén. A hlavně; letadla byla reálná, místo dnes všudypřítomné CGI, skutečný řev motorů Rolls Royce... Avro Lancaster měl navíc na svědomí Roy Chadwick, který stál i za vývojem pro mě nejkrásnějšího bombardéru vůbec, Avra Vulcan. No prostě, pokud vás tohle téma zajímá, snímek si užijete. / Poučení: Jen mi trochu vrtalo hlavou, proč byl pumami naložen i stroj, který se neměl účastnit náletu.

Čtyři pěticípé tentokrát musely stačit, protože byl předchozí díl přece jen o něco lepší. Každopádně mě velmi těší, jak se tvůrci nadále úspěšně trefují do všech těch vážně se beroucích a vážně přijímaných předobrazů jednotlivých postav. U DC Comics už musí mít chronickou škytavku. Na rozdíl od "seriózních" komiksů se postavy v seriálu sem tam rozklíží nejen mentálně ale i fyzicky. / Poučení: "Nepijte to, doktore Jekylle!"

Pro mě byl seriál zklamáním a ztrátou času. Trpím, bohužel, jakousi poruchou nebo zlozvykem- když už nějaký seriál načnu, dorazím ho až do konce, přestože mě třeba nebaví. No, a tady to šlo po třetí epizodě celé do kopru, takže jsem si opět uvědomil, proč francouzskou filmovou a seriálovou tvorbu příliš nemusím (čest výjimkám). Předposlední díl mě prakticky přesvědčil o tom, že musí jít o záležitost natočenou na motivy komiksu, protože příběh, postavy a celé pařížské podsvětí vykazovaly jasné známky tohoto žánru. Dějově šlo spíše o chabý počin, logiky se tvůrci po celou dobu evidentně štítili, a tak z toho byla tahle podivnost, do jejíž cílové skupiny zjevně nepatřím. / Poučení: Některá pravidla tě mohou přivést až k předčasnému úmrtí.

Finále seriálu vlastně nebylo až tak špatné. Tedy, alespoň ve srovnání s předchozí opravdu mizernou epizodou. Možná bych přihodil i slabší třetí pěticípou, to by ale tvůrci nesměli sáhnout ke klišoidnímu, přímo profláklému odpočtu. To nekončící napětí jsem málem nevydýchal. Ach jo... No nic, je to za mnou a jsem tomu rád. / Poučení: Když nebudeš dýchat, neudělá ti to dobře.

Už oficiální obsah k sedmé epizodě mě pobavil. Temný, strašidelný les byl totiž po čertech řídký, kůrovec je holt svině. Děj tohoto dílu byl mírně řečeno zhovadilý, protože se dostala na řadu další variace s neprůstřelným materiálem, od něhož se projektily z Desert Eagla odrážejí jako hrách od pověstné zdi, nůž ale nezastaví. Fakt bravurní. Komando nezastavitelných žoldáků, partička téměř bez nábojů, zaměřovací paprsek vydávající zvuk a mnoho, mnoho dalších stupidit mě nadchlo takovým způsobem, že jsem téměř odpadoval. / Poučení: Dostal ses do bezvýchodné situace? Nepanikař a v klidu vyčkej, až vystoupí Bůh ze stroje. 1*-

O seriálu jsem si nic nezjišťoval, ani zjišťovat nebudu, takže nemůžu s jistotou říct na základě jaké předlohy vznikl, kdybyste ale trvali na na mém nejlepším odhadu a doprovodili to výhružkou týkající se kleští a citlivých tělesných partií, přiznal bych, že jsem si téměř jistý, že má tato záležitost svůj původ v nějakém komiksu. Šestá epizoda už totiž snad komiksověji vypadat ani nemohla a já fakt silně cítím, že už jsem tomuto vážně se beroucímu, omalovánkovému stylu odrostl. / Poučení: Co neprostřelíš, prokopneš? Hodně štěstí. 2*-