Necrotongue

Abych byl upřímný, nemyslel jsem si, že by se průměrná známka po dvanácti epizodách dostala na pět hvězdiček, a přece se stalo. Asi to bylo tím, jak se tvůrcům podařilo propojit všechny důležité dějové linie, na druhou stranu mě dost štval Dexterův emocionální vývoj, který mi hodně kazil výsledný dojem. Kdyby se podařilo přitlumit romantickou linku, byl bych o výsledku mnohem přesvědčenější. 5*-

Finální epizodě sedmé sezóny jsem pátou hvězdičku upřít nemohl, to bych byl hodně nespravedlivý. Myslím, že se tvůrcům závěr řady opravdu povedl, našel jsem v něm hned několik twistů, a jako pozvánka ke sledování osmé série fungoval dokonale.

A situace z předchozího dílu se zopakovala. Děj byl i tentokrát hodně zajímavý, disponoval kvalitní atmosférou, nepostrádal napětí ani akci, a přesto jsem přes čtyři kousky jít nemohl. Důvodem byl (stejně jako v předchozí epizodě) emocionální vývoj titulní postavy.

Desátá epizoda byla velmi vydařená a za jiných okolností bych ji ohodnotil pěti hvězdičkami, jenže mě štve Dexter podléhající romantickým emocím. Mým oblíbencem se holt stal bezcitný vrahoun, pro kterého byly mezilidské vztahy naprostou záhadou.

Devátá epizoda byla rozhodně lepší než oba předchozí díly, bylo to snad větším množstvím prolité krve a vyšším průměrem mrtvol na díl? A pokud ano, co to o mně vypovídá? Abych byl upřímný, je mi to celkem jedno, byl jsem hlavně spokojený s tím, že měla epizoda fajn tempo i atmosféru a že se příběh pěkně pohnul kupředu.

Když už jsem u hodnocení epizod tohoto seriálu váhal nad hodnocením, nevěděl jsem jestli mám udělit čtyři nebo pět kousků, v poslední době se začínám rozhodovat mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Proč? Protože se prakticky vytratily Dexterovy cynické komentáře a až nebezpečně narůstá počet romantických scén. Pokud ale můžu někoho pochválit, je to Titus Pullo, jeho Isaaka jsem mu věřil.

Dostal jsem se do vyloženě paradoxní situace, zatímco mě potěšila postava Hannah McKay (nejen pro Yvonne Strahovski), její vztah s Dexterem mě netěší vůbec, protože se titulní postava z emočně vyprahlého cynika začíná měnit v někoho úplně jiného a já si myslím, že to není dobře.

Šestá epizoda nebyla v žádném případě akční, ale naprostá většina rozhovorů nebyla nudná, zato byla k věci. Po celou dobu jsem se tedy slušně bavil, jen závěr mě poněkud rozhodil. Když Dexter do někoho bodne, končí to smrtí, tady se bodalo opakovaně a nikdo nezemřel, navíc Dexter projevil na sociopata značné množství emocí.

Na to, že se, kromě vystřílení baru, v podstatě nedostalo na akci, mě epizoda až překvapivě bavila. Tvůrci zajímavě zkomplikovali děj dalšími vedlejšími liniemi, navíc jsem je ještě nepochválil za obsazení role Hannah McKay, takže to dělám až teď při jejím třetím výskytu, na Yvonne Strahovski se mi dívá hodně dobře.

Poprvé jsem šel v sedmé sezóně s hodnocením pod pět hvězdiček, protože na mě epizoda nezanechala tak silný dojem jako předchozí díly. Hlavně mě zklamalo rozuzlení případu Raye Speltzera, po tom postupném vývoji jsem očekával něco propracovanějšího.