Necrotongue

Tvůrci seriálu mě sedmou epizodou znovu potěšili, autoři scénáře českého dabingu zase pobavili, když dokázali bez mrknutí oka přesunout Biskajský záliv na opačnou stranu Atlantiku. Díl opět disponoval skvělou atmosférou, došlo i na akci a napětí a John Lithgow hrál Arthura Mitchella tradičně zcela přesvědčivě. Jemu ti narušení jedinci prostě jdou.

Na šesté epizodě mě nejvíce bavilo Dexterovo sbližování se s Arthurem a jeho rodinou I Debřin vnitřní boj, příliš mě ale nebavilo sledovat vývoj vztahu mezi Angelem Batistou a Marií LaGuerta, přišlo mi, že tvůrci potřebovali jen natáhnout čas. I tak jsem ale neměl důvod snižovat hodnocení.

Příběh se vyvíjel tím správným způsobem, Znovu jsem byl spokojen s celkovou atmosférou, přestože napětí i akce tentokrát citelně ubylo. Jen otravná Rita vytáčela mé budíky do červených hodnot, a právě proto musím tvůrce pochválit i za ni, napsat tak protivnou postavu, to si zaslouží pochvalu. Začínám chápat, proč se Paul uchyloval k domácímu násilí. Neschvaluji, ale chápu.

Tvůrci se správně rozhodli odstranit z děje čtvrté epizody rušivé a v jednom případě i otravné vlivy, Dexter dostal prostor pro to, co mu jde nejlépe a já jsem si mohl užít skvělou atmosféru, dostatek napětí i akce a vymazlený závěr. Takové zakončení dílu člověka doslova nutí, aby se podíval i na pokračování.

Tentokrát jsem ocenil hlavně dění na okrsku a při vyšetřování Trinityho posledního činu, dějová linie sledující Dexterovu rodinu a sousedství pro mě byla poněkud nezáživná a v Ritině případě přímo otravná. Naštěstí vím, na co se můžu v dalších dílech těšit, takže neztrácím dobrou náladu.

Ani druhá epizoda čtvrté série mi nepřinesla zklamání. Kromě toho, že tvůrci pěkně zkoušeli Dexterovy nervy, rozjelo se slušně i vyšetřování obou hlavních případů a dostatek prostoru dostaly i různé mezilidské vztahy. Jo, jo, tahle řada mě velmi bavila i před lety a zatím se nic nezměnilo.

Úvod čtvrté sezóny byl jednoznačně lepší než v předchozí řadě. Velký podíl na tom má postava nového sériového vraha v podání Johna Lithgowa, která už v první epizodě jasně válcovala dvojici Miguel Prado/ G. W. King. U prvního dílu jsem se bavil od začátku až do konce.

Uživatel Stružák to shrnul stručně a výstižně. Třetí sezóna připadala i mně nejslabší, a to hlavně z toho důvodu, že scénáristé upozadili sériového vraha ve prospěch Miguela Prada a že nedokázali nahradit Jamese Doakese. Z mého pohledu řadě nepomohla ani postava silně otravné Rity, která mi často dokázala pokazit náladu. Ale ani přes všechny připomínky nešlo o žádnou katastrofu.

Proti předchozím epizodám byl děj lehce slabší, a přestože šlo o dopadení sériového vraha, bylo tempo příběhu paradoxně pomalejší. Na závěrečném dílu bylo hodně znát, že třetí sezóna stála hlavně na vztahu mezi Dexterem a Miguelem, najednou se tak objevilo několik hluchých míst.

Hned v úvodu epizody mě Dexter úplně odvařil nasazením párty obličeje, to bylo fakt výživné, v jedenáctém dílu ale nechyběla ani slušná dávka napětí, kvalitní atmosféra a došlo i na nějakou tu akci. Abych to shrnul, přišel jsem si na své a bavil jsem se, a o to mi šlo.