Necrotongue

Ani druhá epizoda čtvrté série mi nepřinesla zklamání. Kromě toho, že tvůrci pěkně zkoušeli Dexterovy nervy, rozjelo se slušně i vyšetřování obou hlavních případů a dostatek prostoru dostaly i různé mezilidské vztahy. Jo, jo, tahle řada mě velmi bavila i před lety a zatím se nic nezměnilo.

Úvod čtvrté sezóny byl jednoznačně lepší než v předchozí řadě. Velký podíl na tom má postava nového sériového vraha v podání Johna Lithgowa, která už v první epizodě jasně válcovala dvojici Miguel Prado/ G. W. King. U prvního dílu jsem se bavil od začátku až do konce.

Uživatel Stružák to shrnul stručně a výstižně. Třetí sezóna připadala i mně nejslabší, a to hlavně z toho důvodu, že scénáristé upozadili sériového vraha ve prospěch Miguela Prada a že nedokázali nahradit Jamese Doakese. Z mého pohledu řadě nepomohla ani postava silně otravné Rity, která mi často dokázala pokazit náladu. Ale ani přes všechny připomínky nešlo o žádnou katastrofu.

Proti předchozím epizodám byl děj lehce slabší, a přestože šlo o dopadení sériového vraha, bylo tempo příběhu paradoxně pomalejší. Na závěrečném dílu bylo hodně znát, že třetí sezóna stála hlavně na vztahu mezi Dexterem a Miguelem, najednou se tak objevilo několik hluchých míst.

Hned v úvodu epizody mě Dexter úplně odvařil nasazením párty obličeje, to bylo fakt výživné, v jedenáctém dílu ale nechyběla ani slušná dávka napětí, kvalitní atmosféra a došlo i na nějakou tu akci. Abych to shrnul, přišel jsem si na své a bavil jsem se, a o to mi šlo.

Ani tentokrát mě tvůrci seriálu nezklamali, psychologická válka mezi Dexterem a Miguelem nabila epizodu kvalitním napětím, a přestože nedošlo k žádné větší akci, byl pro mě po celou dobu děj dostatečně zajímavý, abych se výborně bavil. O nudě by se nedalo mluvit ani omylem.

První polovina sezóny mě sice přímo nezklamala, ale čekal jsem něco víc, a to něco mi přinesla druhá půle. Příběh se na všech frontách výrazně zdramatizoval, děj se dostal do tempa a znovu si můžu užívat skvělou atmosféru i kvalitní napětí, obojí mi zatím trochu chybělo.

Tentokrát žádným morálním dilematem netrpím, epizoda si svých pět hvězdiček zasloužila a můj názor nedokázala změnit ani Rita, přestože mě dokázala otrávit spolehlivěji než cyankáli. Jsem si jistý, že kdyby Dexterovi nechyběly city a kdyby neměl svůj kodex, už by ji měl na stole.

Sice je mi jasné, že sedmá epizoda na plnou palbu nebyla, ale subjektivně jsem jeden kousek přihodil za Camillu. Jasně, všudypřítomná rakovina je už fakt otravná, ale přátelit se s někým, jako je Dexter, nemusí být od věci, jeden nikdy neví, kdy by mohl podobnou laskavost využít.

Šesté epizodě chyběla jen větší dávka cynického humoru, abych jí mohl dát plný počet hvězdiček, protože s vývojem vyšetřování i s akcí přátelského dua jsem byl jinak spokojen. Jen mám pořád ten pocit, že obě předchozí řady byly přece jen lepší.