Necrotongue

Jako divák, který viděl všechny předchozí řady, můžu o úvodní epizodě čtvrté sezóny říct, že sice nebyla špatná, ale zato byla po čertech divná. Měl jsem se určitě u čeho zasmát a děj mě vcelku bavil, ale odstřižená část týmu mi převelice chyběla. // "Jak to, že jste tady? Šel jste pěšky!" "Byla to energická chůze." / "Nechcete tetování?" "Ne, já už tetování mám." "Co? Kde? Proč? Jak?"

I třetí sezóna seriálu si u mě vedla velmi dobře. Bohužel, i v tomto případě platilo totéž, co v předchozích řadách- tvůrci znovu spáchali díl, který ode mě dostal třetí hvězdičku jen z dobré vůle, a u dvou epizod jsem měl co dělat, abych nešel pod dva kousky. Podle mě je to velká škoda, už jen kvůli přesvědčivému výsledku v závěrečné fázi, by si sezóna plnou palbu zasloužila.

Finální epizoda třetí sezóny byla přímo našlapaná událostmi. Děj byl naprosto skvělý, neustále jsem měl důvod ke smíchu, a jako bonus jsem dostal možnost, nahlédnout do Rosina soukromí. Úplný závěr byl navíc dokonalý a perfektně mě naladil na další řadu. // "Bobe, ty jsi ho zabil?" "A teď musím zabít i tebe." "Jsem naprosto šokován." / "Scully, proč tady ležíš?" "Je tu postel." / "Zavolejte Venus! Zavolejte Venus!"

Už přípravná fáze akce v budově FBI mě hodně bavila, a protože bylo ostré provedení ještě zábavnější, nebylo o pěti hvězdičkách pochyb. // "Chvíli tu pobudem, chceš si povídat?" "Raději ne." "Souhlas." / "Propána, oni jsou dva." / "Cvičíš jógu?" "Abych byla vyrovnaná. Neptej se, nebo ti šlápnu do úsměvu." / "

Jedenadvacátá epizoda se tvůrcům povedla, takže jsem nemusel s hodnocením váhat. Operace v utajení v texaské věznici byla naprosto ujetá, fingovaný pohřeb byl díky Rose netypický a já jsem se nemohl nebavit. // "Běloška v texaským vězení? Chmm, musí být zlá." / "Super, vždycky mě lákalo zabít někoho na pohřbu, hahaha..." / "Starý mládenec je televizní pořad, André Agassi je zpátky ve hře, a také se vyhýbám lepku." / "Pimento je mrtev, díky za účast."

A znovu jsem se velmi dobře bavil, s Rosou jsou naštěstí i romantické momenty takové jiné... Sedly mi všechny čtyři rozlučky se svobodou a ani chvilku jsem se nenudil. // "Já ho přinutím mluvit, jo? Potřebuju akorát autobaterii, nějaký kabely a přístup k jeho nádobíčku." / "DO TOHO TÝME!" "Diskrétně, Jakeu." "Do toho týme!"

A zase jako na houpačce. Minule na dně, teď na vrcholu. Vážně tyhle scénáristické výkyvy vůbec nechápu. Jasně, může se vyskytnout slabší část, ale aby byl mezi dvěma epizodami až takový rozdíl, to mi hlava nebere. U předchozího dílu jsem trpěl, tentokrát jsem se bavil. // "Sbohem, tanku." "Tanku?! Přibral jsem v Paříži dvě kila! Dvě kila!" / "V tom kurzu budu za hvězdu. Za dvacet let vyšívání si vypěstuješ pevný ruce." / "Tvoje uši jsou víc namakaný než moje celý tělo." / "My tady umřeme! My tady umřeme! My tady umřeme! My tady umřeme!"

Už u předchozí epizody jsem nebyl úplně nadšený, ale osmnáctka to docela pohřbila. Scénárista měl začít bušit hlavou do zdi už ve chvíli, kdy ho poprvé napadlo napsat díl o hlídání kapitánova domu. Z tak profláklé záležitosti se už snad ani nedá nic vytěžit (jedině s geniálním scénářem) a výsledek podle toho vypadal. Šmarjá, vždyť došlo i na povinný útěk domácího mazlíčka... // "Děláš díry? Máš tam moc papíru." "Neřekl bych." / "Amy, já a slepej Charles prohledáme okolí." / "Sakra, Charlesi, je to vačice!" "To ne..."

Se sedmnáctou epizodou u mě tvůrci zrovna dvakrát nezabodovali, rozhodoval jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami a jen má nekonfliktní, citlivá povaha rozhodla o tom, že jsem zaokrouhloval nahoru. 4*- // "A tím se přede mnou chvástáte?" "Neee.... Rozchod pro mě."

Záporem šestnácté epizody byl případ zmizelého hoboje, který mě příliš nebavil, všechno naštěstí zachraňoval boj s fobiemi a Hitchcockova operace v utajení. // "Sešívačka, nůžky a taky gumičky... Ten mě zná skrz naskrz." / "Podívejte na něj. Je to v háji, nesnáší, když musí stát."