Necrotongue

Děj desáté epizody se mi zdál být od počátku zajímavý, od řešení Bettyiných problémů na domácí frontě se přesunul k úspěchům i neúspěchům v reklamním světě, aby přišlo závěrečné poučení o tom, že by se člověk neměl v práci příliš přepínat, protože by to mohlo mít negativní dopad na jeho zdraví.

Vždycky, když se v epizodě příliš neřeší zakázky firmy Sterling Cooper, můj zájem poněkud poklesne. Lanaření Dona Drapera ke konkurenci bylo naštěstí dostatečně výživné, takže jsem se ani tentokrát nenudil.

Osmá epizoda byla hodně o reklamě a ještě více o mezilidských vztazích. Zatímco jinde by všechno sklouzlo k telenovelové romantice, tady tvůrci dokázali i z milostné zápletky vytěžit sympaticky depresivní atmosféru, čímž mě nemálo potěšili, a já jsem si díl opravdu užil.

Myslím, že jsem ještě za roli paničky v domácnosti nepochválil January Jones, kterou jsem do Mad Menů znal hlavně z teenagerských komedií, tady jsem ji poprvé viděl ve vážné roli a podle mě jí perfektně sedla. Děj epizody se točil hlavně kolem Rogera Sterlinga, a protože je to postava zajímavá až vtipná, bavil jsem se.

Děj šesté epizody měl sice poklidné až pomalé tempo, ve výsledku mi to ale vlastně příliš nevadilo, protože jsem se dozvěděl několik zajímavých detailů, znovu jsem se ujistil o tom, že dnešní zuřivé feministky by musel u sledování seriálu trefit šlak, a byl jsem rád, že se znovu našel prostor jak pro Christinu Hendricks, tak pro práci na reklamě. Tuším, že by někomu (pokud ty mé výplody vůbec někdo čte) mohlo vadit, že právě Christinu Hendricks tak často zmiňuji. No, zvykejte si.

Svět reklamy sice opět ustoupil do pozadí, ale tentokrát mi to až tak moc nevadilo, protože se stále něco dělo. Pravda, byly to většinou záležitosti velice nenápadné, ale myslím, že byly pro příběh velmi důležité. No, a abych nezapomněl, Christina Hendricks znovu dokonale využila prostor, kterého se jí konečně dostalo.

Ze čtvrté epizody jsem měl mnohem lepší pocit než z předchozího dílu. Děj se vrátil od podivných rodinných oslav zpět k náročnému jednání s klienty, nenudil jsem se u řešení bytové otázky manželů Campbellových a už vůbecne u Peteových snah o lepší místo/ plat.

Peggy mi děj třetí epizody nikterak výrazně neokořenila, Dona ponechali tvůrci v jeho až příliš tajemné bublině, aby se choval krajně nepochopitelným způsobem a fantastická retro atmosféra to u mě úplně zachránit nemohla. Nebavil jsem se tak, jak bych očekával, proto jsem musel jít s hodnocením dolů.

Děj druhé epizody mi přišel proti předchozímu dílu výrazně slabší a byl jsem jasně rozhodnutý udělit pouze tři hvězdičky, jednu jsem ale musel téměř proti své vůli přidat, protože mě tvůrci málem připravili o bránici. Už jsem sice seriál viděl asi před třemi roky, ale znovu mě totálně odvařila scéna, v níž se Peggy těžce vyrovnává s tím, že je pro všechny muže ve firmě pouhým sexuálním objektem. Peggy!!!!! :-DDDDDDD

Tak jsem se po nějakém čase vrátil k tomuto seriálu, abych se přesvědčil, jestli na mě stále ještě funguje a ukázalo se, že mě reklama, v níž nefiguruje zelený zmetek (čti zmrd) od Alzy, stále hodně baví. Úvodní epizody jsou tradičně seznamovací (jinak to ani být nemůže), ale tady jsem se seznamoval tak intenzivně, že jsem nemohl udělit slabší hodnocení.