Florfila

Asi se mi to docela líbilo. I když nejlepší na tom všem je konec, který postrádá typický happy and ála všechny vás zachráním dírou do šutru a tak... V neposlední řadě mě hodně bavil soundtrack. Strašná Keira byla v normálních hadrech, místo dobových kostýmů, docela osvěžující. A nevýrazný herec Carell konečně našel něco, kde se ta jeho nevýraznost docela hodí. Takže tak... Neurazí, nenadchne...

Pro mě velmi citově angažované dílo. Nikdy nezapomenu tu toužebnou volnost, která mě provázela při filmovém vyvrcholení s hudbou "Esperame en el cielo". Zvrácenosti, které podtrhují lidskou, často nevyřčenou podstatu, mě u Pedra tolik baví a tady ještě daleko více, jelikož se s postavami dokážu velice silně ztotožnit. Dívat se na Matadora je pro mě jako dát na odiv svoji duši, otevřít srdce a nechat se pohltit pocity. Už je to dlouho, co jsem Matadora viděla naposledy, ale stále mě překvapuje, jak silně na mě dokáží působit některé jeho záběry a pocit, že bych pro určitou část filmu obětovala svou duši.

I mistr tesař se někdy utne. Tuhle šílenost jsem se snažila zkouknout několikrát, ale nikdy jsem nevydržela do konce. Pro mě to byla nadlidská slátanina, bez ladu a skladu, jakoby poslepovaná z ničeho. Jednoduše kravina.

Tak trochu jiná komedie. Zcela Pedrovský přístup. Barvitost a jeho úžasná ujetost. Neříkám, že se mi snímek nelíbil, naopak, ale přece jen už to chvílemi i na mě bylo moc. Ale já ty jeho ujetosti tak zbožňuji, že se mému srdci nemůže něco takového nelíbit. Takže nakonec super.

Nemohla jsem se rozhodnout jestli 3, nebo 4. Ale jedná se přece o Pedra. Proč uvažovat. Pedro tady krásně vyhroceně ukazuje, jak mužská vytrvalost občas přináší růže. Jako vždy se jedná o špetičku zvrácenosti, se špetičkou úchylnosti a dohromady to dává krásně barevný a vzrušující podívanou.

Na některých komentářích bych si dala ráda záležet. A tak čekám, až se mi utřídí myšlenky a dostanu tu správnou múzu, která by byla schopna vystihnout dokonalost filmu tak, jak to cítím a tak, jak by si to zasloužil. Většinou je však obdiv tak velký, že se to nepovede. Tohle je ten případ. Komorní, skrytý snímek, který je nutno vidět. Má nádhernou hořkosladkou atmosféru. Je protkán opojnými kamerovými zážitky (cesta Bobbyho Longa z baru po NO) a ještě opojnějším soundtrackem. Tenhle jižanský rock dokáže filmu dodat tak neskutečnou atmosféru... Pro mě je snímek ztělesněním oduševnělé dokonalosti. Mám velkou slabost pro ztracené existence a tady je mi servírována neskutečně poeticky, tak jak to má být. Podle mě je tohle také nejlepší Travoltova role. Je skvělý, role byla psána pro něj. Jeho ironická zkrachovalost, jakoby mu byla vlastní. A mladičká Johansson, hledající sebe sama, no prostě nádhera. Jednoduše miluji tenhle film a jeho jižanskou poetickou atmosféru.

Takhle umí pracovat jen Korejci. Oni umí v člověku rozproudit změť citů. O tomto snímku se vždy vyjadřuji jako o krásném. Protože krásný je. Je nevinný a je příslibný. Má duši a umí rozzářit, dojmout a rozslzet. Ač má jisté své nedostatky, například Ji-hwanovu sestru, kterou by film klidně mohl postrádat ve smyslu mnohosti postav. Ale v tomto případě jsou režijní chyby docela překousnutelné. Jednoduše proto, že se jedná o KRÁSNÝ FILM.

Tohle je velký film! A čím víckrát ho vidím, tím jsou mé emoce silnější. Winslet tady hraje naprosto dokonale - je to herečka s velkým "H". Tím nechci opomíjet ostatní herce, jelikož Kross i Fiennes rozhodně nezaostávají. Je to silný příběh, který vás ještě hodiny po zhlédnutí nutí přemýšlet, přemýšlet a přemýšlet... Tenhle snímek se mi nesmazatelně vryl pod kůži.

Když si tento snímek vybavím, dívám se do tváře Rosario Flores, chvíli předtím, než její život v aréně ukončí rozzuřený býk. Postavy jsou velmi uchvacující, jak vizuálně, tak citově. Zde zapracovalo Pedrovo umění vybírat herce s tolika nápaditými rysy, stvořené právě pro tyhle kamerové záběry. Je to příběh, který pohltí vaše srdce, tělo i duši. Emocionální masáž, která se vryje pod kůži a zůstane navždy. Mluv s ní je jehla tatéra, Mluv s ní je tetování, které nikdo nesmyje... Jako ostatně všechno, co Pedro stvoří.

Na začátku filmu jsem si říkala dobrý, to bude fakt dobrý. Říkala jsem si to i uprostřed filmu. Pak film skončil a nic. Do teď přemýšlím. Hned mi bylo jasné, proč by někdo dával filmu víc než si zaslouží. Nahá žena, nahý muž... To ale vážně nestačí. Jediné, co na tomhle filmu bylo dobré, byla láska ke kinematografii. To jediné totiž stálo za to. A věta: "Jsi nějak moc čistej, na někoho, kdo tolik miluje kino." Škoda toho potenciálu, který snímek určitě měl.