Florfila

Tenhle seriál je něco, na co bych se mohla dívat pořád dokola, znovu a znovu. Všichni "intoši", opravdu jeden jak druhý, jsou naprosto k sežrání. Bylo jen velmi málo dílů, které mě nedokázali rozesmát. I když se postupem času začínají situace prakticky opakovat, jsou neomrzitelné. Sheldon a jeho obličejové grimasy... fíííha - to mě vždycky rozbije. Musím uznat, že jsem ještě neviděla nic tohoto formátu - genialita humoru zpracovávaná asociálními vědátory je zcela neotřelá,originální, novátorská. Bravo, bravo, bravo!!!!! A natáčejte mí drazí geekové dál a dál, dokud nepadnu. :o)

Pět hvězdiček jen proto, že jiné zombie filmy stojí akorát tak za starou belu. A tady jsem se opravdu skvěle bavila. Každá komedie, která mě dokáže rozesmát u mě má palec nahoru, protože jinak jich moc není. Akce odsýpala, střeva lítali poměrně slušne a Jesse Eisenberg je prostě miláček. Pravda, v druhé polovině už to tolik nefrčelo, ale pořád dobrý. Je to jednoduše dobrý moderní Zombielend. Na nic to nehraje, jednoduše podívaná pro všechny - žádná složitost, žádný oduševnělý kecy... Spát jsem šla naprosto uspokojená a určitě se na to, až bude dlouhá chvíle, mrknu znovu.

V první sérii si říkám "docela dobrý". Protože kolik seriálů je soustavně koukatelných? Moc ne. Ani jsem se moc nenudila a docela mě zajímalo jak to všechno dopadne. Napětí a akce tu graduje dosti uspokojivě. Zombie filmy jsem nikdy nijak zvlášť nemusela, ale zřejmě jen proto, že nikdo zatím nic moc dobře nenatočil i když téma je to celkem dobrý. V druhé sérii jsem se mnohokrát vyloženě nudila, ale pořád ne na takové úrovni, abych to vzdala - večery se zase prodlužují, tak proč ne. Nedávno jsem rozběhla i sérii třetí a musím uznat - panečku pecka! Napínavé je to jak kšandy a každý týden netrpělivě čekám na další díl. Je to bezesporu nejlépe zpracovaná zombíovka. Konečně se někdo rozhodl využít vyspělosti filmové techniky a pořádně nespoutané krvelačné fantazie. Občas je to pěkně nechutné, ale tak to má být. Koukám se na to jako na pohádkový seriál, po kterém spím jako mimino. Nyní ve věznici zazvonil telefon a závěrečné titulky - umět tak v čase přeskočit týden.

Jak už jsem zmínila, Bonda jsem nikdy v lásce neměla, ale po uvedení Casina Royal a Quantum of Solace jsem se docela těšila. Nesmírně mě zajímalo jak si Sam Mendes s ikonou agenta 007 poradí. A páni, to bylo zklamání! Chyběla mi zde akce, zdálo se mi to zbytečně zdlouhavé a jediná uchvacující záležitost byla motocyklová honička po střechách domů. Díky tomuhle začátku jsem si slibovala hodně, ale jak čas plynul byla jsem čím dál znuděnější. Nijak mě neuchvacoval ani retro nádech, ač jsem si jistá, že Mendes se jím snažil pouze podtrhnout Bondovu únavu a stres. Během 140 minut jsem slyšela o stáří Bondova mýtu tolikrát, že jsem si sama stará a unavená začla připadat. A co víc, dokonce mi začlo připadat, jako by si to myslel i sám Mendes. Jediný nádech čerstvosti byl Javier Bardem, který zastínil všechny a všechno. Jeho herecký výkon byl velmi výrazný, až skoro nezapadal do atmosféry. Konečné scény ze skotského sídla Skyfallu mi chvíli připadali jako hodně špatná parodie na McGyvera. Nad konečnou oslavou a potleskem nad sekcí MI6 mi dodnes zůstává rozum stát. Dle mého názoru totiž tentokrát Bond nedostál ani svému jménu ani svým závazkům. Data ze sekce ztratil, chlapík s informacemi mu spadnul ze střechy a nakonec mu nepřežila ani "M". A toho neskutečného bince kolem a dokola... Ano, zase budu mezi skalními fanoušky Bonda lynčována, ale už jsem si zvykla. Tohohle bonda už znovu neuvidím. A to všechno zrovna, když jsem mu začínala přicházet na chuť a Daniel Craig se mi začal dostávat pod kůži.

Po dlouhé době snímek, který pohladí na duši, rozplesá srde, rozesměje a přitom ponechává vnitřní sevření z toho co se zakrýt nedá. Velmi citlivě podaný příběh se skvělými hereckými výkony. Omar Sy byl opravdu prvotřídní. Scéna v divadle mě doslova smíchy vehnala slzy do očí. Naopak Cluzet mi vháněl do očí slzy lítosti, když vyjadřoval strach nad odmítnutím ženy. Snímek je celkově prošpikovaný velmi nenásilným humorem a pohodou a přitom je vždy jasně cítít tíseň z paraplegie. Ale nakonec je to tak, že život je vždy nespravedlivý jen do určité míry a že je třeba hledat neustále pozitivní chvilky, ať se děje cokoli. Je to jemný, nenásilný a dojímavý příběh s velmi citlivě zvolenou hudbou. Ve chvíli kdy se Cluzet a Omar vznášejí nad krajinou v paraglaidu a hraje Feeling good (Nina Simon), je to doslova nadpozemský zážitek. Tenhle snímek jsem určitě neviděla naposledy a říkám Bravo!!!

Fuj, Barron by si za to znehodnocení příležitosti a potencionálu zasloužil leda tak oprátku... Po celou dobu týhle strašný podívaný jsem myslela na Piráty z Karibiku a jak by to mohlo být úžasné, kdyby to dělal někdo jiný než Barron. Nad filmovými efekty někdy z 60. let bych se bývala rozbrečela. Příběh byl pojat úplně divně a z Jima Hawkinse se stala stupidní loutka. O Silverovi se raději ani nezmiňovat. Takhle si tedy piráty opravdu nepředstavuji. Byla to slátanina od začátku až dokonce. Copak takhle vypadají piráti? O kameře ani nemluvím - proboha ten kameraman musel vypít minimálně láhem vodky a kýbl piva, jinak si nedokážu tu jeho neschopnost ani představit. Hrůza. Vždyť práce s kamerou se takřka vůbec neslučovala s daným příběhem. Zpracování legendárního ostrova pokladů pro mě bylo nesmírným sklamání a utrpením. Tohle už nechci nikdy vidět.

Efektivní vizuální stránka, obstojně napínavé scény. Kam to všechno ale vedlo? Ke zbytečně zdlouhavému konci a přehršlí nesmyslností. Film byl prošpikován dalšími a pořád se opakujícími otázkami o stvoření lidstva a existenc, ale. odpověď nám opět zůstala zatajena. Ke konci celá tahle patlanina působila tak nesmyslně a utahaně, že jsem měla chuť se těm kravinám chechtat... Takže Prometheuse si opakovat určitě znovu nebudu. P.S. Účelnost postavy Charlize Theron mi zcela uniká.

Skvělá myšlenka - ty tři hvězdy jsou asi jen za ni. Jinak byl film tak chladný, že víc už to ani nejde... Timberlakovi a Seyfried jsem nevěřila ani nos mezi očima. Vůbec jsem se s jejich pocity - láskou, vztekem nedokázala sžít. Ale moc pěkně se na ně koukalo - hlavně tedy na Sayfriedku, byla vystailovaná úžasně.

Tenhle film nikdy nepochopím... Nepochopila jsem Madeleine, která se neustále, jako bumerang vracela k někomu, kdo s ní toužil sdílet pouze postel. Nepochopila jsem manžela Madeleine, který miloval ženu, která pro něj neměla srdce. Nepochopila jsem Veru, která se rozhodla zamilovat do homosexuála, nepochopila jsem Veru a její únik ze života... Pochopila jsem jen jednu věc: ..."můžu bez tebe žít, ale nemůžu žít bez lásky k tobě"... Film byl odtažitý, příliš dlouhý, zmatený. Jako by Honoré nevěděl kudy kam a lepil jednu scénu ke druhé poslepu a bez rozmyslu. Film, který by měl probouzet city, byl až nelidsky chladný. Nechápu obsazení Chiary Mastroianni. Působila na mě dojmem čtyřicítky, která se zasekla někde v osmnácti letech. Při každém pohledu na ni jsem byla přinejmenším zmatená... Na druhou stranu se mi líbila Catherine Denevue. Tahle žena v sobě má kouzlo... To ovšem bledlo pod taktovkou Christophe Honorého, což je velká škoda.

Taková lepší oddechová událost. Pamatuji si trochu těch vtipných scén, které mi na tváři vykouzlily úsměv. Považováno za zázrak, protože romantická komedie z Ameriky mi už dávno vtipná nepřijde... Většinou jen tupě zírám a ptám se sama sebe, jestli "tohle" je ten okamžik, kdy bych se měla začít smát... Takže Friends with Benefits rozhodně neurazí. Až zase budu chtít jednou vypnout, tomuhle snímku se bránit nebudu... Z Justina Timberlaka je docela pohledný herec, sympaťák, ale díru do stříbrného plátna asi neudělá... Uvidíme, jak se bude tvářit ve vážnějších rolích, zatím jsem pro jeho hereckou kariéru dosti skeptická... A vůbec nechápu proč nezůstane tam, kde mu to jde nejlíp. Dobrej zpěvák, výbornej tanečník.... a k tomu všemu by se měl přidat průměrnej, nebo a co hůř, podprůměrnej herec?! To se mi asi nelíbí... Ale celkově hodnotím tuhle amerikánštinu poměrně pozitivně... A jinak to ani nejde, protože ten, komu se podaří skřivit mi obličej úsměvem, má u mě malé bezvýznamné plus. :o)