Ghoulman

Ghoulman

Česko

59 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 8 12 15
    • 26.4.2020  21:00
    Američan (2010)
    *****

    Pecka! Nečekal jsem tak artovou a hloubavou podívanou, která připomíná spíše Samuraje od Melvilla než běžné špionážní/akční thrillery - nečekal jsem takovou krásu, hloubku a jemnost ve filmu o zabijákovi a jsem příjemně překvapen (hádám na rozdíl od většiny diváků, vzhledem k místnímu hodnocení). Mám rád, když mne žánrové filmy něčím překvapí a když se to povede, mám ještě raději, když se žánr úplně ruší a film si jde svoji vlastní, solitérskou cestou (podobně jako kráčí osaměle Clooney svojí osobní kalvárií za odpuštěním a svobodou od svého násilím promořeného života - pomalu, těžce, krok za krokem - až k "očišťujícímu" finále, po němž ve váš film bude ještě dlouho rezonovat, pokud jste naladěni na správnou, melancholicky-spirituální notu...).

    • 2.1.2020  20:40

    Melodie rozkladu... A jako vždy, geniální Weeknd s geniálním klipem.

    • 18.8.2019  15:09

    Tarantino is fucking genius!!! Po Osmi hrozných jsem se pomalu přestával na jeho nové filmy těšit, ale tohle mě dostalo. Úžasně zábavná a ultra vtipná jízda po hollywoodských kopcích přelomu šedesátek a sedmdesátek, velkolepá pocta filmu a oslava chlapského přátelství v jednom (s brutálně šťavnatým finále). Celý tenhle film je navíc jeden obří zvednutý prostředníček namířený proti všem těm "politicky korektním" myšlenkovým proudům, jež by chtěly cenzurovat a diktovat tvůrcům co smí a nesmí dělat a co je ještě v pořádku a co za čárou. Všechna čest za odvahu a já se těším na opakované projekce. "As real as a fucking donut..."

    • 11.8.2019  14:10
    matka! (2017)
    *****

    Konečně! Konečně se Aronofsky skutečně utrhl ze řetězu, vysral se na pokusy o to se zavděčit divákům, hrát si na artového režiséra a přitom se snažit být zároveň přístupný a srozumitelný většině. Konečně udělal – v mých očích poprvé od své brilantní celovečerní prvotiny Pí – něco skutečně odvážného a nekompromisního. Obraz utrpení umělce, tápajícího při hledání v sobě počátek každého nového díla a námětu, obraz nástrah slávy a bezmezného obdivu, zmatku a marastu, který umělce, když má úspěch, pronásleduje, obraz sociálních realit, které vstupují do vztahu k jeho tvorbě, možnost zneužití toho, co chtěl sdělit k zjednodušování, až po riziko až náboženského obdivu a (dnes všudypřítomného) kultu celebrit. Krvavý zrod nápadu a útrpné vyhoření, nekončící kruh nutnosti pokračovat i přes vyčerpání a zdánlivou neschopnost nic říct. Matka! je brilantní věc – nejen námětem, ale i provedením – která se k mnoha lidem nedostane a zůstane nepochopena – nicméně možná v tom já vidím její největší devízu – protože Aronofsky se tentokrát opravdu nesnaží – a konec se blíží k začátku – nikomu zavděčit. Ten film je prostě výpovědí pro samotného tvůrce, potřebou dostat ze sebe ustrnutí a krizi. A tak je to někdy potřebné a tak to má někdy být...

    • 10.8.2019  03:12

    Oproti původnímu Vetřelci stále jaksi nedomrlé, vizuálně nepříliš zajímavé, místy zbytečně nechutné a brutální, občas nekoherentní a co se týče tempa nedoladěné, nicméně oproti Prometheovi značný posun k lepšímu - příběh je zajímavější, myšlenka stvořitelského komplexu dává možnost u snímku přemýšlet a to ve více rovinách, poslední třetina je hodně napínavá a Fassbender je ve své dvojroli "hodného" a "zlého" androida geniální. Všechna čest tomu, jak umně dokázal do určité "robotické" strnulosti vložit tolik nuancí a jemných poloh, ať již pomocí očí, gest, mimiky i hlasu.

    • 10.8.2019  02:58
    Švýcarák (2016)
    ***

    Neupírám tomu hodně zajímavé nápady i zcela nečekaný vývoj a průběh. A upřímně nemohu říct, že bych se u toho filmu nebavil, byl jsem velmi zvědavý jakým dalším bizarním a nečekaným způsobem se to vše stočí a přetočí a nikdy jsem nemohl říct takové to obligátní "jo, to jsem přesně čekal", jak se vám to bohužel stává u značné části americké produkce. Myslím, že kdyby tvůrci dali více pozor na hranicích toho, co je ještě zajímavý a invenční přístup a co je s prominutím už normální sračka, byl by to vskutku skvělý film. Chápu, tyto hranice jsou u originálních věcí tenké a někdy je nutno riskovat. Nicméně v tomto případě se občas stalo, že tlačení na pilu v invenčnosti bylo natolik důrazné, že místo lehkého krůčku přes dělící čáru dobrého vkusu film občas ujel až někam deset kilometrů za ni (a to nikoliv dobrým směrem). Ale celkově spíš silnější než slabší tři hvězdy. PS: Danova dvojrole trosečníka a sličné děvy a Radcliffova mrtvola byly dost povedené.

    • 10.8.2019  02:57

    Ach jo, osmdesátky. Aneb v jakém jiném období by mohl být v Americe natočený film, ve kterém je naprosto vážně myšlen upír s napomádovaným účesem zabíjející teenagery při jízdě na kolečkových bruslích?

    • 10.8.2019  02:51

    Zamyšlení se nad zlem v člověku i ve světě a nad tím, jak nebezpečné je brát na sebe úlohu soudce a kata v jedné osobě...

    • 10.8.2019  02:34
    Mělký hrob (1994)
    *****

    Hodně dobrý raný Boyle, který pod hávem pohodové partičky nenucených spolubydlících rozehrává potemnělou hru na téma, jak by se tak asi banda přátel mohla zachovat, kdyby našla ve svém bytě mrtvolu nového nájemníka s báglem plným peněz. Oceňuji schopnost režiséra (i herců) vytvořit ze všech postav nejednoznačné charaktery. Z ústřední trojice vám ve skutečnosti nepřiroste k srdci nejspíše nikdo, protože každá postava má velkou kupu nesympatických vlastností, ale ani tak se neubráníte, abyste postupně všem z nich v různých částech příběhu nefandili (ale jen po omezený úsek času - dokud se jednotlivé charaktery nevynoří zase v jiném "podsvícení" a jiné situaci, která sympatie překlopí k jinému z trojice). Zajímavá narativní i psychologická hra s divákem i se samotnými protagonisty.

    • 10.8.2019  02:28
    Omnibus (1992)
    *****

    Hodně vtipná a zároveň nervyderoucí pointa. Na konci filmu nevíte, zda se smát nebo nadávat.

    • 10.8.2019  02:26
    Tango (1981)
    *****

    Surrealisticky laděný rytmus činností postav v jednom pokoji, jež pomocí nekonečné smyčky rozmnožují svoje činnosti v obdivuhodném a neskonale precizně provedeném filmečku, kde se bezmála každou další vteřinu přidávají další a další postavičky ke sledování a vy jste stále překvapováni novými a novými podněty, vtipnými, nápaditými a veskrze fascinujícími...

    • 10.8.2019  02:22

    Taková o dost umírněnější variace na nechvalně známou Velkou žranici. I když ani z tohodle filmu vám asi apetit zrovna nevzroste...

    • 10.8.2019  02:20

    Skvělá atmosféra paranoie a bezmoci, mlaďoučký Goldblum s odstávajícíma ušima a napětí smíchané v precizním poměru s nejistotou propůjčují tomuto snímku zaslouženou patinu kultu....

    • 10.8.2019  02:17

    Akčně vtipný nářez se zajímavým sociálním podtextem, který má svěžest, šťávu a jede jako dobře promazané kolo panelákových chuligánů. Zvlášť jsem byl mile překvapen jednak nápaditostí tvůrců a druhak hódně kvalitním vizuálním zpracováním emzáků...

    • 10.8.2019  02:13

    Navzdory nízkému hodnocení si myslím, že tohle je dost povedený film - sympatické obsazení mladých talentovaných herců, božský výběr indie hudby, velice zajímavé pracování s konvencemi zombie žánru, nekompromisní černý (nebo lépe řečeno spíše šibeniční) humor a k tomu navíc přesah v podobě možnosti skrytého čtení příběhu, které je možno číst jak v rovině, v níž mladý muž ztratil přítelkyni, která se vrátila jako zombie, ale též je možné jej vnímat jako příběh o vztahu, kde to dvěma lidem neklapalo, ale když se pokusil jeden z partnerů vše slepovat ze zármutku a osamělosti, zjistil, že vše, co získává od tohoto "přezrálého" vztahu je jen zatuchlý pach čehosi, co mělo raději zůstat v symbolické rovině mrtvé. Já osobně jsem navýsost spokojen (a jsem moc vděčný, že jsem mohl DeHaana po delší době znovu vidět v hlavní roli (jo a Plaza je k sežrání (byť ke konci filmů bych už asi neřekl, že přímo k nakousnutí).

    • 22.6.2019  14:24
    Rocketman (2019)
    *****

    Srovnání s Bohemian Rhapsody se nabízí hned z první (uvedení do kin docela brzy po sobě, podobné hudební období, extravagantní osobitost a talent Freddieho i Eltona) a musím přiznat, že v konečném důsledku pro mě vyhrává Rocketman - je to nápaditější film, je zde mnohem důmyslněji pracováno s hudebnímy kousky, které jsou vsouvány do muzikálové fantasmagorie s prvky autobiografie a působí paradoxně mnohem autentičtějším a upřímnějším dojmem (i přes jejich fantasknost) - Rocketman navíc není tak komfortní a uhlazený jako snímek o Queenech - cesta peklem životního stylu sex drogy a rock'n'roll je zde mnohem intenzivnější, bolestnější a uvěřitelnější a o to víc si člověk užije závěrečnou katarzi, kdy se konečně všechno zlomí a nadejde cesta z podzemí znovu na povrch. Silný emocionální zážitek a naprostá hudební bomba.

    • 8.6.2019  23:50

    Audiovizuálně velice dovedně udělaný film, některé akční scény jsou velice dobře provedené a řekl bych, že zde je též velice solidní casting. Bohužel, co se týče části příběhové, tak kromě pomrkávání na fanoušky původního GITS pomocí replikování jednotlivých scén (skok ze střechy, boj na vodní hladině, interiér bytu majora, souboj s "pavoukem", etc.) film zdaleka nedosahuje myšlenkové hloubky a filozofických kvalit japonského originálu. Ale to se dalo celkem čekat, původní snímek (a jeho pokračování Innocent) je natolik promyšlený a komplexní, že americká verze by nejspíše bez simplifikace ani nemohla vzniknout - jednak kvůli komerčním ambicím, druhak kvůli tomu, že ne každý tvůrce je schopný zachytit a rozebrat podobně komplikované problémy jako je existence vědomí, duše, povahu informací a transformaci toho, co bude znamenat "já" v budoucnosti (potažmo co individuální identita znamená již v současném věku internetu)...

    • 12.5.2019  02:33
    Noční Show Jimmyho Fallona (TV pořad) (2009)
    **

    Mnozí hosti + The Roots + hudební nápady = skvělý, Jimmy Fallon = nesnesitelný...

    • 12.5.2019  02:26

    Úžasný film - ve více ohledech. Po vyprávěcí stránce (střídaní postav a postupné odhalování jejich identity, práce s opakováním situací z různých úhlů a vůbec práce s časem), po stránce technické (zajímavé triky a hříčky s kamerou a "šmíráckými" zrcadly) a až překvapivě silný film po stránce myšlenkové (o potřebě víry v lidské i vyšší dobro, jakkoliv je svět sám o sobě krutým a zkaženým místem). Naprostá lahůdka...

    • 8.5.2019  02:07
    Skleněný (2019)
    *****

    Rozpočtem ani "bojovými" scénami nijak velkolepý či bombastický, ale zato skvěle promyšlený komiksový film, v němž záleží především na výstavbě důmyslného příběhu a detailech. Shyamalan skutečně potvrzuje to, že se od Rozpolceného dostal znovu do formy a v rámci, dle mého v současnosti již dosti vyčpělého a překombinovaného komiksového žánru (viz marvelovky) se jedná o skutečný závan čerstvého vzduchu. Brilantní filmařina, silný režisérský i herecký koncert...

    • 12.4.2019  19:18
    Queer - Ty, robot (S13E03) (epizoda) (2019)
    ***

    Docela zajímavá záležitost, zkoumající vztahy robotů a lidí. Rozhodně bych však dal více prostoru filozofovi a programátorovi a ubral bych Kamila Fily - krom toho, že se zdá, jakoby v ČR existoval pouze jeden jediný filmový kritik (protože už dlouho jsem neviděl pořad, který by se nějak, byť jen okrajově zaobíral filmy a nebyl v něm právě on a nikdo jiný). Navíc do jisté míry Fila spíše parafrázuje a "vykrádá" postřehy Slavoje Žižeka (jehož přednes je přeci jen o něco zajímavější a záživnější). Osobně by mi přišlo mnohem podnětnější pozvat do pořadu kupříkladu nějakého odborníka na žánr sci-fi jako takový, nějakého typického knihomola či třeba profesora, který se žánrem sci-fi primárně zaobírá.

    • 29.3.2019  23:52
    Kalvárie (2014)
    ***

    Až nepříjemně nelidský a krutý film. Neříkám, že lidé nemůžou být svině, ale v tomto filmu působí všichni nevěřící (nebo „jakože věřící“) jako kdyby jim dialogy sepsal Richard Dawkins či Sam Harris a oni jen odříkávali suché teze o tom, proč je křesťanství, potažmo náboženství, potažmo sám Bůh zlo v čiré podobě. Je zvláštní, že ve filmu, který je cele založený na lidských dramatech a interakcích jsou vlastně jen tři postavy, ke kterým divák může cítit skutečnou empatii (protože ostatní jsou spíše cynikové bez srdce a bez citu, nepůsobící jako lidské bytosti z masa a krve, ale jen jako mramorové sochy bez svědomí nebo kouska milosrdenství). Těmito třemi „lidskými lidmi“ jsou kněz, jeho dcera a žena, která přišla o manžela (možná ještě pak postava Dylana Morana, slabocha, který přesto má lidské okamžiky). Je trošku absurdní, že ač je autor jasně zaměřený v primární rovině na kritiku církve jsou nakonec jediné kladné postavy, které jsou schopné skutečné lidskosti ve filmu věřící. Avšak co mi přišlo hodně zajímavé byly odkazy k dvěma výrazným a význačným autorům, kteří právě o podstatě vztahu Boha-lídi a morálky-víry velice intenzivně psali a zabývali se jimi v té či oné podobě v bezmála v každém svém díle. Tím prvním je Bernanos (který je ve filmu i zmiňovaný Dylanam Moranam). Kalvárie je určitým druhem paralely na Deník venkovského faráře, kde kněz prochází podobným martýriem, nepochopením, bolestí a smrtí, ale jeho skutky a pokora mění pomalu a pozvolna lidi kolem něj, ačkoliv on sám si myslí, že je bezmocný (zatímco v Kalvárii na konci schválně probíhá shrnutí současného stavu jednotlivých protagonistů, kde každá postava dělá to, co dělala na počátku – manželka vesele podvádí manžela dál, doktor je očividně stejný cynik, etc.). Film též implicitně odkazuje na Dostojevského slavný příběh z Bratří Karamazů o velkém inkvizitorovi. V této dechberoucí pasáži Dostojevského veledíla chce inkvizitor upálit Krista, který podruhé přišel na zemi a to proto, že je až příliš dobrý a milosrdný na současný svět. Kristus při obžalobě inkvizitora mlčí, dívá se mu zpříma do očí a nechává se napadat. Na konci příběhu Kristus vstává a svého soudce-kata prostě mlčky obejme. Podobně je tomu i s knězem v Kalvárii – je vlastně archetypem Krista, který mlčky platí za hříchy druhých a pokorně nakonec dává za oběť i vlastní život. Ale krom těchto prvků mi nepřijde film příliš hlubokomyslný. Je spíš polopatický a klouže po povrchu složitých lidských i duchovních témat.

    • 28.3.2019  02:35

    Působivý film, tak trošku něco jako kombinace Bressonova Deníku venkovského faráře (o němž mimo jiné Schrader napsal odbornou studii) a Scorseseho Taxikáře (k němuž pro změnu napsal rovnou scénář). Hodně zajímavě minimalisticky natočená meditace nad lidskými strachy, nejistotami, tápáním, ale i nadějí s velice silným poselstvím že v posledku je vždy důležitější láska ke konkrétním lidem (symbol naděje, který nás nutí žít), než radikální akt (sebe)destrukce, byť ve jménu jakkoliv ušlechtilých cílů (symbol beznaděje a skepse, který vede ke smrti). Není to lehce stravitelný zážitek, spíše hluboký duchovně-psychologický ponor do tenat otázek typu být či nebýt a jsem vážně rád, že ačkoliv Schrader toto dilema nezlehčuje, nakonec se miska vah převažuje k bytí - jakkoliv těžkému, krutému a nejistému - jako k tomu vyššímu dobru...

    • 21.2.2019  16:03
    The Weeknd feat. Daft Punk - Starboy (hudební videoklip) (2016)
    *****

    Jestliže byly klipy z alba Beauty Behind the Madness dosti bolestnou cestou peklem, plnou depresí, černi, kde na každém kroku čekal nějaký boj s nějakým tím neodbytným vnitřním démonem, album (a především singl) Starboy je něco jako vzkříšení, symbolické zabití vlastního bývalého já, osvobození se od minulosti a přijetí svého výstupu na hudební a osobní Olymp. Ač mi podobný druh hudby většinou nic moc neříká, Weekndova nápaditost je dle mého názoru skutečně obdivuhodná - ať již co se týče hudebních motivů či konceptuální práce se stylem a implicitními významy v jednotlivých klipech.

    • 11.1.2019  23:30

    Hrůzně přeplácaný animák, u nějž mě nesedla ani animace, ani příšerné "trendy" rapové písničky, ani lehce prostoduchý humor. Raimiho spidermanovská trilogie je v mých očích stále nepřekonaná...

    • 10.1.2019  14:48
    Třetí muž (1949)
    *****

    K Třetímu muži bych měl snad jedinou, avšak poměrně zásadní výtku - a tou je hudební doprovod. Nechat téměř po celou dobu znít v potemnělém filmu-noir - s jinak skvělou atmosférou polorozbořené poválečné Vídně - optimistické kytarové brnkání, které místy připomíná Djanga Reingardta a v jiných chvílích dokonce jakési havajské melodie mi přijde hrozně rušivé, až absurdní - mnohem více by se sem hodily temné smyčce, dramatická orchestrální hudba, či takové ty Hermannovsky mysteriózně znějící melodie, které skládal pro Hitchcocka. Ovšem výběr lokace byl výborný nápad a některé záběry jsou doslova dechberoucí, příběh je skvěle propracovaný a všichni herci (zvláště Welles) se svých rolí zhostili bezchybným způsobem.

    • 1.1.2019  19:53

    Antonioni předběhl Romera s jeho zombie filmy o pěkných pár let - akorát na rozdíl od mistra hororu jsou Antonioniho nemrtví nikoliv odpudivé hnijící hroudy masa, ale mladí, krásní a bohatí zhýralci, kteří jsou však podobně prázdní, otravní a pomalu se ploužící beze smyslu krajinou. Bohužel - tam, kde Romerovi slouží zombie jako hrozba pro zajímavé přeživší postavy a jejich vyhrocené vztahy, zde jsou "braindead" obsazeni do hlavních rolí a jejich prázdné pohledy, prázdné monology a prázdné vztahy ohrožují člověka především v tom ohledu, aby se při jejich sledování neunudil k smrti...

    • 1.1.2019  19:37

    Kdyby Varda ubrala těch otravných dialogů páru procházejícího manželskou krizí, které nemají hlavu ani patu a místo pocitu jakéhokoliv obohacení přinášejí divákovi především nudu, byl by tenhle film bezmála mistrovským dílem. Celkovým zpracováním, kamerou, obdivuhodnou prací s mizanscénou, střihem, kompozicí záběrů i využitím zvuků a hudby předběhla Varda o několik let svoji dobu a její snímek by se dal zařadit z fleku do pozdějšího boomu francouzské nové vlny. Krom toho, že by se každý druhý záběr dal stopnout a zarámovat jako samostatná umělecká fotografie jsou i výjevy z rybářské chudinské čtvrti velmi poutavé a autentické. Vážně škoda toho rušivého manželského párečku a křečovité snahy o disputace na existenciální a vztahová témata, které se míjí účinkem. Dost možná to byl i záměr, jakési srovnání života moderního člověka z města, který neustále o něčem mluví, přemýšlí, hloubá, plácá okolo sebe prázdnými frázemi a přesto se nemůže dopátrat nějakého kloudného smyslu a vlastně tím pádem zapomíná žít. A jako kontrast oproti tomu zde máme výjevy z života chudých rybářů, kteří žijí prací, rodinou, jasně danými povinnostmi a kteří ví, kde má co své jasné místo, včetně jejich vlastního života, postavení v komunitě i v manželství. Nicméně jestliže by byl příběh omezený pouze na osudy rybářů, užil bych si ho ještě o něco více. Takhle je to z mé strany na slabších pět hvězd.

    • 29.12.2018  23:31
    Massive Attack: Angel (hudební videoklip) (1998)
    *****

    Úžasný klip prostoupený temně surrealistickou, paranoiu vzbuzující atmosférou - moje vlastní implicitní čtení klipu tkví v tom, že ať už se temností v psyché člověka nakupí kolik chce, je nutno se jim postavit čelem - ne před nimi utíkat. Všichni vnitřní démoni mohou být poraženi pouze tak, že se jich člověk přestane bát a vyzve je tím pádem na souboj - což není nic lehkého - ostatně jak napsal Lao'c - "Kdo vítězí nad lidmi, je mocný. Kdo vítězí nad sebou, je nejmocnější."

    • 29.12.2018  21:14

    Křižovatky různorodých osudů, protínající se na půdě jednoho hotelu a panoptikum rozmanitých postav, z nichž jedna je zajímavější než druhá. Obdivuji Carného režii, schopnost, jakou dovede diváka provázet nepředvídatelným příběhem, který však v žádném ze svých zákrutů neztrácí na uvěřitelnosti. Obdivuji jeho schopnost zobrazit vztahy uvěřitelně a přitom tak poutavě. Vše zde má navíc výborné načasování - příběh se stále odvíjí, avšak velmi organicky. Tempo je pozvolné a dostatek času je věnován i vykreslování poetické atmosféry běžných dní na Pařížském předměstí. Co se týče herců – Jouvet má neopakovatelné charisma, jeho komplexní i vnitřně rozervaný charakter je hypnotizující - v jeho ležérních gestech se ukrývá napětí i hrozba. Zároveň však jeho postava vzbuzuje i lítost a to tím více, čím více je divákovi odhalován jeho osud. Do oka mi padla i Arletty, která si zde střihla vedlejší roli prostitutky. Vůbec se nedivím, že ji Carné obsazoval jako svou dvorní herečku – pokaždé, když se ve filmu objevila, hltal jsem každý její pohyb, slovo i gesto a nemohl jsem od ní odtrhnout pozornost. Tomu říkám charisma.

<< předchozí 1 2 3 4 5 8 12 15