Ghoulman

Surové, naturalistické a přitom magické. Pravdivé, geniálně zahrané a umně zrežírované, bez berliček, klišé a jdoucí až na dřeň. Po delší době český film, který mě dostal do kolen.

Pár věcí bych rád vyzdvihl - jednak velice promyšlený a komplexní scénář a zápletku, druhak dobrý výběr herců, zvláště ve vedlejších rolích a nakonec rozhodně hudbu od Treznora a Rosse v kombinaci s klasickými skladbami, které měly sílu a byly použity většinou ve správné momenty. Co ovšem oproti Moorově původnímu komiksu - a jeho filmové adaptaci - až bolestně chybí je větší ambivalentnost charakterů. Ačkoliv u některých vedlejších postav se u seriálu tvůrci snažili o jejich plastičnost a nejednoznačnost, hlavní postavy - i záporné - byly poněkud černobílé (a to není žádná narážka na ústřední téma seriálu). A navíc zde bylo bohužel až moc patrné, že Moorův promyšlený filozofický koncept zde byl buď nepochopen nebo záměrně roztříštěn. Jinak si nedovedu představit proč, když Moore záměrně udělal z Dr. Manhattana bytost, která už není schopná skutečné empatie, protože se vzdálila ve své "božskosti" příliš lidskému, je zde napasována do role milence/manžela, což krom porušení geniálních záměrů původního tvůrce nedává v podstatě absolutně vůbec žádný smysl v samotném příběhu (asi nejnesmyslnějším faktem zůstává, proč právě ze všech žen světa Angela?). Rasistický kontext je zajímavý - i když motivace té záporné strany mohly být více rozvinuty - ale řekl bych, že původní komiks Strážců měl mnohem širší a větší záběr, což se mi na něm líbilo - nešlo zde jen o problémy etnické či rasové, ale problémy takříkajíc všelidské a koncept dobra a zla, případně jeho neurčitosti, byl v původním díle pojat mnohem hlouběji a mnohovrstevnatěji. Nicméně shrnuto a podtrženo i tak moc dobrá práce a zajímavé navázání na jednu z nejlepších grafických novel všech dob.

Pecka! Nečekal jsem tak artovou a hloubavou podívanou, která připomíná spíše Samuraje od Melvilla než běžné špionážní/akční thrillery - nečekal jsem takovou krásu, hloubku a jemnost ve filmu o zabijákovi a jsem příjemně překvapen (hádám na rozdíl od většiny diváků, vzhledem k místnímu hodnocení). Mám rád, když mne žánrové filmy něčím překvapí a když se to povede, mám ještě raději, když se žánr úplně ruší a film si jde svoji vlastní, solitérskou cestou (podobně jako kráčí osaměle Clooney svojí osobní kalvárií za odpuštěním a svobodou od svého násilím promořeného života - pomalu, těžce, krok za krokem - až k "očišťujícímu" finále, po němž ve váš film bude ještě dlouho rezonovat, pokud jste naladěni na správnou, melancholicky-spirituální notu...).

Melodie rozkladu... A jako vždy, geniální Weeknd s geniálním klipem.

Tarantino is fucking genius!!! Po Osmi hrozných jsem se pomalu přestával na jeho nové filmy těšit, ale tohle mě dostalo. Úžasně zábavná a ultra vtipná jízda po hollywoodských kopcích přelomu šedesátek a sedmdesátek, velkolepá pocta filmu a oslava chlapského přátelství v jednom (s brutálně šťavnatým finále). Celý tenhle film je navíc jeden obří zvednutý prostředníček namířený proti všem těm "politicky korektním" myšlenkovým proudům, jež by chtěly cenzurovat a diktovat tvůrcům co smí a nesmí dělat a co je ještě v pořádku a co za čárou. Všechna čest za odvahu a já se těším na opakované projekce. "As real as a fucking donut..."

Konečně! Konečně se Aronofsky skutečně utrhl ze řetězu, vysral se na pokusy o to se zavděčit divákům, hrát si na artového režiséra a přitom se snažit být zároveň přístupný a srozumitelný většině. Konečně udělal – v mých očích poprvé od své brilantní celovečerní prvotiny Pí – něco skutečně odvážného a nekompromisního. Obraz utrpení umělce, tápajícího při hledání v sobě počátek každého nového díla a námětu, obraz nástrah slávy a bezmezného obdivu, zmatku a marastu, který umělce, když má úspěch, pronásleduje, obraz sociálních realit, které vstupují do vztahu k jeho tvorbě, možnost zneužití toho, co chtěl sdělit k zjednodušování, až po riziko až náboženského obdivu a (dnes všudypřítomného) kultu celebrit. Krvavý zrod nápadu a útrpné vyhoření, nekončící kruh nutnosti pokračovat i přes vyčerpání a zdánlivou neschopnost nic říct. Matka! je brilantní věc – nejen námětem, ale i provedením – která se k mnoha lidem nedostane a zůstane nepochopena – nicméně možná v tom já vidím její největší devízu – protože Aronofsky se tentokrát opravdu nesnaží – a konec se blíží k začátku – nikomu zavděčit. Ten film je prostě výpovědí pro samotného tvůrce, potřebou dostat ze sebe ustrnutí a krizi. A tak je to někdy potřebné a tak to má někdy být...

Oproti původnímu Vetřelci stále jaksi nedomrlé, vizuálně nepříliš zajímavé, místy zbytečně nechutné a brutální, občas nekoherentní a co se týče tempa nedoladěné, nicméně oproti Prometheovi značný posun k lepšímu - příběh je zajímavější, myšlenka stvořitelského komplexu dává možnost u snímku přemýšlet a to ve více rovinách, poslední třetina je hodně napínavá a Fassbender je ve své dvojroli "hodného" a "zlého" androida geniální. Všechna čest tomu, jak umně dokázal do určité "robotické" strnulosti vložit tolik nuancí a jemných poloh, ať již pomocí očí, gest, mimiky i hlasu.

Neupírám tomu hodně zajímavé nápady i zcela nečekaný vývoj a průběh. A upřímně nemohu říct, že bych se u toho filmu nebavil, byl jsem velmi zvědavý jakým dalším bizarním a nečekaným způsobem se to vše stočí a přetočí a nikdy jsem nemohl říct takové to obligátní "jo, to jsem přesně čekal", jak se vám to bohužel stává u značné části americké produkce. Myslím, že kdyby tvůrci dali více pozor na hranicích toho, co je ještě zajímavý a invenční přístup a co je s prominutím už normální sračka, byl by to vskutku skvělý film. Chápu, tyto hranice jsou u originálních věcí tenké a někdy je nutno riskovat. Nicméně v tomto případě se občas stalo, že tlačení na pilu v invenčnosti bylo natolik důrazné, že místo lehkého krůčku přes dělící čáru dobrého vkusu film občas ujel až někam deset kilometrů za ni (a to nikoliv dobrým směrem). Ale celkově spíš silnější než slabší tři hvězdy. PS: Danova dvojrole trosečníka a sličné děvy a Radcliffova mrtvola byly dost povedené.

Ach jo, osmdesátky. Aneb v jakém jiném období by mohl být v Americe natočený film, ve kterém je naprosto vážně myšlen upír s napomádovaným účesem zabíjející teenagery při jízdě na kolečkových bruslích?

Zamyšlení se nad zlem v člověku i ve světě a nad tím, jak nebezpečné je brát na sebe úlohu soudce a kata v jedné osobě...