Mouzon

Ojojoj! No teda... Noční můra George Orwella, řekl bych. Ideologická zrůdnost, znásilnění NAŠÍ (!!!) lidové kultury, schematické a/nebo prázdné postavy (mladík je zlý, protože se potměšile směje, má rád jazz a nechce do Strany), zesměšnění Valachů a vše to vrcholí v extatickém tanečním finále, v jehož rámci požehnají naší "nové mládeži", která v jedné z nezapomenutelných scén s širokým a radostným úsměvem na tváři ukradne jedinci jeho svobodu volby, všechny národnosti světa. Pomoc! Ale sranda byla. "We want peace." - "Aj my."

"Honzo! Já vím, že jsi Jan. Já jsem taky Jan..." Technicky vzato to možná není tak dokonalé, ale je to má srdcovka. Jen by to nemuseli v televizi dávat dvakrát do měsíce. Ztrácí to kouzlo.

"Svět je tvůj", ale vychování si za prachy nekoupíš... ZJIZVENÁ TVÁŘ je skutečně přelomová a neskutečně zkratkovitá - na druhou stranu si dost dobře nedokážu představit, jak by to dopadlo, pokud by taková nebyla (protože už takhle poněkud nudila). Humpolácké vystupování hlavního "hrdiny" je účelem, jelikož film tematizuje společenský vzestup buranského gangstera druhého řádu - přesto se však jedná o další prvek, díky němuž mi byla ZJIZVENÁ TVÁŘ značně protivná. Snímek strašně trpí dobou svého vzniku - fakt, že protagonista připomíná spíše přehrávající opici, je pravděpodobně neblahým dědictvím herectví němé éry + hlavní přínos filmu, tzn. necenzurovaný pohled na život násilného mafiána, byl vykastrován nesmyslnými předělávkami (které v určitých momentech nabývají až metafikčního charakteru - např. ve scéně s poradním sborem, který diskutuje o nevhodnosti zdůrazňování "camontovského tématu" v novinových článcích).

Pravděpodobně můj nejoblíbenější filmový Poirot vůbec. Adaptace s Peterem Ustinovem vynikají zejména tím, že se jedná o samostatné "lahůdky", takže odpadá určitá rutina, kterou je občas cítit z adaptací s Davidem Suchetem (ty jsou ale rovněž nadprůměrné a nad běžnou tv produkcí ční velmi vysoko). Podobně jako ve SMRTI NA NILU, i zde je přítomno výborné herectví a brilantní režie, která do snímku navíc vpustila nezbytný humor, jenž se výtečně doplňuje s klasickou "detektivkovatostí" Agathy Christie. Vražda jako popud k rozptýlení snobské společnosti? Vypointované hlášky, skvěle doplňující myšlenkové pochody slavného detektiva? Vše pro zábavnou detektivku potřebné je zde přítomno v míře vrchovaté. Jeden z mála snímků, kde je vražda pojata jako součást letních radovánek. Velmi ironický a velice vtipný film.

jízda kapitálních parametrů, poctivě zhlédnutá od A do Z, na motivy knihy, kterou (bez mučení přiznávám) mám nyní chuť si přečíst od první do poslední stránky... pod-brak, surrealismus, tuzemská odpověď na Bridget Jonesovou, absence sebeúcty všech zúčastněných a levitující Pavel Kříž se setkávají na ploše půldruhé hodiny plné slabomyslnosti a absurdity, ale takové té ne-úplně-monty-pythonovsky-záměrné-jako-spíš-jen-šoupnuté-za-hranici-představitelna___vlastně je třeba na tom obdivovat mnoho aspektů: kreativitou PR sekce, která si na vydedukování toho, jak vlastně tenhle stück zpropagovat, musela zlomit hlavu, počínaje; furiantstvím tvůrců, kteří se nestyděli říct si za toto o nějaké mince, konče___ZOUFALÉ ŽENY hodně šlapaly na paty VĚČNĚ TVÉ NEVĚRNÉ, která u mě nakonec souboj o pána českého kinematografického Mordoru L. P. 2018 vyhrála, ale druhé místo ani trochu neumenšuje fakt, že toto je tvar, k jehož popisu dosud nebyla vymyšlena odpovídající slova

Upřímně? Čekal jsem větší šlágr. Samozřejmě - když má Belmondo slabší den, tak točí skvělé filmy, a když má svůj den, tak točí majstrštyky. Pro mne byl tahounem gagů především Bruno Ferrari. A vzhledem k tomu, že důraz je kladen hlavně na špičkování mezi Michelem a Jane, film pro mne skýtal několik podstatných hluchých míst. Vrcholem filmu se pro mne staly repliky "...a pak padnu do hlubiny" a "ne, protože jsem ještě nevykouřil svou poslední cigaretu". Jinak to bylo hodně vtipné, ale ne Le Magnifique.

Estetika Kathryn Bigelow mne míjí velkým obloukem. Hodnocení "je to zvláštní" jsem bohužel příliš často slýchával jako synonymum názoru "je to blbé" - bohužel proto, že to ve mně zanechalo nepříjemnou asociaci, která mi samozřejmě vždy, když někdo řekne slovo "zvláštní", naskočí, ačkoliv to tak třeba není myšleno. V případě tohoto snímku ale onu asociaci kvituji.

"To nebyla láska. To byla neláska." To tedy byla. Ještě že už není.

Moc nemusím filmy, v nichž se protagonista dobré tři čtvrtiny stopáže pohybuje rychlostí 0,5 km/h (viz POSLEDNÍ ŠTACI). Ačkoli se jedná o velmi niternou (a niterně podanou) výpověď o zásadních otázkách lidské existence, tentokrát mne svým pojetím Kurosawa absolutně minul. Jeden z mála snímků, při jejichž sledování si musím dávat přestávky, abych je vůbec byl schopen dokoukat.

Myslím si, že Stevenovi tak docela nesedí tyhle překombinované příběhy, jelikož jeho nejsilnější stránkou je, když může někomu pořádně rozlámat ruce a nakopat kušnu - a v těchto rádobysložitých historkách jeho největší filmově-fanouškovské zbraně zkrátka nemají vždycky šanci zcela vyniknout. S podivem ale je, jak se nakonec celý snímek vyvrbí, jelikož ještě při přepadení věznice jsem si říkal, že tyhle příběhové motanice tvůrci opravdu trochu přepískli. Nakonec se ale vše podaří vysvětlit a zdůvodnit a řešení všech propletenců je elegantní. Samozřejmě, že ani tento pozitivní fakt nezabránil scenáristům v tom, že některé postavy donutili jednat jako naprosté blbce, ale přesto film v druhé polovině docela dobře šlapal. K tomu všemu se do snímku navíc probojovala také téměř identická kopie Catherine Zeta-Jones, což potěší každé trochu uznalé divácké oko. Přeci jen mám ale výtku - je velká škoda, že Steven vyměnil poctivou držkovku za samopaly a bouchačku. Dle mého názoru je gró jeho kvality v jednoduchém, leč silném příběhu (nejlépe cesta za pomstou a znovunastolením spravedlnosti) a perfektně sehraných aikido-končetinách. Jinak ale hlavní záporák skončí velmi stylově a s notnou dávkou (pohříchu ne jeho) černého humoru.