dvopet

K výstižnému komentáři Marigolda (takto Víta Schmarce) dodám jen to, že Aferim! je přesně ten typ filmu, kterému výrazně ublíží, pokud se na něj budete dívat jinak než v kinosále. Na velkém plátně totiž vyniknou pečlivě komponované velké celky krajiny (máte pocit, že před sebou vidíte výsek reálného prostoru), kterou projíždí ústřední postavy. (KVIFF 50)

To co by fantastickým způsobem fungovalo na divadle, v reáliích Amazonky působí absolutně nepatřičně. Práce s herci, výprava a celkové pojetí působí prostě jako divadelní režie. I způsob vytváření dialogů je takový. I díky tomu je v celém filmu několik úsměvných scén, u kterých si nejsem jistý, zda to byl záměr, či se jedná o kouzlo něchtěného. Ač Kinski samozřejmě fascinuje, jako celek Herzogovi film pokulhává silně na jednu nohu. Nejsilnější jsou tedy fascinující úvodní, a závěrečná scéna, kdy Kinski pochoduje na potápějícím se voru plném opic. 4 hvězdičky za originální pojetí a silnou atmosféru. Kdybych ale mohl, půl hvězdičky uberu...

Hluboký zážitek který jsem si s sebou z kina odnesl ve mě stále rezonuje už týden a nabírá na hloubce a rozměru. Můžu jen řvát nadšením, že i v dnešní době pod nánosem braků toho nejhrubšího zrna je možné, aby vzniklo takto mistrovské dílo. Těžko se mi píše komentář a těžko se mi hledají slova pro to abych smysluplně popsal jaké pocity ve mě film zanechal. Brilantní a fascinující filmařina. Skvělým scénářem počínaje, hereckými výkony a skvostnou kamerou konče. A nad vším se rozpínaje režisérská práce, pečlivá, hýčkající si jak detaily tak celek a obsah. Nasílí, ale ne samoúčelné, s drtivým dopadem jak na okolní (filmové) postavy tak na diváka. Washington ve své nejlepší kreaci v jaké jsem ho viděl, Crowe standartně dobrý ale přece jen lehce zastíněný oslňujícím žárem prvně jmenovaného, zbytek zúčastněných prakticky bez chybičky. Uvěřitelné a hluboké. Nejméně o třídu výše než přeceněná Scorseseho Skrytá identita, ač kdyby mi někdo před takovými dvěma lety řekl, že se v nedlouhém časovém horizontu do kin dostanou dva nové filmy na ne zas tak odlišné téma od těchto dvou tvůrců a řekl mi, že ten Scottův bude o tolik lepší, řekl bych mu že je blázen. A vida, i takové věci se dějí, což je sakra dobře. Ridleyho jsem dlouho považoval za velmi zručného režiséra a jeho tvorba jako celek na mě působila spíše nadprůměrně, ovšem o nějaké adoraci nemohla být ani řeč. Americký ganster to změnil, za tenhle film bych se mu poklonil třeba k zemi. Pro mě osobně tedy nejlepší Ridley Scott, když vynechám s hodně odlišnou formou natočeného legendárního Vetřelce a to i při vědomí, že Blade Runner a Dobrý ročník jsem neměl zatím příležitost vidět. Jen jedna věc mě zneklidňuje. Při uvědomíní si, že zločiny Franka Lucase byly skutečné - a i přesto že úzce spolupracoval s policií tak si odseděl jenom pouhopouhých 15 let - se mi dělá hodně špatně. A pak sedí jako konzultant u filmu, který nepokrytě zobrazuje jeho konání. Nutí mě přemýšlet v těchto souvislostech o lidské společnosti v mnoha aspektech. Ale to není až tak úplně chybou tohoto skvělého snímku. P.s. Prakticky naprosté ignorování tohoto snímku při udílení letošních oscarů považuji za největší ostudu filmové akademie.

V záplavě koncentrované hlouposti téhle show, porotců, výběru úkolů, hodnocení etc. etc. je nejdůležitější pojmenovat jeden faktor. A to sice, že tenhle pořad (a jemu podobné) je koncipován tak, že vytváří v divácích pocit - v tomto případě v mladých dívkách - že za tím co tahle show nabízí, by měli směřovat a pídit se. Že jim vlastně dává životní/profesní perspektivu, která když ovšem nebude tímto způsobem naplněna, vše se hroutí. Jakkoliv nechci apriori podceňovat lidskou společnost, obávám se, že značná její část falešnost a lživost téhle domněnky neumí prohlédnout. V čemž vlastně spočívá největší - nebojím se říct - nebezpečí těchto Tv show.

Tento snímek byl pro mě naprosto utajen a pořád jsem překvapený, že se Luciano "nechal uvrtat" do něčeho podobného. Nicméně film je to průzračný jako voda. Neměl za účel nic jiného, než představit Pavarottiho v pěvecko herecké podobě a tím mu zajistit propagaci. A svůj účel víceméně splňuje. Luciano v úloze fiktivního operního pěvce Giorgiho Finiho buď hraje sám sebe, a nebo ne. To je vlastně jediná zásadní otázka, která po zhlédnutí vyvstane. Mé hodnocení je kompromisem mezi kvalitou snímku jako takového, ta je za *, a áriemi v jeho podání, ty jsou nějak za *********. Nedostižný, neuvěřitelný, neopakovatelný hlas. Ale raději se podívejte na nějaký operní, či koncertní záznam.

Hypnotická tříhodinová jízda, která když vás pohltí, jste ztraceni. Emblematická 18-ti minutová sekvence, počínající vzlétnutím helikoptér za Jízdy valkýr a končící odjezdem lodi, by měla být povinně pouštěna všem studentům filmové režie, střihu, kamery a studentům filmové vědy, jako esence čirého filmového mistrovství. Stěží uvěřitelný film.

Pixar po lobotomii.

Narativně je tento snímek klišé jaké si jen dovedete představit. Všechno z toho jste buď někde viděli, slyšeli, nebo četli, dám krk za to že Cameron četl Mlůvčího za mrtvé něbo nějakou jinou mutaci. I soundtrack je takový a to doslova a prvních 20 minut je skoro na zastřelení. Samozřejmě ne sebe jako diváka. Cameronovi je dále vyčítáno, že jeho fikční svět Pandory se nemůže rovnat takovým záležitostem jako jsou Star Wars, Pán prstenů apod. A tudíž tu mluvíme o zbytečné glorifikaci a zásluhách, které vlastně nejsou. Do jisté míry určitě. Jenže když uvidíte JAK je promakaná symbióza všeho živého na Pandoře, možná vám spadne čelist. Detaily, detaily, detaily, to je to co povyšuje Cameronovy digitální triky na uvěřitelné "skutečné" postavy, živočichy ... no a i stroje. Teď nemám na mysli digitální promakanost, i když ta přesahuje o třídy všechny dosavadní a svým způsobem opravdu posunuje hranice vizuální kultury a tvoří hlavní a primární důvod proč se jít na snímek podívat. A to do kina ve 3D prosím! Vybavíte si jak Arnie utíká před tekutým prototypem a upustí brýle, aby je jeho pronásledovatel po tom, co proteče mřížemi v detailu na nohu rozšlápnul? Proto také start digitálního vrtulníku odfoukne skutečným vojákům na startovních rampách čepice, proto také každý pohyb digitálního má vliv na to, co se stane s tím živým - skutečným. Cameron perfekcionista - hračička. Doceníte i výborný odkaz na Ripleyovou, když se Sigourney probere z hibernace v kryoboxu. Prvních 20 minut jsem byl naštvaný, po tom co se Jake ocitnul sám v lese my cvakly všechny "senzory" a já zase sledoval vše téměř s úžasem malého chlapce, sice ne tak nezaujatě, ale skoro... Herci jsou kupodivu všichni na jedničku (výborna je zejména Zoe Saldana), byť charaktery jednotlivých postav jsou o něco plošší než bylo u Camerona dobrým zvykem a jejich jednání a jednotlivé popudy k němu jsou až moc jednoduše přímočaré. Zejména bráno z "lidské" strany spektra - vedoucí těžby v podání Ribisiho a hlavního zeleného bez-mozku - jinak překvapivě dobrého - Langa. Ale s tím se jaksi počítalo dopředu. A ani dabing, proti kterému mám zvlášť v poslední době averzi (a vůbec dávám vždy přednost původnímu znění) nebyl znehodnocujícím faktorem. Byl velice slušný a zcela vhodný k charakteru postav a u hlavní domorodské hrdinky a hlavního záporáka je přímo výborný. Veliké překvapení. Celkově je to mainstream toho nejhrubšího kalibru, ale to nakonec Cameronovi stejně odpustíte, protože on nakonec celý tenhle slepenec "utáhnul". Není to film bez chyb, ale odhodťe skepticismus a vydejte se pokochat nekonečnou krásou Pandory s Deanovskými létajícími horami a všude-přítomnou a vše-tvořící Eivou. Zkrátka a jednoduše, jděte na to do kina, JE TO BOMBA!

Druhý Avatar je nejen důslednou syntézou stylu a témat Avatara prvního, ale v závěru tak činí i při odkazování na celou Cameronovu tvorbu (Propast, Titanic, Terminátor ... you name it). Je druhý Avatar dobrý film? Ano. Stálo na něj čekat celých 13 let? Pravděpodobně ne. I tak ale Camerona v tomto přístupu obdivuju, nemá v něm totiž konkurenci.

U Marvelovských sérií mě mrzí jenom o poznání slabší pokračování: prostoduchý Iron Man 2 (vyjma konce), Captain America - Winter Soldier, který se pohybuje v jednom zacykleném schématu a Thor - Dark World, opravdu průměrný následovník pravda ne zase tak oslňující jedničky. V tomto smyslu - minimálně z hlediska zábavnosti - pro mě tvoří AVENGERS 2 světlou výjimku.