Rodinka: "Straší, straší, v naší ruině straší, tak honem z domu braši, jsme v strašidelný kaši." Hlava rodinky: "Vědecky vzato žádný duch neexistuje!" Rodinka: "A co když tu je?" Duchové: "Duch? Co to je za blbost, žijeme tu 200 let a žádnýho jsme nikdy neviděli!" Já bych to s tím stěhováním jen přes vaši mrtvolu zas neviděla tak horký, koneckonců nikde není psáno, že funkční rodina musí bejt nutně živá, že ano...
Mno jo, todleto přijde takový nedomrle nepřesvědčivý vší uřvanosti navzdory asi každýmu z mýho vrhu. Babička k mé matce při jednom zemětřesení mezi normálními lidmi zvanému rodinné setkání: "Však jsem ti řekla - jestli přijdeš zbouchnutá, půjdeš tam, kde sis to upletla!" Máma polkla doušek kafe a s ledovým klidem odvětila: "A já ti na to řekla, že v parku bydlet nebudu."
Ano, politika je nablýskané jablko z rukou usměvavé macechy a když do něj říznete, vyvalí se hniloba a červi, ale nepotřebuju George Clooneyho, aby mi to říkal. Ehm... nepotřebuju George Clooneyho - to jsem fakt napsala já?
Příliš mnoho koření v příliš malý misce polívky aneb jako kdyby Michael Bay a Christopher Nolan potají zplodili potomka, co se chce zavděčit oběma tatínkům. A to jsem z pěti sourozenců, takže nikdo nemá lepší předpoklady projevit pochopení pro nesmyslná rozhodnutí, nenadálé změny stran, bezdůvodná nepřátelství, jepičí spojenectví a přebornictví v bodání nože do zad.
Když nekorektně vyskočím ze své bubliny částečně úvazkového poradenství pro oběti domácího násilí, tak za svůj herecký výkon si paní Brzyexdeppová o těch pár na budku vysloveně koledovala. A možná si já vykoleduju ukřižování, což je v souvislosti s původním povoláním Nazaretských vysloveně roztomilá ironie, ale u Carpenterových filmů jsem se nebála nikdy a kousek, kde se vraždící duch likviduje sssekerou, milý Lojzo, to těžko napraví.
My, prachy, nesmrdíme... a tak jsou kvůli nám i jinak slušní herci ochotní k ledasčemu. Je fakt, že takovej zápas sešívanejch ani Eden neviděl. Naštěstí.
Tentokrát musím výjimečně složit poklonu výstižnosti českého názvu - ta vášeň byla mezi řádky ukrytá tak mistrně, že jsem se k ní vůbec neprokopala. Asi je nevyhnutelný, že z Anglického pacienta je po dvaceti letech Anglický páprda.
Informaci, že i klišé může metastázovat, u nás na fakultě milosrdně vynechali z osnov - a fakt, že romantizace chcípání na rakovinu je přímo úměrná odsolenosti a dehydrataci přihlížejících, pro změnu potvrzuji z vlastní klinické studie jednoho ze dvou neplačících v narvaném sále.
Zahlédnuto náhodou, tudíž nehodnoceno... ale postačilo to k zase jednomu uznání, že jakkoli jsme s mámou, která mě počala namísto hodiny branné výchovy, občas válčily zřejmě proto tak, že by před námi Anglie a Francie za stoleté války zbledly závistí, mohla jsem dopadnout podstatně, podstatně hůř.
Barbar Conan mi silně připomíná tampón. Můžete s tím dělat všechno od hraní Diabla po vysokohorskou turistiku, aniž byste něco zmeškali, ale stejně stejně tak to můžete dělat bez nutnosti ho používat a užijete si to podstatně líp.
Spánek rozumu plodí monstra... Cthulthu pořádá čajový dýchánek s jižanskou gotikou a mrazivou kriminálkou, branou Carcosy se vchází do věčného zatracení a nihilismus soutěží s žízní po spravedlnosti, kterou neuhasí kalné spodní vody louisianských močálů. Optimista se domnívá, že žijeme v nejlepším z možných světů, pesimista se obává, že tomu skutečně tak je, ale kdo posoudí, zda za nejtemnějším z případů stojí vesmírná hra v kostky nebo jen nepominutelná blbost a hnusnost lidská? Každopádně optimista budu a věřím, že Matthew si k plešounovi na poličku přistaví i Emmy.
Místy silné, místy samoúčelné, místy barvité, místy smutně černobílé (no pun intended) a ke konci jsem byla nucena zkonstatovat, že z Čechovovy pušky se dvakrát opomnělo vystřelit, a zavzpomínat na okamžik, kdy jsem kamarádovi Nigérijci na londýnské policejní stanici, kam nás předvolali coby svědky rvačky Turků se Syřany v pákistánské restauraci, řekla: "Tak teď jsem fakt zvědavá, kdo z toho vyjde jako větší rasista."
Co říct tam, kde už bylo řečeno všechno? לֵךְ עַמִּי, לְשָׁלוֹם שׁוּב לְאַרְצֶךָ, הַצֱּרִי בְגִלְעָד, בִּירוּשָׁלַיִם רוֹפְאֶךָ,רוֹפְאֶךָ יְיָ, חָכְמַת לְבָבוֹ,לֵךְ עַמִּי לְשָׁלוֹם, וּרְפוּאָה קְרוֹבָה לָבוֹא...
Moje komentáře
American Horror Story - Murder House (série) (2011)
Rodinka: "Straší, straší, v naší ruině straší, tak honem z domu braši, jsme v strašidelný kaši." Hlava rodinky: "Vědecky vzato žádný duch neexistuje!" Rodinka: "A co když tu je?" Duchové: "Duch? Co to je za blbost, žijeme tu 200 let a žádnýho jsme nikdy neviděli!" Já bych to s tím stěhováním jen přes vaši mrtvolu zas neviděla tak horký, koneckonců nikde není psáno, že funkční rodina musí bejt nutně živá, že ano...
Život (2017)
Ve vesmíru nikdo neuslyší vaše chrápání.
Endeavour (TV seriál) (2012)
Hodnocení britských krimiseriálů u mě probíhá v nudném sterotypu: první dvě série mě chytnou za srdce, u třetí se chytám za hlavu.
Blízko od sebe (2013)
Mno jo, todleto přijde takový nedomrle nepřesvědčivý vší uřvanosti navzdory asi každýmu z mýho vrhu. Babička k mé matce při jednom zemětřesení mezi normálními lidmi zvanému rodinné setkání: "Však jsem ti řekla - jestli přijdeš zbouchnutá, půjdeš tam, kde sis to upletla!" Máma polkla doušek kafe a s ledovým klidem odvětila: "A já ti na to řekla, že v parku bydlet nebudu."
Den zrady (2011)
Ano, politika je nablýskané jablko z rukou usměvavé macechy a když do něj říznete, vyvalí se hniloba a červi, ale nepotřebuju George Clooneyho, aby mi to říkal. Ehm... nepotřebuju George Clooneyho - to jsem fakt napsala já?
Pravidla mlčení (2012)
Star(osvětsk)á láska nerezaví, zvlášť když je natírána tak dokonalou antikorozí, jakou jsou Robertovy nové filmy.
Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti (2016)
Příliš mnoho koření v příliš malý misce polívky aneb jako kdyby Michael Bay a Christopher Nolan potají zplodili potomka, co se chce zavděčit oběma tatínkům. A to jsem z pěti sourozenců, takže nikdo nemá lepší předpoklady projevit pochopení pro nesmyslná rozhodnutí, nenadálé změny stran, bezdůvodná nepřátelství, jepičí spojenectví a přebornictví v bodání nože do zad.
Truth (2015)
James Vanderbilt je Aaron Sorkin pro chudé. Truth nehledejte. 50%
The Ward (2010)
Když nekorektně vyskočím ze své bubliny částečně úvazkového poradenství pro oběti domácího násilí, tak za svůj herecký výkon si paní Brzyexdeppová o těch pár na budku vysloveně koledovala. A možná si já vykoleduju ukřižování, což je v souvislosti s původním povoláním Nazaretských vysloveně roztomilá ironie, ale u Carpenterových filmů jsem se nebála nikdy a kousek, kde se vraždící duch likviduje sssekerou, milý Lojzo, to těžko napraví.
Brána temnoty (2015)
S přehledem nejvíc mě v tom vyděsila scéna, kdy dá Nicky za zmrzlinu šest dolarů.
Spoutej mě! (1989)
We will always have Stockholm.
Mr. Holmes (2015)
Mrtví už nejsou osamělí.
Legenda o slavném návratu (2000)
Oscar Wilde se kdysi vyjádřil, že golf je procházka zkažená tím, že boucháte do míčku. Tohle je film zkaženej tím, že jsem ho viděla.
Hobit: Bitva pěti armád (2014)
Hmmm. A já si doteď myslela, že když zkřížíte trpaslíka s elfkou, dostanete Conchitu Wurst.
Já, Frankenstein (2014)
My, prachy, nesmrdíme... a tak jsou kvůli nám i jinak slušní herci ochotní k ledasčemu. Je fakt, že takovej zápas sešívanejch ani Eden neviděl. Naštěstí.
Dark Tourist (2012)
Je to taková divná malá věc, tenhle film. Ale kdybych neměla ráda malý divný věci, tak jsem se nevdávala.
Síla lásky (2009)
Jennifer Connelly trpí nediagnostikovanou zálibou v hraní manželek, jejichž chlap vidí lidi, co tam ve skutečnosti nejsou.
Vášeň mezi řádky (2013)
Tentokrát musím výjimečně složit poklonu výstižnosti českého názvu - ta vášeň byla mezi řádky ukrytá tak mistrně, že jsem se k ní vůbec neprokopala. Asi je nevyhnutelný, že z Anglického pacienta je po dvaceti letech Anglický páprda.
Panství Downton (TV seriál) (2010)
Moje probritsky a tradicionalisticky bušící srdce to láme, ale královněžel to je fakt telenovela pro snoby.
Hvězdy nám nepřály (2014)
Informaci, že i klišé může metastázovat, u nás na fakultě milosrdně vynechali z osnov - a fakt, že romantizace chcípání na rakovinu je přímo úměrná odsolenosti a dehydrataci přihlížejících, pro změnu potvrzuji z vlastní klinické studie jednoho ze dvou neplačících v narvaném sále.
16 a těhotná (TV pořad) (2009)
Zahlédnuto náhodou, tudíž nehodnoceno... ale postačilo to k zase jednomu uznání, že jakkoli jsme s mámou, která mě počala namísto hodiny branné výchovy, občas válčily zřejmě proto tak, že by před námi Anglie a Francie za stoleté války zbledly závistí, mohla jsem dopadnout podstatně, podstatně hůř.
Barbar Conan (2011)
Barbar Conan mi silně připomíná tampón. Můžete s tím dělat všechno od hraní Diabla po vysokohorskou turistiku, aniž byste něco zmeškali, ale stejně stejně tak to můžete dělat bez nutnosti ho používat a užijete si to podstatně líp.
The Words (2012)
Plky.
Bahno z Mississippi (2012)
Ano, dá se říct, že už jsem to všechno někdy někde viděla, ale staré dobré známé vždycky ráda vidím, vy snad ne?
Temný případ (TV seriál) (2014)
Spánek rozumu plodí monstra... Cthulthu pořádá čajový dýchánek s jižanskou gotikou a mrazivou kriminálkou, branou Carcosy se vchází do věčného zatracení a nihilismus soutěží s žízní po spravedlnosti, kterou neuhasí kalné spodní vody louisianských močálů. Optimista se domnívá, že žijeme v nejlepším z možných světů, pesimista se obává, že tomu skutečně tak je, ale kdo posoudí, zda za nejtemnějším z případů stojí vesmírná hra v kostky nebo jen nepominutelná blbost a hnusnost lidská? Každopádně optimista budu a věřím, že Matthew si k plešounovi na poličku přistaví i Emmy.
Den pro mou lásku (1976)
Když vám zemřou rodiče, uvědomíte si svou smrtelnost; když vám zemře dítě, ztrácíte svou nesmrtelnost.
Crash (2004)
Místy silné, místy samoúčelné, místy barvité, místy smutně černobílé (no pun intended) a ke konci jsem byla nucena zkonstatovat, že z Čechovovy pušky se dvakrát opomnělo vystřelit, a zavzpomínat na okamžik, kdy jsem kamarádovi Nigérijci na londýnské policejní stanici, kam nás předvolali coby svědky rvačky Turků se Syřany v pákistánské restauraci, řekla: "Tak teď jsem fakt zvědavá, kdo z toho vyjde jako větší rasista."
Sophiina volba (1982)
Emocionální síla předlohy mi opakovaně podráží nohy, film mě tak nanejvýš zlehka šimrá na chodidlech.
Vévodkyně (2008)
Aneb jak by asi psala Jane Austenová, kdyby se vdala.
Mnichov (2005)
Co říct tam, kde už bylo řečeno všechno? לֵךְ עַמִּי, לְשָׁלוֹם שׁוּב לְאַרְצֶךָ, הַצֱּרִי בְגִלְעָד, בִּירוּשָׁלַיִם רוֹפְאֶךָ,רוֹפְאֶךָ יְיָ, חָכְמַת לְבָבוֹ,לֵךְ עַמִּי לְשָׁלוֹם, וּרְפוּאָה קְרוֹבָה לָבוֹא...