Gemini

Je červená knihovna, pak je epická červená knihovna, a pak je něco tak rozmáchlého, výpravného, okázalého, skvělými herci natřískaného, že to dokáže natočit jen Edward Zwick. Bohužel se na tento film nedokážu dívat s vážnou tváří více než deset minut v kuse:) Ty dějové kličky a krucánky, prokládané osudovými deklamacemi, vyznáními a trpitelstvím, jsou na mě zkrátka moc, i když samozřejmě kamera Johna Tolla a hudba Jamese Hornera dělají vše pro to, abyste byli "jen" ohromeni ságou rodiny, jejíž muže zasáhly láska, válka, politika, a další podobné spinpointy. Legenda O Vášni zkrátka není film pro mě. 60%

Zasněžená Romance aneb Jak lze stalkingem a umanutostí vlastního štěstí vydobýti, a ještě muže přesvědčiti, že jde i o štěstí jeho vlastní. PS: Když jste cukrkandlová blondýnečka lolitkoidního typu, jde to mnohem jednodušeji. Možná to zvládnete i bez Orchestru Glenna Millera. To by ale byla škoda, protože hudba a hlavně performance zmíněného tělesa jsou asi tím jediným, proč stojí za to přežívat tu chválabohu necelou hodinu a půl ve společnosti mně osobně těžce nesympatických panáků, panovačné semetriky, a zmíněné ňuňukukučové kudlanky. Jistě, válečná kinematografie byla specifická, ale nebýt vynikajících páně Millerových kreací, byla by to jen schématická limonáda, ve které jsou zastrkaná značně šablonovitá míchátka ve tvaru hlavních postav. Sonja Henie nepochybně byla výborná krasobluslařka (ostatně se tomu věnuje cca deset minut stopáže), ale pokud se pokusíte byť jen v náznaku tohle srovnávat se Zpíváním V Dešti, uvidíte, že není oproti Zasněžené Romanci napřed o dekádu, ale o světelné roky. 60%, a to jsem ještě In The Mood;)

Pozoruhodný (a podivuhodný, ale o tom za chvíli) sportovní dokument kanálu ESPN o jedné z nejepičtějších sportovních rivalit, jaké dějiny zažily. Chris Evertová a Martina Navrátilová, to je zkrátka pojem. A to nejen pro to, že symbolizují naprostou špičku ve svém oboru, ale také proto, že mimo kurt, kde si nedarovaly jediný míček, se obě tyto ženy staly postupně velmi blízkými přítelkyněmi. A v tomhle bodě začíná dokument Lisy Lax a Nancy Stern dost drhnout. Unmatched je totiž zhruba hodinový sestřih z rozhovorů mezi Evertovou a Navrátilovou (střídaný pasážemi, kde mluví odděleně o tomtéž, ze svého osobního pohledu), které se odehrály během několika dní v jakémsi hotýlku (ve Vermontu?). Zvláštní je, že ačkoliv se obě dámy důvěrně znají mnoho desítek let, režisérky se snaží diváka přesvědčit, že teprve teď a tady si vzájemně obnažují svoje nitra - přičemž se tak děje například i během projížděk v kabrioletu, zcela zjevně ověšeném kamerami jako vánoční stromek. Takže to s tou bezprostředností naprosto zjevně není tak žhavé, jak se autorky snaží tvrdit. Je to škoda, působí to silně nepřirozeně a kazí to celkový dojem z jinak výsostně zajímavé události. I tak si ale zaslouží 80%. A to tenis sleduji jen velmi okrajově, a není živé moci, která by mě donutila vzít do ruky raketu.

Jak byl American Hustle nesnesitelně dlouhý, tak rychle to vezmu já: Přehlídka kostymérské/vizážistické/designérské preciznosti ve víru fascinujících hereckých výkonů uprostřed tornáda dramaturgicko/scénáristicko/režisérského bordelu. Tohle zkrátka v některých - a dost zásadních - ohledech hrubě nevyšlo, ale alespoň se Amy Adams dočkala pomníku pro své půvaby, jako byla Aféra Thomase Crowna pro Rene Russo nebo After The Sunset pro Salmu Hayek;) 50%

Ano, Totoro je velmi prostá pohádka, cílená na dětské publikum. A co jako? Kdyby Miyazaki nenatočil nic jiného, už jen za příhody dvou malých treperend s "pánem lesa" Totorem (a Kočkobusem;)), které jsou víc než čím jiným oslavou sesterské lásky a rodiny vůbec, by si zasloužil být veleben až do skonání času. Totoro je po zásluze legendární záležitost, a díky kratičké stopáži skvěle poslouží v jakémkoliv diváckém věku. O to víc, pokud některé z vašich dětí silně připomíná Mei:) 100%

... a hned rok po prvních Letadlech je tu dvojka. To obvykle značí, že jde o horkou jehlou spíchnuté animované generikum, dojící kapitál z vykořisťované dělnické třídy rodičovské. A jak napovídá stopáž (která je mimochodem ve skutečnosti hodina deset - zbytek je jedna pesnička a titulky se "suitou" ze všech motivů, které se ve filmu objevily, a aby to nebylo úplně okaté, je po titulcích asi desetisekundový záběr, líčící osud správce parku aka hlavního záporáka, který není tvořen plameny), tato očekávání by měla být naplněna. Ale světe div se, není tomu tak:) Tedy ne úplně. Někomu sice může vadit jistá lacinost záměru "pocta všem Hasičům a Záchranářům, riskujícím životy pro druhé", která za daných okolností může vypadat spíš jako záměr oslabit bohulibým účelem ty výše uvedené námitky proti kvalitě filmu. Ale faktem je, že tentokrát je to na rozdíl od prvního dílu skutečně "něco jiného", a má to šťávu. Sice je to pořád jen řemeslně na jistotu zahraný míč, ale namixování koktejlu efektní vizuální stránky se sice šablonovitými figurkami, které ale na druhé straně jsou přesně takové, jaké byste je chtěli mít, a vydařenou hudbou, se podařilo na výbornou. Takže i když ani tady se nestane nic nečekaného a Národní Park Písty až příliš připomíná skály kolem Kardanové Lhoty - krom nasazení řízného Thunderstruck od AC/DC do výborně dynamické scény zásahu při prvním lesním požáru - je to posun výš. I když objektivně jen o trochu - takže 70%.

V roce 2013 prožíval Pixar údobí spojené s tuhou Disneyovskou přestavbou/syntézou, a tak po slabých Autech 2 a "OK, but..." Rebelce vedle "čistě Pixarácké" Univerzity Pro Příšerky, "u Disneyho" vznikl jiný zcela jistý kasaštyk - Letadla, animák "from the world of Cars" (česky o řád šíleněji "ze světa, kde Auta mají křídla":)). A světe div se, ona je to naprostá kopírka Aut, od příběhu o megazávodu všech megazávodů přes mladičkého ambiciózního hrdinu až po starého mentora, vláčícího za sebou trauma z mladých let. Jistě, Blesk McQueen nebyl žádný vidlák (nebo možná byl, vzpomeňte si, že o jeho minulosti se nikde nemluvilo krom toho, že "mu kluci z Nerezky jako nováčkovi dali šanci") a byl docela nesnesitelný sobecký machýrek, zatímco Prášek je jen skromné letadélko, které cítí, že má na víc... a má fóbii z výšek, ehm... se kterou to nakonec není tak horké, ehm ehm... Ale nejde nevidět, odkud to vše vzešlo. No, zkrátka a dobře dá se na to dívat, protože vizuálně to celkem odpovídá roku 2013, a Mark Mancina (který kdysi před lety složil úžasné soundtracky třeba k Nebezpečné Rychlosti a Mizerům) stále umí, ale je to celé prosté jakéhokoliv překvapení. Tedy krom toho, že scéna osvětlující Skipperovo trauma podobně jako jisté kousky Aut 2 není zrovna pro děti:P Ale je to natočené jistou rukou, má to tempo, a hlavně vaše děti to trápit rozhodně nebude, protože si toho, že to vlastně už někde viděly, nevšimnou:) Takže budu smířlivý a dám stejně jako Autům 2, tj. 60%.

Těžko říct, jak se vůbec dá tohle Stoneovo dílo hodnotit. Obsahu rozhodně víc odpovídá český název Svět Podle Putina, protože Oliver Stone se v podstatě vydal za Vladimirem Vladimirovičem proto, aby mu dal možnost prezentovat "západnímu" publiku jeho náhled na světovou politiku, ne proto, aby s ním vedl nějaké zasvěcené disputace nebo nedej bože argumentačně hodnotnou diskusi. Kdybych chtěl být hnusný (a "vtipný"), řekl bych, že je to skoro na úrovni rafinovaných rozhovorů Alex Mynářové s "hradní elitou". Ale ono to tak úplně není. Stone udělal to, co udělat chtěl. Sám v poslední části říká, že doufá, že přispěje porozumění a míru ve světě. A že počítá s tím, že - jak krásně lidově jadrně vravia bratia Slováci - za to dostane "riadne ppc":) Jestli opravdu naivně věří, že v Rusku skutečně neexistuje diskriminace gayů, že v Rusku naopak existuje svobodná politická soutěž a média, nebo že Krym a další operace, kterých se rozhodně žádní ruští vojáci ani technika neúčastnili (a když, tak jen v osobním volnu;)), byly jen obranou míru před imperialistickými štváči, toť otázka. Faktem je, že Stone po celou dobu zachovává přátelský tón a usmívá se, ať už mu ruský prezident odpovídá cokoliv. Třeba i když dává naprosto vyhýbavou odpověď nebo reaguje "bonmotem" z ranku českého prezidentství. To všechno je pravda. Ale také je pravda, že je to rozhodně unikátní projekt, a že USA skutečně nejsou skupina skautíků mající za cíl blaho všeho lidstva (jen o tom není příliš populární mluvit). To a prospěšnost ruské (nebo čínské nebo íránské nebo venezuelské, whatever) politiky v globálním měřítku je nicméně na dlouhé debaty, a jde navíc o něco zcela jiného, než je otázka dodržování lidských práv uvnitř Ruska, do čehož nám zase vstupuje naše ovlivněnost vlastními dějinami a tradicemi. Ale to už jsme na nějaké metaúrovni, u práva vměšovat se, respektu k odlišné politické tradici (kterou také lze interpretovat různě, podle toho, od jaké doby chceme tu tradici sledovat) apod. Takže podle toho, jaký úhel pohledu si zvolíte, jde tento výsek z údajně asi 35 hodin rozhovorů, hodnotit naprosto různě. "Skupina Prima" nebo kdo to je, má rozhodně body za odvahu něco takového pustit u nás do televize. Asi je to ale lepší, než kdyby se k lizu dostala TV Barrandov, a doprovodila každý díl panelovou diskusí s "odborníky". Moderovala by to celé samozřejmě paní Mynářová, možná v tandemu s Liborem Boučkem:) To už sem ale samozřejmě nepatří. Takže hodnotím 80%. Proč? Jak jsem už psal, je to velmi relativní. Tak třeba proto, že se mi u toho výborně žehlilo:) Číst nebo pracovat se u toho bohužel díky střídání angličtiny a ruštiny dost dobře nedá (pokud neovládáte na slušné úrovni oba tyto jazyky;)).

Měl jsem nedávno tu čest jen s díly ze stop-motion obdobím někdy kolem roku 2000, a byl jsem šokován, o jakou slavnou a letitou značku se jedná - tedy spíš jednalo. Protože za sebe musím říct, že mi ten Brexit nepřijde jako špatný nápad... Jak už to tak u dětských příběhů záhadnou shodou okolností bývá, když už za moc nestojí originál, dabing to dorazí. Tady to ladí znělka kvalit oslavné hymny ku příležitosti desátého výročí ve funkci regionálního ředitele společnosti ČEZ nebo tak něco, s luxusními verbálními kejklemi jako "Máte nějaké potíže? V podzemí stav beztíže?", ze které se mimo jiné dozvíte, že "Sam je pán, co řídí hasičů sbor", až na to, že se v každém díle objevuje postava skutečného Velitele (což je rádobysrandovní senilnějící stařík). Ale říkáte si, OK, je to pro děti, tak ať si klidně parkují auto na točně, kterou otočí směrem k vratům garáže vždycky až když se vyhlásí poplach (a ten se vyhlašuje v každém díle;)) - zvlášť když je pravda, že se v každém díle dozvíte něco o skutečné hasičské práci, třeba o správném hašení elektrických spotřebičů, nebo o tom, že se v létě může sám vznítit stoh slámy apod. Jenže stejně tak je pravda, že jediná legrace, která se tu uděje, spočívá v tom, že je někdo jelito, a někam spadne, něčím se poleje apod. A hlavně většina problémů (v dílech ze shora uvedeného období), rozuměj požárů, vznikne tím, že se místní nevychovaný spratek chová jako nevychovaný spratek, za což se mu dostane maximálně tak pár příkřejších slov od jeho matinky, která je nadabovaná mužem mluvícím strašlivou fistulí. Nevybavuju si, že bych někdy viděl ve všech myslitelných aspektech tak schematický seriál, a to jsem absolvoval Bořka Stavitele, Pošťáka Pata, ale třeba i Štěně Merlina a podobné ostrovní fláky. Zkrátka a dobře, možná že původní díly byly dobré, a možná že jsou dobré ty CGI díly, co se točí ještě teď, ale ta prostřední éra je k nepřežití. 40%

Roztomilá asijská podivnost pro děti, ideální před cestou do školky:) Jediný problém je, že tu písničku pak nemůžu půl dne dostat z hlavy... ale vážně - Obláčkový Chléb má velmi svérázný a velmi malebný výtvarný styl, a pokud jde o obsah, je to zkrátka pohádka ze současnosti, takže se smiřte s tím, že maminka peče chlebové placky, po kterých se dá létat, a bude vám fajn;) Jinak je to taková ne zcela tradičně pojatá série příběhů s ponaučením, vhodná pro děti od tří do asi tak čtyřicetisedmi let. 80%