Gemini

No, tak v každém případě se patří smeknout před výkonem Miry Sorvino, i když jsem z ní měl pocit, že jen o trochu přepálila a vypipkovala (ne vypilovala ani vypiplala) o pár let starší kreaci Marisy Tomei (taky shodou okolností Oscarovou). A bavily mě rádoby antickodivadelní vsuvky, stejně jako promluvy chóru k Lennymu. A jsem vděčný za to, že jsem mohl vidět ani ne třicetiletou Helenu Bonham Carter v první roli, ve které by mě přiměla ji nesnášet. Ale tak jako mi třeba všechny nápady v Annie Hallové přišly kouzelné, a jak si mě získaly vedlejší role v Půlnoci V Paříži, tady to na mě vůbec nezafungovalo, a na rozdíl od jiných mi na "úžasně vtipných dialozích" jako "Nebojíš se, že tě zákazník sváže a zabije?" - "Ne, platí mi vždycky předem." nepřišlo vtipné vůbec nic. Nejvíc mě tak asi pobavila představa Robocopa jako majitele galerie moderního umění:) Zkrátka je mi líto, ale tohle už nikdy... 60%

Kladu si otázku, jak bych asi Den Poté hodnotil, kdybych neviděl o pouhý rok mladší britská (výrazně televiznější a dokumentárnější) Vlákna. Takže pokud jste je Vy sami neviděli, berte mě s rezervou. Den Poté je rozmáchlé dvouhodinové katastrofické drama s podivně artovými vložkami (viz např. bílý kůň), které se netají tím, že ukazuje ten výrazně mírnější než realistický scénář jaderné války. Takže nenastane žádná nukleární zima, "jen" se centra velkých měst a okolí vojenských zařízení obrátí v prach, a celé území pohltí radioaktivní mrak. Film sleduje osudy několik postav, žijících a pracujících v Kansas City, z nichž za hlavní lze považovat nemocničního lékaře Jasona Robardse. Velmi přesvědčivě ukazuje to, že na něco takového, jako by nastalo, nemůžeme být připraveni, a že ať jsme jakkoliv různí, najednou začneme mít společnou starost o ty naprosto nejzákladnější věci, které si bohužel budeme i nadále chtít opatřovat trochu odlišnými metodami. Ještě palčivější ale je uvědomění si, že se všechny naše plány zhroutí, a prostě nezbude, než se s tím smířit. Den Poté rozhodně plní svůj účel. Záběry na rakety opouštějící hromadně sila, stejně jako na sportovní halu zaplněnou umírajícími, jsou v tom nejhorším slova smyslu velkolepé. Ale musím se vrátit ke srovnání s Threads - ta jsou podle mě silnějším zážitkem díky realismu, polodokumentární formě, a mistrovské práci se zvukem a střihem. Den Poté je zkrátka "jen" hraný film. Kvalitní, ale narážející na svoje limity. 80%

Po nějakém čase opět parádní válečná dokumentární série. National Geographic si vybral šestici známých, i když ne těch úplně nejprofláknutějších druhoválečných operací, jimž je společné v podstatě to, že sice pracovaly se zvláštními jednotkami, ale v na dnešní poměry dost nezvykle vysokých počtech mužů. A je to podívaná velmi působivá, protože kombinuje hrané záběry, založené na vyprávění skutečných účastníků jednotlivých bitev, s technicko-historickými vsuvkami odborníků (včetně ukázek dobových zbraní;)), a - podržte se - se soudobou zobrazovací technikou, tj. konečně vidíte třeba to, jak se Rangers plíží mezi zákopy, objektivem satelitní termokamery. A vypadá to dost cool;) O trochu míň cool už vypadají vyloženě CGI animačky, zachycující různé momenty boje, a to hlavně proto, že i když jde o sérii z roku 2014, je vidět určitá zastaralost použitého enginu. Není to sice první Medal Of Honor nebo nedej bože Flashpoint, ale už to zkrátka je zřetelně jinde než ta propracovaná satelitní sledovačka. A je to škoda, protože to narušuje jinak strhující zážitek. 80% a doufám, že nezůstane jen u jedné série.

Čím to, že se v české pohádkové tvorbě nedaří dosáhnout toho, aby se sešly v té správné kvalitě všechny důležité složky dobrého filmového zážitku? Ve Škole Princů se sešli úžasně zahraní kladní hrdinové Matouš Ruml a Sarah Haváčová s neméně povedenými "sidekicky" Pavlem Liškou (který je mimochodem zcela vážný a působí jako největší boss z celého filmu) a Zdenou Hadrbolcovou, se svým způsobem také povedenými králi a jejich rádci... a bohužel s dokonale trapně figurkařícími zápornými postavami a dost nevyváženou režií, která nedokáže udržet nějakou srozumitelnou atmosféru. Škola Princů skáče co chvíli od pitomé školní komedie přes akční podívanou do oku i duši lahodící rozpačité romance, a když se to děje na prostoru ani ne hodiny a čtvrt, nemáte šanci se na to naladit, takže vám bude všechno, co se hrdinům uděje, víceméně jedno. Je to škoda i s ohledem na velmi slušnou hudbu Ondřeje Brouska. V podstatě jen to, že je Škola Princů taková jednohubka, mě přesvědčuje, abych se ještě někdy podíval znovu. 70%

Můžeme se samozřejmě přít o to, jestli sněžný drak je opravdu drak, nebo je to technicky vzato wyrm (což je ale ledový "drak"...), ale to není tak důležité jako to, že se stal zázrak. Máme tu totiž před sebou první českou pohádku, ve které drak nevypadá z technického hlediska směšně (a to mám Dráčka Mráčka ze Za Humny Je Drak hodně rád;)). Ano, je to neuvěřitelné, ale čeští filmaři se konečně jednou dali dohromady s počítačovými grafiky a animátory toho kalibru, který dal světu třeba ARMu nebo Mafii. A aby toho nebylo málo, i co se děje a postav týká, máme tu celkem neotřelé elementy. Petra Tenorová si tak mohla střihnout o několik levelů zajímavější princeznu než v pekelných Kouzlech Králů, a Saša Rašilov kupodivu důstojného krále. A ty kostýmy, exteriéry a šermířské souboje... ach, srdce mé zaplesalo. Jenže věc má, jak praví klasik, z marxistického hlediska i druhou stránku, a tou je podivně nedomyšlená až z prstu vycucaná (a při pouhých devadesáti minutách stopáže by se dalo říci i zbytečně vykoštěná) hlavní, veškerým dějem hýbající, linka s čarodějkami. Z jejich "rasy" uvidíme jen Jitku Čvančarovou a Zuzanu Slavíkovou, a z jejich světa jen jedinou jeskyni (v níž se nachází jen dvě jmenované, jakýsi trůn, křišťálová koule, pár krápníků a jinak jen tma a kouř). Nejvíc to ale co do zkratkovitosti odskákal Martin Myšička. U toho si scénárista už od začátku nevěděl rady, tak to vše vymyslel jako flignu na diváka - a to tu nejzákeřnější, kdy se dějí věci, o nichž jste se předtím nedověděli ani v náznacích, a shodou okolností se tak začne dít v závěru, kdy už je potřeba to vše nějak rázně a patřičně bombasticky uzavřít, aby se dodrželo zadání délky filmu. Ale celkově je Sněžný Drak rozhodně jedna z těch povedenějších pohádek, a na rozdíl od jiných se v jeho případě nebudu bránit opětovnému zhlédnutí. 70 by asi bylo objektivnějších, ale za ty vypilované malé role a roličky (Liška, Matonoha, Tomicová, ...) dávám 80%.

Tak tohle se hodně nepovedlo... od katastrofálního castingu a "hereckých" výkonů v hlavních rolích přes podivně zmatlaný příběh, který působí mnohem delší než je jeho reálných 75 minut, a v němž se najde čas i na patřičně strašlivou "veselou písničku", až po naprosto zoufalé "CGI efekty". Heslo "když na to nemám, tak to nedělám" je zjevně tvůrcům této pohádky cizí. U scény, kdy se podivně poskakující a halekající dřevem vyztužený Martin Kraus bije s "děsuplnými" křišťálovými lebkami, jsem se pobavil jako už léta ne. Bohužel ne tím správným způsobem:P Jediní, kdo se jakž takž drží, jsou Josef Abrhám s Libuší Šafránkovou, ale ti jaksi nemají co hrát. Takže děkuji pěkně, ale tohle už opravdu víckrát ne. 20%

Gino, děvče, máš ty to ale smůlu na výběr filmů - když už se ti povede nehrát poskoka v prostorově nedůstojné vedlejší roli, natrefíš na cosi, co by mohl být klidně Bourne s XX chromozomální výbavou... jenže to by ho nesměl režírovat ten kujón Soderbergh. Tomu se totiž už v podstatě pravidelně daří netočit jednoduché oddechové řízné věci, které by si tvůj talent zasloužil, ale pokouší se to něčím "ozvláštnit". A výsledek je pak v lepším případě zvláštní, v horším divný. A Zkrat balancuje mezi oběma hodnoceními. Ze sledování tohohle filmu zkrátka nemůže divák mít uvolněný pobavený pocit, ale na druhou stranu je to příliš prosté a fyzické na nějaké syrové drama z prostředí tajných služeb. Co hodnotím velmi kladně, je ochota, s jakou si pánská část ansámblu nechává poměrně drsně nakopat různé části těla, a pak taky to, že slečna Carano dostala možnost být tu i za dámu. A osobně považuji scénu, které vévodí kopačka kolenem oděným v ladné černé punčoše do hlavy pana Fassbendera, za skutečně pamětihodnou. Ještě nikdy tak nevynikl rozdíl mezi dojmem ženské výšky v lodičkách na podpatku a s prostou bosou nohou:) Každopádně dívat se na to (na celé) dá, ale není to zábavný akční výplach ani nic "pořádného" jiného. Prostě takový nepříliš dotažený mišmaš. Bohužel na červenou barvu to úplně nevidím. 60%

A je to tu - po patnácti letech je "BávoDrajvr" zpátky. A ačkoliv toho Clive Owen v mezidobí prožil a natočil hromadu, nutno říct, že vypadá mnohem zachovaleji než Dakota Fanning, které je o víc než polovinu méně. A není to tím, že zmíněná dcera přehnaně patriotických rodičů tu má roli skejťáckohoumlesácké Leeloo;) Partnerem Řidiče je samozřejmě "Nové Bávo", a to nejen vypadá, ale i hraje velmi slušně:) Trochu problém jsem měl s tím, že Blomkamp poněkud zbytečně sahá do sci-fi žánru, ale OK, je to jeho parketa, a politika The Hire byla vždy taková ta "ať je po jeho". Trochu větší problém už je v tom, že jako přestřelkový klip je The Escape velmi dobrý, ale jako honičkový klip už naráží právě na Blomkampovu nezkušenost na tomto poli. Naháněčky a kličkované postrádají kus energie a "drajvu", které ty nejlepší kusy ze série The Hire měly na rozdávání. Ale zase je to vyvažované tím hezky nasnímaným ratatabum okolo. Takže výsledek bude slušných 70%.

...and up we go again - kratší epizoda, obohacená vedle roviny národní povahy o mezinárodní historický konflikt s Poláky, v postavě Jakuba Žáčka silně akcentuje legendární charakter A. J. Rimmera, a přichází s nemálo luxusně vymyšlenými gagy (jako třeba utajení polské rakety, její jméno, logo výpravy, a v podstatě všechno, co se jí týká a co z ní uvidíme:)). A pak je tu ještě vtipná pointa s dortem a cliffhanger, budící bouřlivá bratrská očekávání;) I přes absenci politickomocenské satiry, jejímž pomníkem asi natrvalo zůstane jen druhý díl, plně zasloužených 80%.

No nevím, oproti druhé epizodě mi to přišlo jako sešup zase dolů k příliš přímočarému, lacinému až nevkusnému humoru (Lenka Krobotová by to určitě zvládla usrandovat i bez špatné části měsíce). Ale tak dobře, lepší voda, karťáci a hlavně Merkelová u mě bodovali. Jenže pokud je největším humoristickým nápadem podoba naší vesmírné lodi, tak je to prostě málo. 60%