major.warren

Gravitace je úchvatně natočené vědecké sci-fi s bohužel slabší obsahovou stránkou. Kouzelník Alfonso Cuarón je absolutní špička současné kinematografie, ať vypráví v jakémkoli jazyce, v jakékoli barvě. Gravitace je nejmagičtější sci-fi film, jaký jsem měl dosud možnost vidět. Na takto vysokou filmařinu už opravdu musíte mít talent a přesně ovládat své řemeslo. Atmosféra, styl, přirozené 3D, fantastické záběry (za kamerou Emmanuel Lubezki), sehrané ústřední duo Sandra Bullock - George Clooney, emočně silná hudba, nádherné efekty. To vše dohromady je propojeno skrze Cuarónovu režii. Jen ten děj mohl být vystavěn lépe, např. už Clooneyho zmizení mi příliš nesedlo. Oceňuji, že narozdíl od Interstellaru se Gravitace příliš nezamotává do přehnaných vědeckých či morálních otázek (krom srdcebolné scény s hrdinčiným dítětem). Jinak je to vynikající film. Všechny Oscary jsou zde na místě. Jen po té dramaturgické stránce mohla být Gravitace o něco málo silnější. Alfonso Cuarón si to ale vynahradil svým dalším filmem - Roma. 80%. Už teď se těším na režisérův další počin.

Čekal jsem, že tento film pro mě bude lehkým zklamáním. Už jen díky tomu, že sám Quentin ho považuje za svůj nejhorší film. Chtěl jsem nakonec dát pět hvězdiček, ale asi nechám ty čtyři. Ten film je Quentinovým nejslabším dílem, ale pořád je prostě vynikající. 75%, sice s odřenýma ušima, ale dubler Mike rozhodl. Perfektní zápletka, vlastně bez přímého příběhu, jen stojící na skvěle napsaných dialozích a skvěle napsaných postavách. Dubler Mike je jedna z Quentinových nejlépe napsaných postav. Úchyl ve svém vytuněném bouráku. To auto je super. Scénář jako vždy téměř bez chybičky, jen některé dialogy mezi slečnami v obou příbězích byli trochu zdlouhavé, ale následné jedinečné honičky a barové scény to napravily. Kurt Rusell byl opět vynikající. Spolu s filmy Věc a Osm hrozných je Auto zabiják podle mě jeho nejlepší film. Stejně tak i Rosario Dawson, Zoe Bell, Tracie Thoms, Vanessa Ferlito či mladá Poitier. Vizuálně byl film opravdu atraktivní. V typickém Quentinově stylu 60. let. Poškrábaný film, skvělý výběr hudby a písniček a ty auta. No co dodat. O kameru se postaral tentokrát sám a myslím, že má kameramanské nadání. Skvělá kamera především při akčních honičkách. Nejlepší scény jsou v prvním příběhu na baru s Mikem a naráz do holek, v druhém příběhu půjčení vozu a honička. U mě za krásné čtyři hvědičky. Quentin nikdy nezklamal a asi ani nezklame:-).

Werner Herzog na nadmíru zábavné a divácky atraktivní, téměř spirituální pouti po stopách Timothyho Treadwella, proslulého náčelníka medvědů, jehož neblahý konec (rukou jednoho z příslušníků jeho kmene) z něj učinil legendu. Herzog střídá záběry pořízené samotným Treadwellem s výpověďmi očitých svědků. Prostor mají i vědci, jež nás provedou zběžnou analýzou medvědího chování v kontextu Treadwellovy smrti. Nad tím vším pak z úlohy komentujícího průvodce bdí zkušený "dobrodruh s kamerou," jenž pro bláznivého snílka nachází pochopení alespoň z pozice filmaře ("O takovém materiálu se mi ani nesnilo"). Werner opět dokázal předčit všechno a všechny a znovustvrdil gró své tvorby "odvracet se s kamerou od západu slunce." Skrze osud Grizzly Mana nás motivuje k tomu, pozastavit se nad otázkou, je-li vůbec možné totální splynutí člověka s přírodou, a také nad reálnými možnostmi filmového média v praxi.

Salónní konverzace, přesto tematicky vděčná. Stanley Kramer velmi přesně pojmenovává věci, o kterých se současní filmaři buďto bojí nebo neumějí vyprávět. Pod kapotou příběhu o nečekané lásce se totiž skrývají závažné otázky, především co se týče pokrytectví, přetvářky a tolerance. Ne, že by snad Hádej, kdo přijde na večeři byl nějak zvlášť zásadní film, přesto však vedle něj většina novodobých snímků na rasové téma (Zelená kniha) bude působit fádně, směšně. Pokud Kramerovu filmu něco skutečně dominuje, je to originální zápletka a silné herecké výkony, z nichž vyniká především (jako vždy) úchvatný a charismatický Sidney Poitier a také Spencer Tracy (ve své poslední filmové roli). Je to příjemný film, dobře natočený i zahraný, chvílemi až příliš výmluvný a snadno sklouzávající k moralizování, a byť se občas nevyhne okamžikům kýčovitosti, s humorem i vážností stále vypráví silný příběh. 4/5.

Geniální dílo, kterým Quentin Tarantino odvyprávěl vlastní verzi druhé světové války. Z hlediska hereckých výkonů se jedná o jeho dosud snad největší film. Brad Pitt (Aldo Raine) je naprosto dokonalý, byť nepřehlédnutelnou osobností se tentokrát stává Christoph Waltz (Hans Landa), který rafinovaně propojuje jednotlivé dějové linky mezi Adolfem Hitlerem, "Pancharty" a Šošanou (Mélanie Laurent), která na nacistických pohlavárech chystá sladkou pomstu za vyvraždění vlastní rodiny. Hanebný pancharti jsou skvělým mixem dějepisu, zejména z hlediska války a kinematografie, westernové podívané a také tragické romance. Tarantino zvolil opět vyprávění v kapitolách, přičemž jednotlivé kapitoly bere jako samostatné scény, jež se jednu po druhé snaží náležitě vystavět a dovést k silnému vyvrcholení. Už úvodní dialog mezi Landou a farmářem je doslova nezapomenutelný. Za kamerou stál výborný Richard Richardson, který znovu potvrdil, že je špičkou své profese. Vskutku překrásná je pak vybraná hudba, zejména ta od Ennia Morriconeho, za což Tarantinovy patří další velké díky, protože i díky němu se dnes může spousta mladých diváků seznámit s Morriconeho tvorbou. Moc se mi líbila postava Huga Stiglitze a samozřejmě i "Žida Baribala." Můj milovaný snímek. Jeden Oscar za nejlepší mužský výkon ve vedlejší roli.

RECENZE: Ani zázrak, ani tragédie. Film Havel nabízí svůj pohled. V posledních letech vzniklo v České republice několik životopisných snímků o významných osobnostech z naší historie. Svého portrétu „na velkém plátně“ se dočkali Jan Masaryk, Milada Horáková, Jan Palach a nyní i Václav Havel. Ze všech těchto projektů je film o Havlovi tím nejosobitěji pojatým a zároveň i nejzábavnějším. Režisér Slávek Horák se pokusil uchopit Havlův příběh jinak, zvenčí. Havel je zde obyčejný člověk, dramatik, který „chce jen psát“, váhá, dělá chyby, ale s postupem času se stále více utvrzuje ve svých přesvědčeních, vedoucích až k pádu komunistického režimu a následné prezidentské kandidatuře. Že tvůrci pozměnili některá fakta, není až tak podstatné, u hraného životopisu to ani jinak nejde. Na místě spíš zůstává otázka, zda to bylo ku prospěchu vyprávění jako celku. I když na Havla film nahlíží skrze vlastní úhel pohledu, jen to dokonalou podívanou zařídit nedokáže. Předně, podobně jako u zmiňovaného filmu o Janu Masarykovi chybí příběhu silná dramatická zápletka – jasný konflikt. Scénář sleduje Havla v rozmezí let 1968-1989. Je zábavný, milý, občas až dojemně groteskní, chvílemi mrazivý, ale bohužel i dějově rozcuchaný. Hrdina totiž odbíhá od divadla k politice a zpět k ženám, a přitom stále nikam nepatří. Havlův věčný konflikt s režimem je tu dosti upozaděný kvůli jeho stálé nerozhodnosti a váhavosti. Drama bez konfliktu ovšem není dramatem. Viktor Dvořák si skvěle osvojil Havlovu mluvu, styl vyjadřování i vystupování. Jeho výkon táhne celý film od začátku do konce. Anna Geislerová si s neustále přítomnou cigaretkou v ruce vychutnává své tiché sólo v roli Olgy Havlové. Zato Martin Hofmann coby Pavel Landovský vyzařuje energií a přirozenou živelností na všechny strany a příběhu dodává příjemné zpestření. Havel je dobrý film. Jako dojemně uvolněný portrét Václava Havla a jeho boje za pravdu a lásku s legračními odbočkami k jeho vztahům s ženami hravě obstojí. Humorem naštěstí nešetří, ale nejedná se ani o komedii, natož lživou parodii. S obdobným tématem boje za svobodu projevu se kdysi velmi zábavně popasoval i americký film Lid versus Larry Flynt, jenž se však neodchyloval od jednolité zápletky a držel se pevněji svého ústředního dramatu. Havel krom vlastního pohledu na hlavního hrdinu nijak zvlášť neprovokuje (i když mírné kontroverze budí) a ani neobchází některá zavedená klišé. Zážitek ruší například mechanicky vložené divadelní vsuvky. Dramatická stavba, zejména pak střihový skok z let sedmdesátých rovnou do roku 1989, působí ošizeně, bez opodstatnění a předem náležitě vystavěného kontextu. Ve finále, kdy se má Havel stát kandidátem na prezidenta, celý film se náhle jeví jako z jiného světa. Je to ta samá postava, kterou jsme viděli po celých devadesát minut? prolétne divákovi hlavou. Stojí však za to si na Havla do kina zajít. Možná nebudete souhlasit s obrazem hlavního hrdiny, jakého se vám od tvůrců dostane, ale rozhodně uvidíte dobře natočený a odvyprávěný film, který díkybohu nenudí! Byť poslední momenty podpořené grandiózní hudbou Petra Maláska dokáží vybudit úžas, nadšení, se závěrečnými titulky zůstává v duchu cítit menší pachuť z názoru, že Václav Havel by si zasloužil film mnohem kompaktnější a dramatičtější. Třeba se ještě dočkáme… Hodnocení by normálně vydalo za 60%. Pět procent navíc má filmový Havel za skvělé finále a dalších pět za odvahu tvůrců, s níž k poměrně netypicky (tedy nikoliv faktograficky a nudně) vyprávěnému životopisu přistoupili. 70% a krásné čtyři hvězdičky.

Já jsem s pokračováním svého snad nejoblíbenějšího animáku spokojen. Hledá se Dory se Andrewovi Stantonovi velmi povedlo. Čekal jsem, že už to nebude ono, že to bude příběhem hloupost, ale mýlil jsem se. Jde o hezká pokračování, s velmi dobrým scénářem a příběhem. Ještě, že se toho ujal Stanton. On ty animáky opravdu umí. U animovaných filmů mi přijde, že si s nimi dneska tvůrci dávají více záležet. Že jsou nešizené. Není to jen kvůli penězům. Je tam viděl cit pro práci. Herci film jak v původní i dabované verzi namluvili skvěle. Ohromné plus ode mě opět získal mistr Thomas Newman, který opět vytvořil zcela jedinečnou hudbu, která už jen hlavním motivem konkurovala původnímu hlavnímu tématu z Nema. Samozřejmě tam nechal vyslyšet i prvky z původní hudby, ale bez toho by to nebylo ono. Ale ta hlavní melodie, no palec nahoru:-).Hledá se Dory je podle mě jeden z nejlepších animáků roku i posledních tří let. Samozřejmě po V hlavě. Pro mě zcela pohodový film s mnoho skvělými hláškami. Pro děti ideální a i dospělý člověk v tom určitě něco najde. Já tedy určitě ano. U mě má tento skvělý film krásné čtyři hvězdičky. S velkým plusem:-). Nebál bych se ho nominovat na Oscara za animovaný film, ale v roce 2016 měl velkou konkurenci.

Hledá se Nemo je jedním z nejkrásnějších filmů, co byly kdy natočeny. "Kluci od Pixaru" zkrátka nikdy nezklamou a tímhle dílem se nesmazatelně vryli do filmové historie. "Nemo" není jen o výjimečné animaci, ale především o nápadu a k Oscaru za animovaný film bych mu z fleku přidal i cenu za scénář, a v neposlední řadě také za nádhernou hudbu Thomase Newmana. Je to prostě krása. Hledá se Nemo není jen pro děti. Je to tak dobrý a tak univerzální film, že si ho užije opravdu každý. A takový film si podle mě zaslouží 100%. Vybrat nejlepší scénu je nemožné, ale když se zamyslím, tak mám asi nejraději scény s velrybou, žraloky, želvami a samozřejmě legendární útěk z akvária. Absolutního vrcholu pak dosahuje scéna "Swim Down." Je to okouzlující snímek, který miluju z dětství a dodnes neztratil nic ze svého kouzla (spíše naopak). Jeden Oscar za nejlepší animovaný film.

Ve snímku Hnus vytváří Roman Polanski velmi tíživou atmosféru. Přesný výkon Catherine Deneuve je zpočátku jemný a nenápadný, následně však přechází do téměř hitchcockovského rázu. Hlavní hrdinka se mění z křehké a uzavřené dívky v ještě uzavřenější a mnohem radikálnější. Polanski skvěle využívá širokých úhlů obrazu, detailní pohledy, a dále nejrůznější, hrůzu nahánějící zvuky (zvonící telefon, kostelní zvony). Hnus je pak především příběhem o osamění, strachu a společenské i sexuální uzavřenosti. Hlavní hrdinku Carol stíhá úzkost, paranoia a utkvělé deformační představy. Polanskému stačí prostředí jednoho bytu, aby dokázal vytvořit klaustrofobickou a chvílemi téměř až hororovou atmosféru. Využívá značně morbidní i velmi nenápadné prostředky, jak vyvolat v divákovi pocit strachu a napětí. Filmem Hnus Polanski prokázal, jak moc neobyčejným režisérem je a že se jako filmař neohlíží na žádné konvence. Hnus, jako většinu svých filmů (výjimku tvoří např. Nůž ve vodě), natočil v subjektivním pohledu – celý příběh tedy nazíráme očima i duší hlavní hrdinky, skrze detailní záběry jejího nevinného obličeje... Byť se jedná o smyšlené dílo, Hnus si v sobě zachovává i určitou pravdivost. Velmi dobrý horor a psychologická studie rozpadu osobnosti zároveň.

Jeden z nejlepších westernů všech dob a závěrečný epos Leoneho Dolarové trilogie. Clint Eastwood s doutníkem v puse, zabiják Lee Van Cleef a skutečně odporný Eli Wallach! To jsou hodný, zlý a ošklivý. Legendární Morriconeho hudba, výborná kamera Tonina Delli Colliho, skvělá výprava. Závěrečný souboj na hřbitově je jedním z mých nejoblíbenějších momentů v dějinách filmu. U mě to nejlepší hodnocení.