major.warren

Opravdu hodně povedený snímek. Nechápu jak to, že má u nás jen 64 procent. Stejně tak třeba životopisy Lincoln nebo Jackie, ale každý uživatel má svůj názor, který by ti druzí měli respektovat. Můj názor na film Železná lady o jedné z nejlepších političek všech dob zní, úchvatné dílo. Meryl Streep se do role Margaret Thatcherové opravdu hodila a Oscara za hlavní ženskou roli si plně zasloužila. Myslím, že zde podala jeden z nejlepších výkonů své kariéry. Jim Broadbent coby její manžel Dennis filmu dodal potřebný rámec humoru a posunul jej ještě o kus výš. Ostatní herci též skvělí. Phyllipa Lloyd udělala moc dobře, že zfilmovala příběh této neobyčejné ženy a jsem si jist, že bude jistě skvělou režisérkou. Scénář Abi Morganové byl perfektní. Nebyly tam žádné omyly a byl velmi vtipný a hlavně mi nepřipadal nudný. Délka filmu 100 minut je podle mě k tomuto tématu ideální. Kamera velice dobrá, krásné detaily Londýna a tak dále. Hudba Thomase Newmana byla také opravdu velice povedená. Perfektní makeup. Jeden z nejlepších co jsem kdy viděl. Kostýmy i výprava bohaté. Jsem moc spokojen. U mě to nejlepší hodnocení. Dva Oscary za nejlepší makeup a hlavní herečku.

Žiješ jenom dvakrát je jednou z nejpůvabnějších a možná vůbec nejpoetičtější Bondovkou. Lewis Gilbert natočil tři Bondovky a tahle je dost možná nejlepší. Sean Connery po páté jako agent 007, tentokráte pouze v Japonsku, ve společnosti krásné Aki, "tygra" Tanaky, poprvé v historii Bondovek odhaleného Ernsta Stavro Blofelda, skvěle ztvárněného hrůzným Donaldem Pleasencem, a další japonskou kráskou Kissy. Takže super Bondovka:-) Ze všech Conneryho Bondovek si právě tahle nese nejvíce půvabu, společně s From Russia With Love. Mistr literatury Roald Dahl servíruje skvělý scénář plný Flemigovských motivů, a hlavně postavený na typickém Bondovském příběhu o záchraně světa. Vizuálně zase revoluce. Jeden z nejkrásnějších soundtracků Bondovské historie složil opět vynikající John Barry. Nádherná je i úvodní píseň. Já opravdu nemám moc co vytknout. Tuhle Bondovku miluji pro její napínavost a tajemnost a dále pro zmiňovaný půvab japonské kultury. A jsem moc rád, že Bonda zde ještě pořád hraje Sean Connery. A taky, jak skvěle ukončil svou dosavadní kariéru agenta 007 a břemeno luxusně předal Georgeovi Lazenbymu.

Žít a nechat zemřít nepatří zrovna k mým nejoblíbenějším Bondovkám, a celkově bych ji zařadil mezi ty slabší. Svůj podíl na tom má částečně Roger Moore, poprvé v roli agenta 007. Jeho zdejší pojetí Bonda mě příliš neoslovilo, a nelíbila se mi ani atmosféra, která se táhne celým filmem. Je tu ovšem skvělý záporák, doktor Kananga v podání Yapheta Kotta a také úchvatná Jane Seymour, byť ani ona není zrovna tou nejlepší Bond girl. Pořád je to ale James Bond jak má být a všechny zmíněné výtky jsou pro mě jen jakýmsi vodítkem pro srovnání s dalšími Bondovkami. Žít a nechat zemřít totiž má většinu toho, co má dobrá Bondovka mít, a najde se zde i několik skutečně výjimečných okamžiků (krokodýlí farma, honička na člunech, setkání s výtečným Cliftonem Jamesem v roli šerifa J.W. Peppera). Tajuplnou, chvílemi až strašidelnou atmosféru a přirozené kouzlo Žít a nechat zemřít ale ani po letech rozhodně neztratilo!

Život a doba soudce Roye Beana je nostalgicky poetický a komediálně laděný western s úžasným Paulem Newmanem, geniální hudbou Maurice Jarrea, skvělým scénářem Johna Milliuse, hvězdnou režií Johna Hustona a neutichající láskou k Miss Lillie Langtry:-). 75% a krásné čtyři hvězdičky.

Žádný jiný film snad nikdy nedokázal hovořit tak vtipně a půvabně o tak vážných věcech a v závěru diváky dovést k slzám. Roberto Benigni je z rodu herců, kteří se jednoho dne rozhodli postavit se za kameru a všem okolo dokázat, že jsou za ní stejně dobří jako před ní. Spousta z nich vzbudila posměch. Ne však Benigni, který i kdyby už nikdy neměl natočit nic jiného (a že se mu ne vždycky zrovna všechno vydařilo) se tímto filmem navždycky zapsal do srdcí filmových diváků. Jako první si totiž uvědomil, že o hrůzných věcech je třeba vyprávět s nezdolným optimismem i nadhledem, a teprve tehdy bude jejich účinek na diváky stoprocentní. Život je krásný je především o nápadu a síle umělce něco sdělit a přitom nenudit. Krom úžasného Benigniho zaujme zejména charismatický Horst Bucholz v jedné ze svých posledních rolí. 85%. Nejlepší scéna je jednoznačně překlad táborového řádu a samozřejmě i krásné finále. Abbiamo Vinto!

Žut je největší dobrodružství Kary Ben Nemsího, tedy Old Shatterhanda v Orientu. Já miluji na výsost všechny filmové Mayovky. Ať už v nich vystupuje Vinnetou, Old Shatterhand či Kara Ben Nemsí. Žut je jedna z nejlepších filmových Mayovek. Robert Siodmak, který později natočil i další dvě mexická dobrodružství, si režijně libuje. Lex Barker je jako Kara Ben Nensí zcela výtečný. Ralf Wolter zase ztvárňuje dokonale komického, avšak nepostradatelného Hadžiho Halefa Omara. Rik Battaglia je opět záporák - tentokrát přímo Žut, a dvojice Lord David Lindsay a sluha Archie Dietera Borscheho a Chrise Howlanda patří k mým nejoblíbenějším filmovým dvojkám, protože všem Mayovkám v Orientu dodávají nepostradatelný humor. Žut je výtvarně pěkný, vizuálně také, a z hudby Martina Böttchera se při finální sekvenci s Žutovým útěkem tají dech. Žut je prostě výtečný. Jistěže, stejně jako spousta filmových Mayovek, je v některých postupech jednoduchý, ale tak jako Kara Ben Nemsí Lexe Barkera a Hadži Halef Omar Ralfa Woltera vypadají skuteční filmoví hrdinové, na které je radost koukat i po letech. Obsazení krásně doplňuje Marie Versini a pár známých mayovských tváří. Knihy Karla Maye jsem nikdy nedokázal moc číst, a vždy jsem dával přednost filmům, ale nebýt jeho, Žut a desítky dalších výtečných věcí a příběhů o bezpráví a hrdinech, by nikdy nevznikly. Tvrdá, ale krásná Mayovka, kterou mám moc rád. Při finální scéně s koněm Rihem, divák uroní slzu zcela přirozeně. U mě pět hvězdiček. Žut, Divokým Kurdistánem a V říši stříbrného lva jsou všechny tři krásné snímky, které by se měli dodnes pouštět. Žut je sice nejtriviálnější, ale přesto zřejmě nejsilnější z celé trilogie.

12 let v řetězech mohlo Oscary vyhrát, ale cenu za nejlepší film by měl získat někdo lepší. Po filmařské stránce není příliš co vytýkat, značně rozporuplnější je otázka tematická. Film má silný základ ve skutečném příběhu Solomona, jenž prožil dvanáct let života v roli otroka na amerických plantážích. Rasismus, otroctví, nesvoboda, násilí na černých, to vše zde hraje svou roli a dohromady film jako celek funguje a působí velmi dobře a přesvědčivě, fakticky je nezpochybnitelný. Přesto se dá Oscar za nejlepší film roku přeložit jako Oscar za korektní dílo, které vyhovuje spíše svým společenským tématem nežli převratnou filmařinou, jež by budila úžas. Opakuji: Je to moc hezký film! Rád si jej pustím i na potřetí. Především kvůli silnému lidskému příběhu a také hereckým výkonům. Chiwetel Ejiofer v hlavní roli Solomona je jednoduše výborný, typově přesný, uvěřitelný i plný emocí. Michael Fassbender je zase skvělý v roli zlého otrokáře. Dále pak Lupita Nyong'o, Benedict Cumberbatch, či Brad Pitt, který film navíc ještě produkoval. Kamera je velmi působivá; celé je to krásně nasnímané, zejména co se týče scén na bavlníkových plantážích. Hans Zimmer složil prostou, přesto opět nádhernou hudbu, jíž dominují úžasné housle. Co mi vadí, je, že od začátku do konce se 12 let v řetězech drží v neměnné atmosféře, která se nevyvíjí ani s přibývajícími zvraty. Konec je dost natahovaný, ale zato poměrně výrazný a emočně silný. 75%. Tři Oscary za nejlepší adaptovaný scénář, vedlejší herečku a film.

RECENZE: 1917 jako válečná pohádka. Vskutku překrásná. Sam Mendes je z rodu režisérů, jenž si dokáží poradit s každou látkou. Sám si vyzkoušel rodinné drama Ameriky padesátých let, gangsterku z dob prohibice, či akční podívanou v posledních dvou Bondovkách. Jedná se o filmaře, který dokonale ovládá své řemeslo a každý jeho film představuje událost. Totéž platí i o novince 1917. Jeho debutový majstrštyk Americká krása sice zůstal nepřekonán, ale s jistotou se dá říci, že tímto dílem režisér natočil svůj dosud nejosobnější projekt. 1917 nevyzařuje prvky scenáristické originality. Dva vojáci musí doručit vzkaz s odvoláním útoku. Jednomu je to jedno, bere to jako úkol, povinnost. Druhý má na celé věci osobní zájem, protože v jednotce, jejíž útok má být odvolán, se nachází i jeho starší bratr. Tato prostá zápletka Mendesovi bohatě stačí na to, aby vytvořil nevídanou podívanou. Klíč k 1917 nestojí na obsahu, ale na formě. Film je postaven na třech tvůrčích jednotkách: Vynikající kameře Rogera Deakinse, grandiózní hudbě Thomase Newmana a opravdu mimořádné Mendesově režii. Nápad, že celý děj se bude odehrávat v reálném čase několika hodin, kdy s hrdiny jako diváci ujdeme opravdu každičký krok jejich cesty, je sám o sobě složitý a vyžaduje extrémní přípravy a letité tvůrčí zkušenosti. Právě stálá obrazová perspektiva hlavních hrdinů, vojáků Blakea a Schofielda, dopomůže k tomu, že se po celé dvě hodiny soustředíme pouze na dění na plátně, jdeme s nimi, zažíváme s nimi všechna úskalí. Ne že by se snad tato forma vyprávění tzv. "na jeden záběr" měla stát tradicí, ale při pomyšlení na sílu zážitku nelze nic vytknout. Roger Deakins stárne, ale přesto mi připadá, jako by s každým dalším filmem ještě více objevoval kouzla filmové kamery. Desatero dalších řemesel film skvostně splňuje, ať už se jedná o význačný zvuk nebo dobové dekorace. Líbí se mi, že Mendes navazuje na styl Nolanova Dunkerku, byť ten ještě lépe spojoval rafinovanou strukturu vyprávění s obsahovými prvky, nicméně obdobná stylizace války tzv. v přímém přenosu se mi zamlouvá čím dál více. Rána může přiletět odkudkoli. Čistou podívanou naruší jen pár věcí. Během krátké cesty toho hrdinové zažijí až příliš. Na můj vkus byla zbytečná scéna se ženou a dítětem, popřípadě příliš „bondovský“ skok do peřejí řeky, jenž byl však (z druhé strany) mistrovsky natočen. 1917 zkrátka představuje britskou válečnou „pohádku“ s jasným hrdinou, jenž ve finále musí docílit svého poslání stůj co stůj, i kdyby měl ztratit vlastní život. Navíc vzdává poctu nejednomu muži; nejen vypravěči příběhu Alfredu Mendesovi, který ho kdysi vyprávěl svému vnukovi. 1917 jako pohádka dědy Mendese? Proč by ne? 80%

21 gramů. Silná emoční „rozdýchávačka“ se skvělou ústřední trojicí, Arriagovým podpisem smrti a Iňárritovou stylovou iniciativou. Tak tohle je psycho thriller jako žádný jiný film. Iňárritu mi zase dokázal, že umí. 21 gramů jsou silným lidským příběhem o lásce, neštěstí, štěstí, smůle a pomstě. Duo Iňárritu/Arriaga mě baví čím dál tím více. Škoda, že po Babelovi se ve zlém rozešli. Taky dnešní Iňárritovi filmy scenáristicky trochu strádají. Tenhle film však dokazuje genialitu, jak Iňárritovu, tak Arriagovu. To úžasné proplétání jednotlivých linií příběhů a následné skládání střepů do zrcadla mě baví, stejně jak napsal "golfista." Ale na můj vkus tady toho bylo až moc. Mám to rád, ale pro takový-hle příběh, i když se to rozhodně hodí, to hlavně ze začátku bylo strašně nesrozumitelné. I když jsme se na konec ze všeho perfektně vymotali. Ale zase si Iňárritu pojistil, že udrží po celou délku filmu naši pozornost. Od tohohle filmu, když odejdete na záchod, už se asi nechytíte. Nejvíce je film luxusní v hereckých výkonech. Sean Penn, Naomi Wats a můj oblíbený Benicio Del Toro hrají všichni na Oscara, lemováni úžasnými dobrosrdečnými výkony Charlotte Gainsbourg a Melissy Leo. Prostě super výkony. Příběh je extra. Temný, lidský, hrozný. Je to film o životě. Psychologie ani nelítostnost nechybí. Vizuálně poutavý, od přímo geniální kamery Rodriga Prieta a typického lehce ztmaveného obrazu, přes úžasný střih a zvuk a samozřejmě jako vždy výtečnou hudbu Gustava Santaolally. Jeho kytarové sólo Do We Lose 21 Grams mě neskutečně baví. Iňárritu rozhodně nezklamal, ale Amores Perros mám prostě radši. El Chivo a jeho psi jsou prostě moji hrdinové. Takže bych ho i raději viděl v naší topce tady na ČSFD. Ale 21 gramů je film víc než skvělý. Amores Perros jsem dal na podruhé 90%. 21 gramům dávám krásných 80%. Není to pro mě tak silné jako první jmenovaný film, ale rozhodně se mu blíží. Film má u mě přednost tím, že jsem se od něj nemohl odtrhnout - doslova. Takže svůj účel a poslání splnil. Nejlepší scénu nedokážu určit. Ale nejsilnější jsou ty poslední scény v posledních 20 minutách.

No šlo to. Nebylo to zlé a pod vedením Adély Vinczeové to bylo i celkem vtipné. S Výbornou a jejími lékaři na vyhlašování se to nedá srovnat. Samozřejmě některé výstupy byly slabší, stejně tak hudební doprovod Vladivojny La Chii a její pardon, debilní píšťalky. Hudba co hráli při vyhlašování, ale nebyla jinak špatná a celkem se mi i zamlouvala. Samozřejmě ty politické narážky Olgy Sommerové apod. mě doslova srali. Politika k filmu nepatří. Hned na začátku mě nasrali oceněním vedlejší herečky pro Petru Špalkovou. Hrála skvěle, ale na lva ten její výkon a ani výkon Tatiany Vilhelmové nebyl. Měla vyhrát Sabina Remundová za Zahradnictví. To byl výkon:-). Oldou Kaiserem za Po strništi bod mi zpravili náladu. Výtvarné ceny za Miladu a Lajku mě taky zrovna nenadchli a nejvíc mě nasrala hudba. Ostrouchov složí doslova geniální témata a oni to dají nějakým umělcům neumělcům za to, že zakomponují do hudby zvuk listů a větru. Jsem rád za alespoň jednu cenu pro Špínu a stejně tak za Po strništi bos. Bába z ledu, jak herci, tak scénář a režie mi udělali ohromnou radost. Bohdan Sláma si to zasloužil.