Foxized

Džejk Gilenhol? Perfektní. Nový oblek? Dokonalý. Ta scéna plná iluzí? Teču. Mám krásnou vagínu a pod sebou kaluž. Tvůrci se viditelně nechali inspirovat ‘Into the Spider-Verse’, což mě strasně těší. Miluju Milese Moralese a miluju i tuhle podívanou.

Jste ta největší fanynka Zápisníku jedné lásky. Hormony s váma hazí víc než záchvat s epileptikem, který během masturbačního maratónu zapoměl na Kozlíkův čaj. Ale protože nevypadáte jako Evženova Lenina nebo Princezna z Maraudonu, v hlavě nemáte vakuum, základy etiky pro vás nejsou španělskou vesnicí, věříte, že by vás Ryan Gosling neposlal k šípku. Od prvního dne, kdy začal natáčet v Praze vám vaječníky štěkají jako nadržený srnec a vy jen doufáte, že ho třeba někde potkáte a snad i zkusíte sbalit. A ono se to povede. Jste u vás doma, zapálíte svíčky, navzájem se začnete svlékat, Ryan vás položí na postel, políbí a poté do vás vnikne. Každý milimetr vaší kůže zalije piloerekce. A přesně tohle, snad i ve větší intenzitě, zažívám pokaždé, když ba jen pomyslím na tuhle epizodu a její závěr.

Chci být jako Batman. Chci být jako Thor. Chci být první bílej Černej Panter. Ne, smažte to. Chci být Azzarellův Constantine. Bendis. Ten kluk mi učaroval u Daredevila - Muže beze strachu a ty jeho prvky tady jsou znatelné. A teď chci být Spiderman v paralelních světech. Né ten černej, ale ten černej, Noir Spiderman. Dokonalé spojení hudební složky, zprvu nepěkné a HODNĚ epileptické animace a ucházejícího příběhu, který by sólo neudělal díru ani do prostěradla. Ale se všem těma paralelo pavoukama a Kingpinem tak dokonalým, že by mu ji mohl závidět i Gosling v němém filmu je to jasná desetina americké vlajky.

Normálně mám problém se vcítit do hlavních postav dramat, ať už jsou perfektní nebo úplně na hovno. Nejsem učitel, takže mi v práci nehrozí, že nějaké dítko uvidí můj liščí ohon, ale tohle je krásná ukázka toho, že se to vlastně ani stát nemusí, aby bylo nadoživotí, do konce života, o "zábavu" postaráno. Dvě hodiny přibitý do gauče a to drámy nejsou zrovna žánrem, který vyhledávám. Dokonalost.

Na střední škole jsem vymyslel způsob jak se vypořádat s potomky kočovných národů, kteří přestali kočovat zrovna tady a na Slovensku. Docela dost se to podobalo Battle Royale, ale Očista by mohla fungovat přece jen trochu líp. Je sice fakt, že s mentalitou jakou se pyšní naše země česká, by do ulic v den očisty vylezli hlavně mladí Deziderové a Jessicy, aby legálně mohli dělat to co (ne)legálně dělají den co den a společně s nimi potetovaní kluci trpící dobrovolnou plešatostí. Zbytek národa by seděl doma a čekal až jak to dopadne. A světe div se, ani jedné skupiny by nebyla škoda a ať je někdo sebevětší lidumil, postupem času by si uvědomil jak pozitivní dopad má Očista. Tenhle film ukazuje co se přesně nesmí stát. Až se objeví blonďatá sexy kandidátka na post prezidenta, je třeba neváhat a jednat klidně. Čili ničííííít! ... Kdokoliv rozumně smíšlející nemůže s hlavní hrdinkou téhle píčoviny soucítit, ba dokonce jí a jejímu poslaní fandit. Ale gilotina byla dobrá.

Před dvaceti lety se mě rodiče ptali jestli chci hrát fotbal nebo hokej. Samozřejmě, že hokej. Tak mě dali na fotbal a světe div se, nejsem fotbalista. Ani hokejista, ale ten mi aspoň trochu jde. Možná je to proto, že jsem přirozený talent a nebo je to proto, že jsem Youngblooda viděl asi 727x a jen z poloviny to bylo kvůli Cynthii.

Jeden kníratý pánbíčkář si kdysi prozpěvoval o tom jak na jeho plášti spousta barev září, třeba žlutá, hnědá, zelená, šarlatová, černá, okrová, fialová, olivová, červená. Tady sice vůbec nejde o plášť, ale plátno a ze všech těch barev tam září hlavně jedna. A i přesto to byl jeden z nejbarevnějších filmů MCU s perfektním soundtrackem a naprosto dokonalým záporákem.