Tom Riddle

Ač se prve objevila jako záškodník pro výtřžníky Beavise a Buttheada ze stejnojmenného seriálu, její kamenný projev a sarkastické hlášky jí vynesly vlastní spinoff. V něm dostala sucharka Daria po přestěhování z Highlands do Lawndale povrchní ségru Quinn, rodiče Jakea a Helen jak z jiné planety, za BFF stejně cynickou, byť mnohem společenštější Jane, a instantní crush na Janenina bratra, věčně zevlujícího kytaristu Trenta. Na nové střední se sice moc nezměnilo, Quinn je pořád včelí královnou, o společenském statusu rozhoduje móda, vkus a ochota se muchlovat ve šmajchlkabinetu s hvězdným atletem školy, když ale v centru příběhu stojí obrýlená hrdinka, není o kvalitní zábavu nouze, tím spíš, že jí doplňuje řada barvitých vedlejších figurek (Brittany, Kevin, Upchuck) a boží hudební podkres. 90%

Po produkování ultrarealistického Six Feet Under ze života a ujeté guilty pleasure True Blood o upírech a dalších nadpřirozených menšinách se Alan Ball vydal cestou kompromisu mezi obojím, a výsledek působí prapodivně polovičatě. V příběhu o tom, jak to tak asi vypadá, když se po*ere velký heist a v patách vám jsou policajti, FBI i smrtelně nebezpečný gangster, je všechno podřízené drastické akci, drsní chlapi zbrocení potem a krví se rvou jako o život, zatímco spoře oděné ženské vystavují všechny svoje přednosti pěkně zblízka do kamery. Navzdory příšerně nelogickému jednání mnohých postav, rušivé nerealističnosti vnitřních pravidel, absurdní vyhrocenosti situací i nedostatku soustředění při vyprávění příběhu se na to z nějakého zvláštního důvodu strašně dobře kouká. Hlavní trio je jeden drsňák vedle druhého (Lucas Hood - Antony Starr, který by sice při takové míře pranic měl místo svého ksichtíku kaši, ale budiž, Carrie/Ana - Ivana Milicevic, osudovka, jak se patří, Kai Proctor - Ulrich Thomsen, který si svého padoucha očividně vychutnává), záporáci mají potřebné charisma, každý díl má potřebné tempo, a extravagantní počítačový expert Job (Hoon Lee) je jedním z nejzábavnějších sidekicků poslední doby. Po dvou letech stále vadí ty samé věci, které už se nejspíš nezmění (Banshee je opravdu plytká záležitost), ale je to tak zatraceně stylové a má to tolik šťávy, že si to pro sebe ty 4* nakonec urvalo.

Znáte to, jak někdy máte den blbec? Budík se porouchá, takže zaspíte, při ranním spěchu si pak o postel ukopnete malíček, venku prší, těsně před nosem vám ujede autobus a pocáká vás, zafouká silnější vítr a rozbije vám deštník, a nakonec po příchodu do práce/školy a pohledu do zrcadla zjistíte, že i ten/ta neznámý/á kluk/holka v autobusu se na vás usmíval/a jenom proto, že se vám na bundu/sako vydělal holub. Sourozenci Baudelairovi by snad za takový den byli i rádi. Jejich příběh začíná v den, kdy se na procházce po pláži z mlhy vynoří otylý bankéř Poe, aby jim sdělil, že oba jejich rodiče zahynuli při záhadném požáru rodinného sídla. Ze sourozenců Baudelairových jsou rázem sirotci Baudelairovi, a to je jen zlý začátek celé řady nešťastných příhod. Ta opravdová polízanice začíná teprve ve chvíli, kdy jsou svěřeni do péče vyžilého herce s obočím jak Brežněv, zlotřilého hraběte Olafa (Jim Carrey). Ten ve své snaze získat jejich pohádkové dědictví připraví sirotkům nejedno příkoří. To by ale bylo, aby si s nimi neporadili. Vždyť čtrnáctiletá Violet je nejnadanější vynálezkyní svojí generace, dvanáctiletý Klaus má načteno víc knížek, než mnozí přečtou za celý svůj život, a batole Sunny svými ostrými zoubky směle přehlodá třeba i ocelové lano, když je to zrovna potřeba. Nešťastné příhody Lemonyho Snicketa se objevily v příhodně nešťastnou dobu, kdy každá dětská fantasy byla smetena ze stolu jako laciná napodobenina Harryho Pottera, a je to zatracená škoda, protože zrovna v tomhle případě to je příslovečné srovnávání hrušek s jablky. Příběh Baudelairových se odehrává v učiněných steampunkových orgiích s nádhernou výpravou, už tak vynikající absurdní humor a hlášky knížky film šperkuje božským hereckým výkonem Jima Carreyho i dětských představitelů (především Emily Browning) a nevídaně hvězdným obsazením minirolí (mihne se Sue Sylvester, Stiflerova máma či Rainman), zatímco příběhově umně kombinuje děj prvních tří knížek s pár odkazy dílů dalších. Začalo to sice nenápadně, snad na čtyřech hvězdách, s každým dalším promítáním ale bylo jasnější, že tohle je srdcovka jako dělo. Fingers crossed pro sequel, už je nejvyšší čas...

Spoilery Konceptem zajímavá řada, která staví proti sobě navrátivší oblíbence a jejich milované, a zároveň konečně opodstatňuje existenci Redemption Islandu. Cast se mi zamlouvá přinejmenším z poloviny, charaktery jsou barvité a strategie zajímavá, final 3 hodně zasloužilá, byť nudně předvídatelná. Co mi ovšem vadí velice, je manipulace divákem prostřednictvím retardovaného střihu, kdy nám vnucují věci, které se neděly, a naopak nás neinformují o poměrně důležitých věcech, které se udály, nebo aspoň hrozilo, že se odehrají (viz blindside Laury B. z pohledu Tiny a Vytase, případně blindside Tysona z pohledu Ciery týden předtím, než se o něj pokusili Caleb s Haydenem). Dojem z jinak vydařené řady to sráží zatraceně dolů. Vítěz: 4* - nikdy jsem nebyl jeho fanda, v Tocantins jsem s potěšením sledoval jeho pád a sebevyřazení z HvV je pro mě dodneška nejhloupější tah historie soutěže vůbec, ale BvV si zásadně povodil a naprosto zaslouženě vyhrál. Oblíbenci: Caleb Bankston (R.I.P.), Gervase Peterson, Ciera Eastin, Vytas Baskauskas

Louis (Michael Urie) a Joe (David Krumholtz), dva nejlepší přátelé, spolu vyrůstali od dětství, jeden je gay, druhý je hetero, založili si společně vlastní architektskou firmu a oba si našli partnery svých snů. Ač je ústřední dvojka jasný "Will" (byť tentokrát na ženy) a "Jack", Will & Grace 2: The Sequel se tak docela nekoná. Zásadní problém spočívá v tom, že seriál se většinu času zaměřuje na Joea a Louise, a z jejich partnerů, rozkošné Ali (nádherná Sophia Bush s nejsexivějším hlasem současnosti) a stoického Wyatta (Brandon Routh) se stávají převážně jenom vedlejší figury bez vlastního příběhu a zápletek. Humor tak víceméně pramení jenom z interakcí mezi dramatickým zženštilým Louisem a obyčejným chlapíkem Joem. To povětšinou stačí na dostatek úsměvů a sem tam i nějakého smíchu, ale bez obměňování schématu (čti: bez prostoru pro Ali a Wyatta) se to poměrně rychle omrzí, bohužel. Partners přesto není vůbec špatný seriál, což dokazují obzvlášť díly, kde je ono schéma alespoň trochu narušeno (Justin Timberlake!!), Urie si svoje kreace očividně užívá, a velké množství dvojsmyslů a slovních hrátek vždycky potěší. Není to top, ale je to hezký průměr, u kterého jsem se nasmál mnohem víc, než během posledních čtyř řad HIMYM nebo kterékoli řady TBBT vyjma druhé, čili zrušení mrzí. PS: Thumbs up za úvodní song. 65%

Nemocniční seriály jsem nikdy nemusel, až na pár výjimek (Nip/Tuck, Grey’s Anatomy) se totiž jedná o jedno a to samé. Scrubs na to jde trochu jinak, místo očekávané řezničiny a dramatu se vydává po cestičce komedie, vzhledem k prostředí se ale nevyhne mnoha vážným chvilkám. Převážně vynikající scénář balancuje přesně na hraně, kdy není neobvyklé v rámci jednoho dílu ronit slzy smíchu i smutku. Vypravěč JD (sympaťák Zach Braff) svými vnitřními monology, charakterem i divokou fantazií připomíná mužskou verzi nejhubenější televizní právničky Ally McBeal, se všemi špatnými i dobrými vlastnostmi, na rozdíl od ní má ovšem poměrně výstřednější doprovodnou partičku kolem sebe. Mou nejoblíbenější je JDho osudovka, nekonečně neurotická Elliot (skvělá Sarah Chalke), k srdci ale v průběhu seriálu stejně přirostou i všichni ostatní, od vyloženě trhlého údržbáře přes dobrosrdečného protivu Dr. Coxe až po mateřsky ochranářskou Carlu. V průběhu sice tempo i kvalita párkrát zakolísá a poslední série je jako celek relativně velkým selháním, díky nezapomenutelným postavám a nesčetným running jokům je ale i tak Scrubs chtě nechtě prakticky srdcovkou.

Britcomy jsou u diváků většinou automaticky brané jako jakési VIP sitcomy, mají auru „lepšího“ humoru, než je prý humor americký. Snad proto je paradoxem, že můj nejoblíbenější britcom je svým humorem považovaný takřka za americký. Steven Moffat ve své komediální vztahovce vytvořil šestici kompletně rozdílných charakterů, která má díky svému věku (cca 30) a vyřešeným profesním životům na mysli především kdy, jak a s kým se dát dohromady/usadit. Ve středu stojí pár těch nejnormálnějších, rozumná Susan a správňák/slaboch Steve, k nim se přidává její nejlepší kamarádka, stárnutím a ulovením chlapa posedlá Sally, jeho nejlepší kamarád, o prsou, nohách a uších ódy píšící Jeff, její bývalý, natvrdlý kanec Patrick, a jeho bývalá, výstřední a umanutá Jane. Ti společně tvoří partu, která je přirozenou živnou půdou pro všeljaké vtípky, které se sice z velké části zakládají na sexu a absurditě, zároveň jsou ale mnohdy lidské a pravdivé, a především až neuvěřitelně vypointované. Mnohými oslavované Black Books se svým diskutabilně nejlépe vypointovaným vtipem (víno) se může jít ve srovnání s Moffatovými libůstkami Couplingu bodnout. Když totiž Jeff dostává klíč od bran ráje, Jane halucinuje z prášků proti bolesti, Sally vyznává lásku tomu pravému, Patrick chytá pavouka, a nebo se odhaluje, jak že to má Susan s Australany a Dickem Darlingtonem či Steve s lesbickou pornografií, je do očí bijící, že Párování stojí minimálně o třídu výš než jakýkoli jiný britcom, co jsem kdy viděl.

Blërg. Sitcom je v dobách dnešní televize jednoduše nejpřesycenějším žánrem, proto už ani jméno zkušeného tvůrce není zárukou úspěchu. Tině Fey se to přesto podařilo, a to navzdory nízké sledovanosti. Liz Lemon (Tina), ústřední postava a produkční fiktivního seriálu TGS, je založená na jejích vlastních zkušenostech z doby, kdy byla jednou z hlavních scénáristů Saturday Night Live. Liz se potýká s všeljakými radostmi i strastmi kreativního procesu až po technickou stránku vývoje seriálu a věčně se pokouší sjednávat příměří mezi hvězdami pořadu, rozmazlenou Jennou a magorem Tracym, zatímco jí nový šéf, okouzlující republikán Jack, zahrnuje mnoha radami o pracovním i osobním životě. Herecká sestava je skutečně silná (Alec Baldwin!!) a výstřední podpůrné postavičky nezapomenutelné (nezdolný optimista Kenneth, Frank a jeho čepice, Cerie a její minišatičky, doktor Spaceman). Ač je 30 Rock od sklepa po půdu protkaný neuvěřitelným množstvím popkulturních odkazů a running joků, humor pramení především ze znalosti jednotlivých charakterů, proto začátek seriálu napoprvé působí slabším dojmem. Během řekněme jedné série se ovšem s poznáním oněch charakterů vypracuje na jeden z nejlépe vypointovaných sitcomů vůbec. I přes pár slabších období neexistuje mnoho lepších komedií. Fandům vřele doporučuju Modern Family, a především pak Arrested Development.

Lauru Palmer z Twin Peaks někdo zavraždil, a dle důkazů se zdá, že by mohlo jít o složitější případ. Ten přijíždí vyšetřovat agent FBI Dale Cooper. Ve městečku má ovšem každý svoje temné tajemství i svůj motiv. Některé seriály je potřeba vidět v dobovém kontextu. Píše se rok 2013 a objektivním okem Městečko Twin Peaks ztrácí na největší dnešní seriálové hity vším možným, ať už pointami děje, vývojem postav, provázaností, vizuálem, a tak dále, a tak dále. Pro mě stále ale představuje nostalgickou vzpomínku na dospívání, kdy to byl jeden z prvních seriálů, co jsem viděl od začátku do konce, a tehdy mi učaroval svojí až omamnou atmosférou. Venku za oknem mohlo třeba být parné léto, na mě ale doléhalo sychravo z obrazovky. Fantastické herecké výkony, bizarní smysl pro humor, absurdní snové sekvence, symboly, sovy, trpaslík a další fantasmagorické výjevy mozku Davida Lynche vetkané do vyšetřování vraždy jedné komplikované mladé holky jsou prostě věci, které ani zub času nepoznamená.

Jestli existuje televizní žánr, ke kterému se pojí největší předsudky ohledně (ne)kvalit, je to jednoznačně teen drama. Mezi obvyklé výhrady patří nerealističnost vztahů i situací, strojenost dialogů, věk herců hrajících teenagery… No, proti tomu poslednímu ani Tunteet Pelissä neuspěje, ve zbytku ale směle převyšuje většinu konkurence, a to i navzdory tomu, že taktéž zastupuje žánr, který pro změnu nesnáším já (sportovní). Před nějakými sedmnácti lety proutník a hajzlík Dan Scott zhruba ve stejné době oplodnil dvě dívky, jednu opustil, u druhé zůstal. Dnes jsou jeho synové téměř na prahu dospělosti, z opuštěného Lucase vyrostl správný teen hrdina, z Nathana zlomyslný fracek. Bratrská rivalita (o post basketbalové star, o lásku otce, o nejsmutnější roztleskávačku světa Peyton) je jednoduše nejdůležitějším hnacím motorem děje, seriál nicméně zároveň stejně dobře zvládá veškeré nevyhnutelné romantické linky hlavních postav. Tou nejzajímavější pro mě paradoxně ovšem není ani jeden z bratrů, ani matky, ani otec, dokonce ani ona smutná roztleskávačka, nýbrž její BFF Brooke (skvělá Sophia Bush), správná mrška i holka do nepohody s úžasně sexy chraplákem, která drží seriál nad vodou i ve slabších chvilkách. Těch bohužel přijde hned několik, většinou kvůli až nesnesitelné otravnosti některých vedlejších postav (Jamie, Millie) nebo vyloženě zbytečným linkám (Mouth s09 anyone?). S Brooke, vynikající finálovou řadou, pohodovou muzikou a cool vizuálem navíc to ale i tak TP utáhne na solidní čtyři hvězdy.