Tom Riddle

Přátelé jsou jako první přítel(kyně) mezi sitcomy. Víte, jako osoba, díky které máte hlavu neustále v oblacích a spodní prádlo neustále na podlaze, ehm. Je to sitcom, se kterým se prostě musejí srovnávat všechny, co přišly a přijdou po něm. A že laťku nastavili sakra vysoko (narozdíl od přítele) Tak vysoko, že se jí nikdo krom W&G ještě ani nepřiblížil. A že už jich bylo... Jéžiš, jak já miluju Přátelé se ani nedá popsat. Jsou to prostě mí přátelé...

Vzhledem k hlavnímu představiteli se nejde vyhnout srovnání s mateřskou lodí Enterprise, tedy s Přáteli. Po jejich konci tu byla obrovská zející prázdnota na trhu i v srdcích fanoušků volající po spin-offu. Bohužel (nebo možná naštěstí, kdo ví) Jennifer, Courteney, Lisa, Matthew i David odmítli ve svých rolích pokračovat, a tak se pokračování dočkal Joey. V tom taky spočívá problém seriálu. Joey není tahoun, v Přátelích byl vždycky jen přihrávač, a na tahouna neměl dostatek vlastní osobnosti. Což se naplno ukazuje až v Joeym, kde ho hravě zastíní nejen dračice Gina (úžasná Drea de Matteo), ale i Stifflerova máma. Kdyby byl seriál samostatný a neměl s Přáteli nic společného, asi by lidi nebyli tolik kritičtí. Na druhou stranu by si ho ale asi nikdo nevšiml, protože takových (vcelku kvalitních ale ničím nevýrazných) sitcomů jsou skutečně mraky. Joey ale taky nádherně demonstruje důležitou věc. A sice, jak špatný nápad by byl spin-off jen o Barneym Stinsonovi, jen o Údržbáři, jen o Karen a Jackovi, nebo třeba o Benderovi. Tihle všichni jsou vedlejší postavy z dobrých důvodů. A z jakých? Jsou sice možná až hystericky vtipní, ale jen po malých dávkách..

Mno, dívat jsem se začal kvůli Jamie Luner, která hrála mrchu Lexi v Melrose place, a tady pro změnu ztvárnila mrchu Peyton. Nezklamala mě. Není to zase tak špatná seriálová podívaná, plná klišé (únosy, ztráty paměti, předstírání smrti, věznění na hadí farmě mezi klecemi s pěstovanými zvířátky a tak), a Peyton je sympaťačka.

OBSAHUJE SPOILERY. Hříšná seriálová pochoutka, ty zápletky jsou fakt dobrý, a postavy správně stylizovaný. Tradičně zemřela moje nejoblíbenější postava (normálně by bylo lehký z toho poznat, kdo, ale jelikož v MP zemřela tak polovina postav, řeknu, že jí byla Sydney), ale i pak to bylo překvapivě slušný. Grády měla krom Sydney hlavně Kimberley Shaw (no řekněte, že vás nedostala, když celý Melrose podminovala a pak vyhodila do povětří :o), a k závěru Lexi (mrcha závislá na Diazepamu) s Taylor (mrcha s pusou jako kačer :o). Dal bych i čtyři, ale přece jen je to obyčejný, nicméně velice zábavný seriál. Jo a rozhodně nezaměňovat s BéHáčkem. Mezi těmito dvěma show je velikánský rozdíl. A víte co? Já ty 4 hvězdy dám.

Tyjo, musím říct, že mě to občas dost pobaví, třeba jako když tam byly ty lesbický siamský trpasličí dvojčata. Taky bylo moc dobrý tohle: (přítelkyně zavřená ve zvukotěsné komoře):Springer:"Tak proč jste přišel?" Chlap:"Přišel jsem říct svojí dívce, že jsem jí podvedl s její sestrou" Obecenstvo: "Fuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuj!"... Přítelkyně vychází z komory. Springer:"Tušíte, proč si vás Kyle pozval?" Dívka:"Ano, tuším (naivní milý úsměv), myslím, že... mě chce konečně požádat o ruku". Obecenstvo:"Aaaaaaaaaaaaaaaaach..."... Vážně mi jí bylo líto, ale ne tolik, jako když se tam jeden "chlap" přiznal svojí přítelkyni, se kterou chtěl čekat na sex až do svatby, že je vlastně ženská, (ne)normální lesbička, ještě k tomu byla nějak zakrslá a močila ve stoje, a ta ženská se vždycky rozčilovala, že je celý zechcaný prkýnko... (Pardon za výraz...)

Nancy, po chodbách se neběhá.

Film podle další z knížek bláznivého Dr. Seusse dopadl přiměřeně slušně. Je to o poznání víc dětské, než je Grinch, a narozdíl od něj jsem u tohoto dílka nezaznamenal žádné poselství. Je to hlavně třeskutá podívaná pro děti, která má i pár chvil věnovaných výhradně těm starším (Formulář o kastraci...). Spolu s nižším věkem či vyšším množstvím požitých drog si můžete hodnocení úměrně zvyšovat.

Pro mě jsou víc než cokoli jiného Ztraceni především velká směs mělkých šablonovitých postav (prakticky jediná, která se téhle klasifikaci nakonec vyhne, je překvapivě (nakonec moje nejoblíbenější figura) Shannon, pže i když na první pohled vypadá jako horrorgirl na odstřel (heh), v celkovém kontextu jako jediná vyznívá reálně (narozdíl od absurdních postav absolutně nudného Jacka, absolutně prvoplánovitého Sawyera, a (sic zábavné) asi vůbec nejabsurdnější Kate)) a bezvýchodných samozvaných záhad (člověk musí svojí logice tu uzdu opravdu upouštět, jinak by si asi musel opravdu hodně zoufat...). Status kultu chápu, lidem občas stačí málo, aneb dokonalá ukázka vítězství formy nad obsahem. Protože forma je dokonalá. Nádherné ženy a nádherní muži, skvělé herecké výkony, atmosférická hudba, bezchybná kamera a cliffhangery s drápkem, to se líbí i mně. Co se mi nelíbí, je fakt, že to je ve svojí podstatě to jediné, na čem doposavad Lost stojí. Původně skvělý nápad (představoval jsem si něco ve stylu Goldingova Pána much, případně něco jako Survivor, jen bez kmenových rad) byl jen falešným dojmem, skutečností je jen divná kaše. Hustá možná, vypadá hezky, a chutná docela dobře. Jen je mi z ní po několika letech už dost těžko od žaludku.

Mě to zkrátka vždycky dostane, nemůžu si pomoct. Při závěru se rozplývám jak ženská, až hrůza.

Za souboj v domě modrých listů a pískající Elle.