Tom Riddle

Obsahuje náznaky spoilerů. Bill Henrickson z Utahu je bohabojný muž. Vede úspěšný řetězec obchodů, má své přesvědčení, víru, sedm spokojených zdravých dětí, a především oddanou manželku Barb, oddanou manželku Nicki a oddanou manželku Margene. Wait… Na Big Love jsem se chystal hezky dlouho. Roky zpátky mi ho kdosi doporučil jako vhodnou náhradu za můj seriálový svatý grál Six Feet Under. A dnes tomu člověku (jehož identitu už jsem zapomněl, sorry) za jeho tip konečně děkuji. Big Love není novým SFU. Je ale něčím svérázným a svým způsobem kouzelným. Je to seriál „ze života,“ který si většina z nás zřejmě vůbec nedokáže představit. Ze života založeného na docela odlišných hodnotách, než jaké jsou většině z nás vlastní. Ze života, který se na první pohled může jevit zvráceně a jednoduše špatně, na ten druhý ale ukazuje překvapivé množství podpory, dobroty a lásky. Ano, z chování a jednání většiny mužských postav je mi vlastně trochu zle a většinu ženských postav konstantně lituju, ale seriál nijak nekáže a nesoudí, polygamii prezentuje se všemi světlými i stinnými stránkami a extrémy (zatímco Henricksonovi zastupují takového „průměrného“ polygamistu, nejedna vedlejší postava efektivně ukazuje účinky, jaké může polygamie mít v uzavřené sektě) a mnohdy ve veskrze tragických situacích nachází humor i vřelost. Může se navíc pyšnit obrovským a přesným castem (vyzdvihnout si zaslouží jak Bill Paxton, tak všechny tři jeho manželky, Jeanne Tripplehorn (ta rozumná a věčně trpící), Ginnifer Goodwin (ta miloučká a energická), především ale Chloë Sevigny (ta hluboce narušená a zlomyslná), která mě svým bravurním výkonem v roli Nicki, dost možná té nejkomplexnější roli seriálu (a svojí kariéry), přiměla přepnout mezi love a hate snad víckrát, než se to kdy podařilo komukoliv jinému) a neuvěřitelně rozmanitou skupinou charakterů, ve které se snad nenajde žádná postava, která by člověka vůbec nezajímala nebo nebavila (kromě Henricksonových jsem si zamiloval hlavně Billovu matku Lois (fantastická Grace Zabriskie!), železnou dámu, kterou nezlomí prostě nic, věčným konfliktem stiženého nebožáka/padoucha Albyho, servírku Anu, která všechno říká tak, jak to doopravdy je, a nejpřekvapivější pletichářku seriálu, patnáctiletou child bride Rhondu). Big Love je svým vlastním seriálem, který nejspíš není pro každého, je ale určitě něčím velkým, a já tak domácnost Henrickson/Grant/Heffmanových opouštím s pocitem, že se tam jednou rád vrátím.

Obsahuje spoilery. Další gimmick sezóna, tentokrát s temátem dvou generací, se po celou dobu vezla na vlně rozporuplných pocitů. Většina castu byla vyloženě nezajímavá, několik zajímavějších hráčů vypadlo ještě před porotou nebo rovnou na jejím začátku, a navzdory faktu, že série přinesla spoustu zábavných zvratů a nervydrásajících okamžiků, její konec zanechává v puse hodně hořkou pachuť. Vítěz: 2* Tragédie. Hráč, který neměl hru nijak pod kontrolou a svoje faily prezentoval jako strategické tahy vyhrál plným počtem hlasů díky svojí sob story. Ne, díky. Oblíbenci: Michelle Schubert, Hannah Shapiro, Michaela Bradshaw

Obsahuje náznaky spoilerů. Ryan Murphy. Neuvěřitelný talent a titán mezi scénáristy poslední seriálové generace. Po řádně střeleném Popular, kontroverzním Nip/Tucku a muzikálovém úletu Glee si Ryan sednul se svým dlouholetým (pracovním) partnerem, Bradem Falchukem, a společně rozhodli napísati nějaký ten horůrek. A bylo na čase. Naplánovali si projekt ve stylu komorního divadla, odlišné příběhy v každé sérii s různými postavami, ovšem se stejným hereckým obsazením. Proto i můj komentář bude vypadat jinak, než to se seriály obvykle dělávám. 1. série (Murder House) - Mulchuk (ha!) úspěšně rozčeřili stojaté vody hororového žánru hned prvním dílem první série, a udělali to prostřednictvím (jak jinak) nefunkční rodiny. Murphy miluje komplikované postavy, rodinné krize a dramata, temná tajemství, a žánr hororu se pro jejich prozkoumání jeví překvapivě logicky. Nešťastný ústřední pár (výtečná Connie Britton a spolehlivý Dylan McDermott), jejich depresivní dcerka Violet (sympatická Taissa Farmiga), psychopatický Tate (neokoukaný Evan Peters), mrazivá a děsivá Constance (vpravdě (ne)uvěřitelná Jessica Lange), tajemný původní obyvatel domu Larry (Denis O'Hare!), perverzní/dobrosrdečná hospodyně Moira (úžasná Frances Conroy) a další hromada ujetých postav vytváří dohromady skutečně chutný mix černého humoru, tíživého napětí a sem tam i chvíle nefalšovaného strachu. 5* 2. série (Asylum) - Od ústředního tématu nevěry a duchů/duší první řady radikálním obratem k (ne)příčetnosti uvnitř katolického blázince ve druhé, Mulchuk hází do kotle jeden nápad za druhým, ať už nacismus, mutanty, mimozemšťany, boha a ďábla či Smrt samou. Někdy to nevyjde na sto procent a občas to působí zbytečně přeplácaně, ale z největší části to pořád baví a překvapuje, a pokud zrovna ne, stejně aspoň herecky oslňuje božská Lange a dokonalá Conroy. Staří známí herci v nových rolích těší, mezi novými postavami je hned několik velkých tahounů (Jude, Kit, Lana "Banana"..) a roztomilých sidekicků (mikrocefalická Pepper!), a Name Game mi jede v přehrávači od rána do večera. 4,5* 3. série (Coven) - Po naprosté duševní temnotě druhé sezóny hladce do přemrštěné komediálně-hororové parafráze na X-Meny, kde místo mutantů řeší ústřední téma menšin a většin čarodějnický slet. Trojka je jako celek po eklektické dvojce taky o poznání soustředěnější ve svém ději, který doplňuje akorát několika reálnými figurami s poupravenou historií (Delphine LaLaurie, Marie Laveau, Sekerník z New Orleans). Zároveň představuje zatím nejlepší cast (připojují se herecké legendy Kathy Bates či Angela Bassett, a zároveň se vrací oblíbenci jedničky, O'Hare, Farmiga či Brewer) ve zdaleka nejtrhlejších rolích seriálu, nechybí nemluvný úchylný sluha, rasistická masová vražedkyně, novodobé Frankensteinovo monstrum, či má zřejmě nejoblíbenější postava celého AHS, neuvěřitelně výstřední a vždycky stylová čarodějka s vlasy barvy ohně a slabostí pro extravagantní módní výstřelky Myrtle Snow (navzdory tomu, že Jessica Lange svým oslnivým výkonem v roli stávající Supreme Fiony dokazuje, že dovede být i ve čtyřiašedesáti pořád svůdná i nechutná, zranitelná i totální badass, právě Frances Conroy v roli Myrtle si kradla každou scénu pro sebe). Coven se zkrátka nebere vážně, proto působí tak osvěžujícím a zábavným dojmem, a proto je dost možná mou nejoblíbenější sérií. 5* 4. série (Freak Show) Přestřelený, výstřední a odlehčený Coven se u většiny diváků nesetkal s tak vřelým přijetím, jako u mě. Tvůrčí tým Ryana Murphyho se proto rozhodl vyhovět jejich přání, a vytasil s o poznání temnějším rázem příběhu i tématu. Freak Show, přehlídka lidských zrůd, tělesně i duševně, se může pyšnit celou řadou věcí. Dokonalým castem (k ústřední partě v čele s J.L. se přidává Michael Chiklis a další), zajímavou partou charakterů (siamská dvojčata v úžasném podání Sarah Paulson, zmrzačený vraždící klaun Twisty, nechutně bohatý psychopatický spratek v podání nováčka, vynikajícího Finna Wittrocka), tísnivým soundtrackem a atmosférou chvílemi tak hustou, že by se už snad ani krájet nedala. Navrch vůbec poprvé propojuje svůj děj s jinou řadou (Asylum), a to hned v dost možná nejlepším díle celého seriálu (Orphans, Pepper!!!). Přesto se u mě bohužel jedná o jednoznačně nejslabší dosavadní AHS sérii. Příběhové linky se objevují a mizí jak se autorům zachce, mnohé postavy (včetně těch hraných hlavním castem) nemají žádnou pointu, žádné opodstatnění, talentem některých je vyloženě mrháno (Frances Conroy, Angela Bassett), selhává i zřejmě zamýšlený komentář o tom, co je to vlastně zrůda (diskutabilně na povrchu nádherný Dandy měl být očividně tou skutečnou zrůdou, zatímco parta tělesně zmrzačených by měla být diváku sympatická, ale to se daří jenom stěží, když většina z nich jsou taktéž vrahové a sympatie si tak získají možná dva tři z nich), ale dva vůbec největší průšvihy spočívají v následujícím. 1) příliš prostoru pro Jessicu Lange (dle spousty fanoušků, kteří se jí přejedli, ne mě) a Evana Peterse (dle mě, který jsem se ho přejedl, ne spousty fanoušků) na úkor ostatních a konečně 2) Freak Show zoufale chybí nějaká konzistentní ústřední linka, která by držela seriál pohromadě. Jednotlivé díly sice většinou fungují, chvílemi jsem zapomínal dýchat, chvílemi měl na krajíčku, ale jako celek to prostě viditelně něco postrádá, a proto je Freak Show promarněnou příležitostí. 4* 5. série (Hotel) Hotel je sérií plnou změn a zároveň návratů. Stálice Lange a Conroy se ve Freak Show s milovaným (i zatracovaným) seriálem rozloučily, a Ryan Murphy pod svá křídla uvítal novou zářivou hvězdu v podobě Lady Gaga, která vyfasovala tu největší roli (se kterou se navzdory očekáváním popasovala na jedničku), a tak nejspíš není náhodou, že celý Hotel funguje jako paralela na její osobu. Pod nablyštěnou art deco fasádou se ukrývá překvapivá hloubka, nečekaná temnota a nepopiratelný talent. Po roztěkaném Freak Show Hotelu navíc nechybí větší semknutost, a to jak jednotlivých linií, tak i s ostatními sériemi. Už tradičně nechybí plejáda fantastických postav (vedle tajemné upírky Gagy mě bezmezně fascinovala především Liz Taylor, zlatý glób Denisovi, ASAP) i všeljakých libůstek a božských nápadů (krvavé orgie, addiction demon). Zároveň ale některým postavám chybí směr, některé pointy vyšumí doztracena, v hororu zaostává za Asylum a v zábavnosti za Covenem, a s otravně přehrávajícím Evanem Petersem mi tentokrát došla trpělivost definitivně, proto jenom pěkné 4* 6. série (Roanoke) V dnešní době je těžké někoho vyděsit. Sám si nepamatuju, kdy jsem se naposledy u něčeho doopravdy bál. Pamatuju si ovšem, když mi někdo doporučil, abych se podíval na Paranormal Activity, že prý je to naprostý převrat v žánru hororu. U mě to jaksi nevyšlo (viz můj komentář a hodnocení), při sledování Roanoke jsem si ovšem PA musel vybavit, nedokážu se totiž ubránit dojmu, že takhle nějak to mohlo vypadat, kdyby ho natáčel někdo schopný. Ryan Murphy vzal formulku found footage a v zatím nejkratší sérii svého hororového dítka ji převrátil naruby. Cast potěší návraty některých původních oblíbenců (Franny a Taissa ftw) i úžasně zábavnými hereckými kreacemi (už je mi až trapně neustále vychvalovat Sarah Paulson, ale ta ženská fakt nikdy nezklame) a feeling sezóny po dekadentním Hotelu snad nemůže být odlišnější. Roanoke je špinavá, drsná, a s přehledem nejsyrovější série, která sice sem tam hapruje v logice chování postav (což o to, k žánru hororu to nejspíš patří) ale která mě svojí atmosférou plíživého teroru a nemilosrdnou přehlídkou brutálních výjevů bavila a překvapovala od začátku do úplného konce. Jedinou výraznější slabinou je absence legendární opening sekvence, a Roanoke se tak u mě nakonec řadí na druhé místo (po všemi zatracovaném Covenu). 5* PS Ani moje debilita se imho nemůže rovnat debilitě vylízance, kterej si schválně čte spoileroidní rozhovory, a pak si stěžuje na debilitu tvůrců, že v nich byly spoilery, ale zase co od něj čekat, když tady předtím zprznil AHS profil a nedobrovolně ho vyřadil z topky oblíbených seriálů.

Obsahuje náznaky spoilerů. Ryan Murphy. Neuvěřitelný talent a titán mezi scénáristy poslední seriálové generace. Po řádně střeleném Popular, kontroverzním Nip/Tucku a muzikálovém úletu Glee si Ryan sednul se svým dlouholetým (pracovním) partnerem, Bradem Falchukem, a společně rozhodli napísati nějaký ten horůrek. A bylo na čase. Naplánovali si projekt ve stylu komorního divadla, odlišné příběhy v každé sérii s různými postavami, ovšem se stejným hereckým obsazením. Proto i můj komentář bude vypadat jinak, než to se seriály obvykle dělávám. 1. série (Murder House) - Mulchuk (ha!) úspěšně rozčeřili stojaté vody hororového žánru hned prvním dílem první série, a udělali to prostřednictvím (jak jinak) nefunkční rodiny. Murphy miluje komplikované postavy, rodinné krize a dramata, temná tajemství, a žánr hororu se pro jejich prozkoumání jeví překvapivě logicky. Nešťastný ústřední pár (výtečná Connie Britton a spolehlivý Dylan McDermott), jejich depresivní dcerka Violet (sympatická Taissa Farmiga), psychopatický Tate (neokoukaný Evan Peters), mrazivá a děsivá Constance (vpravdě (ne)uvěřitelná Jessica Lange), tajemný původní obyvatel domu Larry (Denis O'Hare!), perverzní/dobrosrdečná hospodyně Moira (úžasná Frances Conroy) a další hromada ujetých postav vytváří dohromady skutečně chutný mix černého humoru, tíživého napětí a sem tam i chvíle nefalšovaného strachu. 5* 2. série (Asylum) - Od ústředního tématu nevěry a duchů/duší první řady radikálním obratem k (ne)příčetnosti uvnitř katolického blázince ve druhé, Mulchuk hází do kotle jeden nápad za druhým, ať už nacismus, mutanty, mimozemšťany, boha a ďábla či Smrt samou. Někdy to nevyjde na sto procent a občas to působí zbytečně přeplácaně, ale z největší části to pořád baví a překvapuje, a pokud zrovna ne, stejně aspoň herecky oslňuje božská Lange a dokonalá Conroy. Staří známí herci v nových rolích těší, mezi novými postavami je hned několik velkých tahounů (Jude, Kit, Lana "Banana"..) a roztomilých sidekicků (mikrocefalická Pepper!), a Name Game mi jede v přehrávači od rána do večera. 4,5* 3. série (Coven) - Po naprosté duševní temnotě druhé sezóny hladce do přemrštěné komediálně-hororové parafráze na X-Meny, kde místo mutantů řeší ústřední téma menšin a většin čarodějnický slet. Trojka je jako celek po eklektické dvojce taky o poznání soustředěnější ve svém ději, který doplňuje akorát několika reálnými figurami s poupravenou historií (Delphine LaLaurie, Marie Laveau, Sekerník z New Orleans). Zároveň představuje zatím nejlepší cast (připojují se herecké legendy Kathy Bates či Angela Bassett, a zároveň se vrací oblíbenci jedničky, O'Hare, Farmiga či Brewer) ve zdaleka nejtrhlejších rolích seriálu, nechybí nemluvný úchylný sluha, rasistická masová vražedkyně, novodobé Frankensteinovo monstrum, či má zřejmě nejoblíbenější postava celého AHS, neuvěřitelně výstřední a vždycky stylová čarodějka s vlasy barvy ohně a slabostí pro extravagantní módní výstřelky Myrtle Snow (navzdory tomu, že Jessica Lange svým oslnivým výkonem v roli stávající Supreme Fiony dokazuje, že dovede být i ve čtyřiašedesáti pořád svůdná i nechutná, zranitelná i totální badass, právě Frances Conroy v roli Myrtle si kradla každou scénu pro sebe). Coven se zkrátka nebere vážně, proto působí tak osvěžujícím a zábavným dojmem, a proto je dost možná mou nejoblíbenější sérií. 5* 4. série (Freak Show) Přestřelený, výstřední a odlehčený Coven se u většiny diváků nesetkal s tak vřelým přijetím, jako u mě. Tvůrčí tým Ryana Murphyho se proto rozhodl vyhovět jejich přání, a vytasil s o poznání temnějším rázem příběhu i tématu. Freak Show, přehlídka lidských zrůd, tělesně i duševně, se může pyšnit celou řadou věcí. Dokonalým castem (k ústřední partě v čele s J.L. se přidává Michael Chiklis a další), zajímavou partou charakterů (siamská dvojčata v úžasném podání Sarah Paulson, zmrzačený vraždící klaun Twisty, nechutně bohatý psychopatický spratek v podání nováčka, vynikajícího Finna Wittrocka), tísnivým soundtrackem a atmosférou chvílemi tak hustou, že by se už snad ani krájet nedala. Navrch vůbec poprvé propojuje svůj děj s jinou řadou (Asylum), a to hned v dost možná nejlepším díle celého seriálu (Orphans, Pepper!!!). Přesto se u mě bohužel jedná o jednoznačně nejslabší dosavadní AHS sérii. Příběhové linky se objevují a mizí jak se autorům zachce, mnohé postavy (včetně těch hraných hlavním castem) nemají žádnou pointu, žádné opodstatnění, talentem některých je vyloženě mrháno (Frances Conroy, Angela Bassett), selhává i zřejmě zamýšlený komentář o tom, co je to vlastně zrůda (diskutabilně na povrchu nádherný Dandy měl být očividně tou skutečnou zrůdou, zatímco parta tělesně zmrzačených by měla být diváku sympatická, ale to se daří jenom stěží, když většina z nich jsou taktéž vrahové a sympatie si tak získají možná dva tři z nich), ale dva vůbec největší průšvihy spočívají v následujícím. 1) příliš prostoru pro Jessicu Lange (dle spousty fanoušků, kteří se jí přejedli, ne mě) a Evana Peterse (dle mě, který jsem se ho přejedl, ne spousty fanoušků) na úkor ostatních a konečně 2) Freak Show zoufale chybí nějaká konzistentní ústřední linka, která by držela seriál pohromadě. Jednotlivé díly sice většinou fungují, chvílemi jsem zapomínal dýchat, chvílemi měl na krajíčku, ale jako celek to prostě viditelně něco postrádá, a proto je Freak Show promarněnou příležitostí. 4* 5. série (Hotel) Hotel je sérií plnou změn a zároveň návratů. Stálice Lange a Conroy se ve Freak Show s milovaným (i zatracovaným) seriálem rozloučily, a Ryan Murphy pod svá křídla uvítal novou zářivou hvězdu v podobě Lady Gaga, která vyfasovala tu největší roli (se kterou se navzdory očekáváním popasovala na jedničku), a tak nejspíš není náhodou, že celý Hotel funguje jako paralela na její osobu. Pod nablyštěnou art deco fasádou se ukrývá překvapivá hloubka, nečekaná temnota a nepopiratelný talent. Po roztěkaném Freak Show Hotelu navíc nechybí větší semknutost, a to jak jednotlivých linií, tak i s ostatními sériemi. Už tradičně nechybí plejáda fantastických postav (vedle tajemné upírky Gagy mě bezmezně fascinovala především Liz Taylor, zlatý glób Denisovi, ASAP) i všeljakých libůstek a božských nápadů (krvavé orgie, addiction demon). Zároveň ale některým postavám chybí směr, některé pointy vyšumí doztracena, v hororu zaostává za Asylum a v zábavnosti za Covenem, a s otravně přehrávajícím Evanem Petersem mi tentokrát došla trpělivost definitivně, proto jenom pěkné 4* 6. série (Roanoke) V dnešní době je těžké někoho vyděsit. Sám si nepamatuju, kdy jsem se naposledy u něčeho doopravdy bál. Pamatuju si ovšem, když mi někdo doporučil, abych se podíval na Paranormal Activity, že prý je to naprostý převrat v žánru hororu. U mě to jaksi nevyšlo (viz můj komentář a hodnocení), při sledování Roanoke jsem si ovšem PA musel vybavit, nedokážu se totiž ubránit dojmu, že takhle nějak to mohlo vypadat, kdyby ho natáčel někdo schopný. Ryan Murphy vzal formulku found footage a v zatím nejkratší sérii svého hororového dítka ji převrátil naruby. Cast potěší návraty některých původních oblíbenců (Franny a Taissa ftw) i úžasně zábavnými hereckými kreacemi (už je mi až trapně neustále vychvalovat Sarah Paulson, ale ta ženská fakt nikdy nezklame) a feeling sezóny po dekadentním Hotelu snad nemůže být odlišnější. Roanoke je špinavá, drsná, a s přehledem nejsyrovější série, která sice sem tam hapruje v logice chování postav (což o to, k žánru hororu to nejspíš patří) ale která mě svojí atmosférou plíživého teroru a nemilosrdnou přehlídkou brutálních výjevů bavila a překvapovala od začátku do úplného konce. Jedinou výraznější slabinou je absence legendární opening sekvence, a Roanoke se tak u mě nakonec řadí na druhé místo (po všemi zatracovaném Covenu). 5*

Policejních seriálů jsou mraky, a já žádný z nich nesleduju (s výjimkou Brooklyn Nine-Nine), protože mě zkrátka nebaví. Seriál, který si z nich dělá legraci ve stylu Bláznivých střel, ten ovšem můžu. Angie je záležitost strašlivě hloupá, zároveň ale příšerně vtipná a příležitostně překvapivě chytrá, navrch s neuvěřitelně rozkošnou Rashidou Jones (Ann Perkins love). PS: po náhodném rewatchi epizody snižuji na tři, napodruhé to bohužel vůbec nefunguje.

Šílený vědátor á la Dr. Emmett Brown z Návratu do budoucnosti + průměrná americká rodinka. A výsledek? První díl téhle animované komedie je prakticky utrpením, další čtyři potom (prach)sprostou vykrádačkou Futuramy. Od šestého dílu dál se ale naštěstí tvůrce Dan Harmon (fandové Community jistě znají, ostatně si nedokážu představit, že by tenhle seriál záměrně vyhledal kdokoli jiný) vzchopil, a i když dál servíruje v podstatě zfetovanou a vulgárnější verzi Futuramy, přimíchává dostatečné množství meta joků a popkulturních odkazů, díky kterým seriál nachází svůj vlastní, stabilní směr, který překvapivě boduje především ve vážnějších a hlubších momentech (byť sem tam funguje i nesmyslné bezuzdné sci-fi řádění). Znalejší seriálové fandy pak nepochybně potěší hlasy doktorů Elliot Reid a Lea Spacemana jakožto dua rodičů, stejně jako všelijaká hvězdná camea (kupříkladu nějací ti regulaři z Community). Rick a Morty tak nakonec díky jedné a půl kvalitní sérii přistává na celkem slušných čtyřech hvězdách, ale z toho hodnocení tady je mi trochu šoufl. Není to poprvé, co mám kvůli csfd chuť hodnotit níž.

OBSAHUJE SPOILERY Z PRVNÍ SEZÓNY! To jsem se zase jednou nechal od CSFD pořádně nachytat. Měl jsem radši důvěrovat svým instinktům, a po přečtení klišovitého obsahu se téhle snůšce velkým obloukem vyhnout. Hrozně rád bych seriál okomentoval, aniž bych zbytečně prozrazoval něco z děje, ale naneštěstí to nejde, všechny moje výtky totiž směřují k totální absenci jakékoli logiky řešení situací či motivace postav. Několik příkladů za všechny: - Abby si je plně vědoma, že Mickey, otec jejího manžela Raye, seděl 20 let za vraždu Rayovy expřítelkyně, ví, že je nebezpečný, ví, že Ray ho nenávidí, a přesto se pokouší s ním vybudovat přátelský vztah nejen ona sama, ale navíc s ním sblížit i svoje děti, u kterých jinak nestrpí, aby byly vystavené jakémukoli náznaku násilí či špatným vlivům. - Ray doslova a do písmene řekne, že se rozhodnul Mickeyho zabít už jako desetiletý, přesto ho ani dnes nedokáže zabít sám, a na jeho zabití si naprosto nepochopitelně najme právě toho jednoho jediného člověka, který má prostředky i důvody všechny plány potopit. - Sully je ukázaný jako nemilosrdný zabiják, který bez zaváhání a bez skutečného důvodu zavraždí svou dlouholetou partnerku i náhodné kolemjdoucí, a přesto potom nechá odejít člověka, o kterém ví, že mu ukradl obrovskou sumu peněz, jenom proto, že mu onen člověk poskytnul důležitou informaci. - Top FBI agent (vědomě) sdělí nebezpečnému zločinci, že na svém případu pracuje úplně sám, a nikdo z jeho kolegů nemá tušení, v čem že to vlastně jede, takže kdyby se mu něco stalo, nikdo by neměl ponětí ;-) - Ženská se želízkama připoutá k trubce a klíč spláchne do hajzlu a nenapadne jí, že nebude mít jak se odtamtud dostat, dcera, která je jinak totálně vystrašená ze všeho, najde svého otce ležet na lůžku s potlučeným obličejem a obřím krvavým flekem přes celou košili, ale místo aby se vyděsila a/nebo se aspoň ujistila, že mu nic není, jde si sama klidně lehnout, a tak dále, a tak dále. Zkrátka nikdo se v tomhle seriálu nechová realisticky, nikdo se nechová logicky, seriál buďto nudí scénami, ve kterých se vůbec nic neděje, otravuje otřesně napsanými dialogy, které znějí jako od studenta možná tak střední školy, nebo šokuje, ano, ovšem svojí bezbřehou debilitou. Jako bezduchou drsnou zábavu bych to bral, ale nevím, čím bych se musel zfetovat, aby mi to přišlo jako inteligentní a komplexní pohled na život antihrdiny. Ona je totiž jedna věc hodit logiku stranou u seriálu typu řekněme Scream Queens (a i tam naprosto chápu, když to někdo neudělá, a seriál mu potom připadá jako nesnesitelná krávovina), je ale něco docela jiného to po divákovi chtít u seriálu jako Ray Donovan, který předstírá hloubku a bere se naprosto vážně. 1* dávám čistě za herecké obsazení a očividně vysokou produkční hodnotu, všechno ostatní je až komicky katastrofální. Ale solidně jste mě napálili, to ne že ne.

Strašlivost. Jenom kvůli tomu, že to má být vtipné, ještě jaksi neznamená, že to vtipné je. Nehledě na to, že kdo viděl jeden díl, jako by viděl všechny. Ale tak české diváctvo nikdy nemělo problém se smát opakovaným "vtipům."

Obsahuje spoilery. Kaoh Rong, sequel k Brains vs. Brawns vs. Beauty, byla od samého začátku avízovaná jako jedna z nejdrsnějších řad, kupříkladu předem bylo oznámeno, že přijde největší počet zdravotních evakuací (čili logicky musely být tři či víc). Spolu s drsnými podmínkami přišla taky celá řada dramatických scén (trojitý kolaps při jediné soutěži). Cast byl z větší části barvitou směskou představitelů jednotlivých kmenů, přičemž jenom minimální množství lidí bylo skutečně trefou vedle, pokud se jedná o alespoň nějakou iniciativu hrát (byť jakkoli špatně) či aspoň bavit. Proto je skoro kupodivu, že se z Kaoh Rongu vyklubala sezóna, která si stěží urve 4*. Sám ani nevím proč, jestli snad sérii uškodily právě evakuace, duo dětinských vylízanců Scot & Jason, které doufám už nikdy neuvidím (ač se domnívám, že alespoň jeden z nich se v nějaké té řadě objeví, když už, tak ať je to Scot, z Jasona mi praská monitor a z jeho keců mi mozek teče z hlavy ušima), a nebo paradoxně fakt, že finálová čtveřice byla jako celek poměrně silná a zasloužilá, zatímco ti odporní a nezasloužilí zmizeli poměrně brzy. Vítěz: 4*. Další paradox, protože za normálních okolností bych za tuhle vítězku byl strašně rád, je mi sympatická jako osobnost, rozumí tomu, jak důležitá je pro Survivora sociální hra, a od nějakého třetího či čtvrtého dílu patřila mezi moje oblíbence (scéna, kde Nick vykládá o tom, jaká je to naivka, a jak s ní bude manipulovat podle potřeby, aby ona vzápětí ve svojí zpovědi víceméně řekla, že mu hraje naivku, aby s ním mohla manipulovat podle svojí potřeby). Dlouhé roky jsem zastáncem toho, že vítěz, ať už je to kdokoli, si výhru jednoduše zaslouží, protože o tom přesvědčil porotu, zatímco ostatní finalisté to nedokázali. Viz vítězové sezón 19, 20, 23... U všech těch sezón zřetelně vidím, proč ta "osobnost" sezóny, která by bývala byla očividným vítězem, nevyhrála. Ale u Kaoh Rong, ať si hlavu lámu jak chci, tak na to nepřijdu. Jedna osoba hru imho ovládala strategicky od začátku do konce, budovala vztahy se všemi, bez ohledu na to, jak opovrženíhodně se chovali, válela na všech kmenovkách, včetně té úplně poslední, dokonce i v těch soutěžích byla dobrá, ne že by mi na tom kdovíjak záleželo, a přesto nevyhrála. Nechápu, mrzí mě to, a dvojnásob mě mrzí, že mě mrzí výhra fajn vítězky. Oblíbenci: Aubry Bracco, Cydney Gillon, Michele Fitzgerald, Tai Trang, Debbie Wanner

Role Supergirl ve světě komiksů je jasná - být slabší verzí Supermana. Díky tomu u mě vítězí v podstatě po všech stránkách. Jednak totiž musí o svůj titul superhrdinky skutečně bojovat, jednak z toho vyplývá celá řada komických i napínavých (respektive napínavějších) situací, a konečně kdo by neměl rád underdoga. Supergirl je plná kýče, patosu a cukrkandlu, ale hrdě to přiznává, nosí to na hrudi hned vedle onoho pověstného S. Nejedná se o nic složitého, je to upřímná oddychovka, která získává plusové body především za neuvěřitelnou sympatičnost Melissy Benoist, za zábavnou postavu Cat Grant a za (většinou) nenucenou Girl/Sister Power. O nic světoborného se nejedná, ale to ani není potřeba. První série si po nejistém začátku vysloužila 70%, druhá ovšem odchodem některých a příchodem mnohých zbytečných postav děj nepříjemně rozmělnila a výsledné hodnocení výrazně sráží.